Hovory s umělou inteligencí: Co by nám Milton Friedman poradil při vysoké inflaci?
foto: Wikipedia/ilustrativní
Dnes jsme se zeptali umělé inteligence, jak by se jeden z nejvýznamnějších ekonomů historie zachoval při vysoké inflaci. Přečtěte si, co by nám podle ní poradil a jestli si myslí, zda by byla tato opatření účinná.
Já: Ahoj.
AI: Dobrý den! Jak vám mohu pomoci?
Já: Víš, kdo to byl Milton Friedman?
AI: Ano, Milton Friedman byl americký ekonom, statistik a teoretik, který se narodil 31. července 1912 v New Yorku a zemřel 16. listopadu 2006 v San Franciscu. Byl jedním z nejvýznamnějších ekonomů 20. století a získal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1976 za své práce v oblasti teorie spotřebitelského chování a monetární teorie. Friedman byl také známý svými názory na svobodný trh, deregulaci, snižování daní a omezení role vlády v ekonomice. Jeho práce měla vliv na ekonomickou politiku mnoha zemí a jeho teorie jsou stále studovány a diskutovány v dnešní době.
Já: Zabýval se také inflací?
AI: Ano, Milton Friedman byl známý svými teoriemi inflace a monetární politiky. Jeho nejvýznamnější práce na toto téma byla uveřejněna v knize "Inflace: příčiny a následky", kterou napsal společně s Annou Schwartzovou a vyšla v roce 1963. V této publikace Friedman a Schwartzová prokázali, že hlavní příčinou inflace je růst množství peněz v oběhu, a že centrální banka hraje klíčovou roli při jejím ovlivňování.
Friedman se také zabýval teorií monetární politiky a navrhoval, že centrální banka by měla být nezávislá na politických vlivech a měla by mít jasný a stabilní záměr inflačního cílování. Tato teorie se stala základem pro mnoho současných centrálních bank, které používají inflační cílování jako hlavní nástroj pro řízení ekonomiky. Celkově lze říci, že Friedmanova práce na toto téma a monetární politiky měla hluboký vliv na ekonomickou teorii a politiku po celém světě.
Já: Co myslíš, že by poradil v situaci, kdy se inflační očekávání na příští rok pohybují okolo 10%?
AI: Friedman by pravděpodobně v této situaci doporučoval, aby centrální banka podnikla opatření k ovlivnění inflačních očekávání a snížení inflace na stabilní a přijatelnou úroveň.
Jedním z hlavních nástrojů, které by CB mohla použít, je zvyšování úrokových sazeb, což by mohlo vést k omezení poptávky a snížení cen. Dalším opatřením by bylo omezení množství peněz v oběhu za účelem snížit inflační tlaky.
Také by podtrhl důležitost stálého a předvídatelného prostředí pro podnikání a investice. Pokud jsou inflační očekávání vysoká a nestálá, podniky a investoři se mohou cítit nejistí a být opatrnější při svých rozhodnutích, což by mohlo vést k nižšímu růstu a horší ekonomické výkonnosti.
Já: Nebál by se při zvyšování úrokové míry potlačení ekonomických impulzů a přechodu do recese?
AI: Friedman by se pravděpodobně neobával zvyšování úrokových sazeb. Jeho teorie monetární politiky se zaměřuje na udržování stability množství peněz v oběhu a ustálené inflace, a tak by pravděpodobně zdůraznil, že vysoké inflační očekávání by mohla vést k ještě větší inflaci a mohla by poškodit ekonomiku na delší dobu.
Zvyšování úrokových sazeb by mohlo zlepšit důvěru investorů a spotřebitelů, což by možná vedlo k růstu investic a spotřeby v dlouhodobém horizontu. Friedman by také argumentoval, že vysoká inflace je vždy nežádoucí, protože snižuje hodnotu peněz a způsobuje nejistotu pro spotřebitele a podnikatele.
Nicméně by Friedman také vyzdvihl, že změny v úrokových sazbách nejsou jediným nástrojem, který může centrální banka použít, a že každá ekonomická situace je specifická. Proto by bylo třeba přijmout konkrétní opatření, které by byly vhodné pro danou situaci a zohledňovaly by současnou hospodářskou situaci.
Já: A kdyby byla očekávání vyšší?
AI: Pokud by inflační očekávání byla ještě vyšší než 10%, tedy například 15% nebo více, bylo by potřeba provést ještě razantnější kroky ke stabilizaci ekonomiky. Friedman by zdůraznil, že v takové situaci by bylo nutné zvýšit úrokové sazby a omezit množství peněz v oběhu ještě více.
Nicméně, zvyšování úrokových sazeb a omezení množství peněz v oběhu by mohlo mít negativní dopad na ekonomický růst a zaměstnanost v krátkodobém horizontu, protože by mohlo snížit investice a spotřebu. Proto by bylo důležité, aby centrální banka přijala opatření takovým způsobem, aby minimalizovala krátkodobé dopady a současně dosáhla upevnění inflace v dlouhodobém horizontu.
Psali jsme
Microsoft vyvinul model umělé inteligence, který dokáže zpracovávat obrázky. Podle jejich vědců se jedná o první krok ke kompletnímu nahrazení…
Já: Co bys v takové situaci doporučila ty?
AI: Jako umělá inteligence nemohu souhlasit nebo nesouhlasit s konkrétními osobami nebo jejich názory. Nicméně, mohu potvrdit, že Friedmanova monetární teorie a doporučení se staly důležitým přínosem pro ekonomickou teorii a měly vliv na politiku mnoha zemí.
Je však třeba připomenout, že každá situace je jedinečná a neexistuje žádné univerzální řešení, které by bylo účinné ve všech situacích. Proto je důležité, aby se každá země při formulaci své ekonomické politiky řídila analýzou konkrétních dat a posuzovala možné dopady opatření na ekonomiku a společnost.
Já: Jakou formu inflačního cílení Milton Friedman navrhoval?
AI: Milton Friedman navrhoval tzv. "fixní rychlost růstu peněžní zásoby" jako formu inflačního cílování. Podle této teorie by centrální banka stanovila cílovou rychlost růstu peněžní zásoby a snažila se ji udržovat na této úrovni.
Toto inflační cílování by se realizovalo pomocí různých nástrojů, jako jsou například omezování půjček bankám, omezování nákupů vládních dluhopisů centrální bankou nebo změny úrokových sazeb. Pokud by se inflace zvyšovala nad cílovou úroveň, centrální banka by snížila růst peněžní zásoby a naopak, pokud by inflace klesala pod cílovou úroveň, centrální banka by zvýšila růst peněžní zásoby.
Friedman věřil, že fixní rychlost růstu peněžní zásoby by pomohla zajistit předvídatelnou inflaci, což by bylo pro ekonomiku výhodné. Fixní rychlost růstu peněžní zásoby by totiž znamenala, že lidé by mohli lépe plánovat své výdaje a investice, protože by věděli, jak rychle se zvyšuje celkové množství peněz v oběhu.
Toto inflační cílování v podobě fixní rychlosti růstu peněžní zásoby bylo důležitým prvkem monetaristické teorie a inspirovalo mnoho moderních centrálních bank včetně americké Federální rezervy a Evropské centrální banky, aby používaly podobné nástroje k ovlivnění inflace.
Já: Co dělat v situaci, kdy ekonomika již zaznamenává monetární deflaci a přesto inflační očekávání dosahují dvojciferných hodnot?
Situace, kdy ekonomika trpí monetární deflací a přesto inflační očekávání dosahují vysokých hodnot, je velmi neobvyklá. V běžné situaci, kdy dochází k deflaci, se očekává, že inflační očekávání budou klesat, protože lidé očekávají, že ceny budou v budoucnu klesat. Nicméně, v extrémních situacích, například při hyperinflaci, mohou lidé očekávat, že inflace bude i nadále zvyšovat, i když se aktuálně vyskytuje deflace.
Jedním ze způsobů, jak řešit tuto situaci, je agresivní měnová expanze, která by mohla přimět lidi změnit svá inflační očekávání. Centrální banka by mohla tisknout peníze a vstupovat na trhy s cílem zvýšit množství peněz v oběhu a snížit reálné úrokové sazby. To by mohlo přimět spotřebitele a firmy k nákupu zboží a investicím a tím by se zvýšila poptávka po zboží a službách, což by mohlo vést ke zvýšení cen.
Dalším způsobem, jak snížit inflační očekávání, je vytvořit důvěryhodnou inflační politiku a komunikovat ji s veřejností. Centrální banka by mohla například stanovit inflační cíl a poskytovat veřejnosti jasnou informaci o tom, jaké kroky bude v budoucnu podnikat, aby se tento cíl dosáhl. To by mohlo pomoci snížit inflační očekávání tím, že by lidé věděli, že centrální banka se snaží udržovat inflaci pod kontrolou.
Významnou roli v řešení této situace mohou hrát také fiskální politiky, jako jsou daňové úlevy nebo zvýšení výdajů vlády, které by mohly zvýšit poptávku po zboží a službách a podpořit ekonomiku v boji proti deflaci.