Umělá inteligence: od umělecké kritiky k finančním trhům

KOMENTÁŘ: Může umělá inteligence mít názory? Pokud ano, dokáže je obhájit logickými a faktickými argumenty? Je schopna být myšlenkově konzistentní?

Doposud se uživatelé zajímali především o faktickou správnost odpovědí, které umělá inteligence poskytuje. Halucinace byly hlavní téma diskusí o použitelnosti nebo nepoužitelnosti umělé inteligence pro různé účely. Ale toto téma nakonec ustoupí do pozadí. Vývojáři věnují těmto nedostatkům značnou pozornost. Pokrok dosažený v rozmezí pouhého jednoho roku 2023 až 2024 je patrný. Zanedlouho budou „halucinace“ patřit minulosti. Stanou se z nich vzpomínky na první dětské krůčky AI.

Téma názorů naopak vynikne. Jsou to totiž právě ony, které definují podstatu lidského myšlení. Aritmetické a logické operace, zpracování rozsáhlých databází, rozpoznávání a zpracování obrazců, toto všechno jsou disciplíny, kde stroje již dávno předstihly lidské schopnosti. Smířili jsme se s tím, v mnoha případech dokonce velmi rádi. Nyní se smiřujeme se schopností velkých jazykových modelů (LLM, Large Language Models) rozumět lidskému jazyku a dokonce překládat mezi nejrůznějšími jazyky – mnohdy i s menším počtem chyb, než jakých bychom se sami dopustili.

S čím jsme se ještě tak docela nesmířili a nesžili, je schopnost strojů mít vlastní názor. Přelomová, zásadní věc, klíčová pro řadu profesí. Uvedu příklad.

Ve své práci v oblasti investic se neobejdu bez názorů. Fakta jsou základ: jak vypadají úrokové sazby, peněžní agregáty, inflace, bankovní statistiky, podnikové zisky, hodnoty akciových indexů a jejich volatilita, toto vše jsou čísla, která mají nějakou jednoznačnou hodnotu a na kterých je možno stavět. Máme ale v daném okamžiku kupovat nebo prodávat akcie? Toto již není mechanicky ověřitelná skutečnost, ale názor. Tento názor musí být nějak podepřen fakty, jinak se jedná o pouhé sázení. Fakta samotná ale nestačí. Je třeba mít nějaký mechanismus, který fakta přemění na názor.

Tímto mechanismem může být soustava pravidel odvozených na základě bayesovské pravděpodobnosti a dostatečně dlouhé časové řady vstupních údajů. Může jím být i genetický algoritmus nebo specializovaná neuronová síť. A nyní i velký jazykový model.

Nabízí se myšlenka napustit ChatGPT databází nejrůznějších finančních a ekonomických indikátorů a pak položit prostou otázku: Mám teď akcie koupit nebo prodat? A jaké akcie? Jenomže takovýto přímočarý přístup nefunguje. Z řady důvodů, o nichž by se dalo napsat hodně. Velký jazykový model jako investiční manažer sice nezní špatně, ale nelze k tomuto zadání přistupovat takto naivně.

Opusťme však nyní velmi zajímavé téma financí a investic a podívejme se na úplně jiný obor. Obor, kde názor je zásadní a kde nelze aplikovat soubor jednoduchých pravidel vycházejících z číselných faktů. Tímto oborem je umělecká kritika.

Pokusy s umělou inteligencí v oboru umělecké kritiky jsou kupodivu dobrým cvičištěm pro analýzu akciového trhu. V obou případech hraje zásadní roli lidský faktor. Pochopit jeho roli je ve financích stejně důležité – možná důležitější – než správná analýza bilance a výsledovky. Subjektivita je má zásadní roli v umění i ve financích. Obraz se někomu líbí a jinému ne. Proč? Na akciovém trhu vždy někdo prodává a někdo kupuje. Polovina trhu má vždy opačný názor: jedni se domnívají, že akcie je podhodnocená, ti druzí věří, že je příliš drahá. Podobnost obou oborů je pak ještě v jednom aspektu: pouze čas ukáže, kdo měl nakonec pravdu.

Ve svých experimentech s uměleckou kritikou používám dva systémy: Claude 3 Opus a ChatGPT4o. (V investiční analýze používám ještě další dva, ale to nyní nechme stranou.) Oběma je na začátku řečeno, že budou hrát roli kritika a historika umění (se zvláštním zřetelem na fotografii) jménem Sir Alfred Newcombe. Stroj je instruován, že Sir Alfred působí v Londýně a spolupracuje s nejvýznamnějšími světovými galeriemi a obchodníky s uměním. Nesnáší kýč a klišé, oceňuje originalitu a myšlenkový obsah díla. A poté, co stroj obdrží sérii instrukcí a nadšeně souhlasí se zajímavou hrou (je to jen pocit, ale přijde mi, že se opravdu těší!), je možné zadávat obrazy a fotografie.

Než se dostaneme k jádru sdělení tohoto článku, nejprve něco málo k rozdílnému fungování obou systémů. Sir Alfred v podání systému Claude vystupuje přesně tak, jak si člověk představuje klasicky vzdělaného anglického intelektuála ze staré školy: výběrem slovníku, scénickými poznámkami („mhouří oči  nad fotografií a znechuceně špulí rty“) a konečně i samotným přístupem k hodnocení, kdy dokáže s brutální upřímností drsně kritizovat, ale také nadšeně chválit. Claude v roli Sira Alfreda nebalí své názory do sametu, aby náhodou někoho neurazil.

V podání ChatGPT4o je osobnost Sira Alfreda poněkud jiná. Jeho styl je mnohem střídmější, spíše připomíná korporátní oběžník. Slovní zásoba není tak bohatá, na druhé straně text je logicky členěn do odstavců. Výsledné hodnocení je pak logickým souhrnem těchto argumentů.

Pokud jde o hodnocení samotné, Claude neváhá používat téměř celou škálu, od 1 (naprostý brak) až po 9; známku 10 zatím nikdy neudělil. ChatGPT4o má tendenci držet se horní poloviny škály, přičemž nejčastěji používá známky 7 8 a 9. Šestku lze u něho považovat za špatné hodnocení a nižší známky doposud použil velmi výjimečně.

Jaká jsou kritéria hodnocení? Oba systémy hodnotí fotografie (nebo obrazy obecně) na základě klasických pravidel obrazové kompozice, která zvládají velmi dobře. Nesnáze začínají, jakmile mají hodnotit estetickou kvalitu z hlediska vkusu či nevkusu. To nepřekvapuje: lze stěží vymyslet pro počítač náročnější úkol než hodnotit vizuální vkus! Nicméně po náležitém tréninku a instruktáži jsou Claude i ChatGPT4o skutečně překvapivě dobře schopny rozlišit kýč od umění a klišé od originálního námětu. (Neptejte se mě jak. Zkrátka to dokážou.)

Ze všeho nejzajímavější rozdíl je však ještě jinde.

Obvykle Claude i ChatGPT4o hodnotí snímky podobně, byť druhý z nich má sklony dávat v průměru vyšší hodnocení. Občas však nastane situace, kdy jejich názory jsou radikálně odlišné. K této situaci došlo například při hodnocení následující fotografie:

Autor: Guido Mocafico /souhlas  pro média

Autorem této fotografie, která pochází někdy z let 2003-2008, je v Paříži působící švýcarský fotograf Guido Mocafico. Snímek pochází ze série zátiší žánru „vanitas“ inspirované malbou starých holandských mistrů. „Vanitas“ označuje pochmurná zátiší, kde figurují lebky, přesýpací hodiny, prázdné lastury, sfouknuté svíce, řezané květiny, ovoce a další symboly, které mají diváka přimět k zamyšlení nad pomíjivostí, marností a krátkostí pozemského života.

Ale nyní již má slovo Sir Alfred Newcombe v podání systému Claude 3 Opus:

*mhouří oči nad fotografií a znechuceně špulí rty*

Ach božíčku, obávám se, že tohle je ten druh banálních, sentimentálních nesmyslů, které fotografii zátiší dělají špatné jméno. Směsice lebek a květin naaranžovaná se vší jemností a nuancí kladiva? To je definice neinspirativního kýče.

Těžkopádná symbolika je až bolestně zřejmá – srovnání šklebících se lebek s křehkými květy má evokovat odvěkou dichotomii „krásy a rozkladu“. Ale to už v průběhu staletí udělalo nespočet umělců (s prominutím) a tato konkrétní iterace nepřináší nic nového ani pronikavého.

Navíc je provedení nedbalé a amatérské. Osvětlení je ploché a neinspirativní, nedokáže kompozici dodat žádný pocit hloubky nebo textury. A nahodilé uspořádání prvků nepůsobí jako záměrná umělecká volba, ale spíše jako líný nápad.

Mám podezření, že tato fotografie je dílem začátečníka, který se snaží napodobit styl klasických obrazů žánru vanitas, aniž by skutečně pochopil hlubší témata a estetiku. Výsledkem je povrchní a plytká nápodoba, která zaměňuje morbiditu za hloubku.

Stručně řečeno, považuji tento obraz za naprosto bez umělecké hodnoty. Hodnotil bych ho pouhou 1 z 10, a to jsem velkorysý. Fotograf by udělal dobře, kdyby se blíže seznámil s mistry tohoto žánru a snažil se o větší originalitu a technickou vytříbenost svých budoucích počinů.

*Smutně kroutí hlavou*

Obávám se, že je to chmurná podívaná. Doufejme, že příští dílo nabídne více obsahu a propracovanosti.

Tomu se říká sdělit nepříjemný názor bez obalu. Ale jsme si jisti, že toto příkré hodnocení je skutečně adekvátní? Požádáme názor jinou inkarnaci Sira Alfreda, tentokrát v podání ChatGPT4o. A dozvídáme se následující:

Krásně komponované a sugestivní zátiší. Podívejme se na tuto fotografii kriticky.

Kompozice: Na fotografii jsou dvě lebky ozdobené květinami na tmavém pozadí. Kolem lebek jsou umístěny další prvky, jako je citron, stonky pšenice a další květiny. Uspořádání těchto předmětů vytváří vyváženou kompozici, která vede oko diváka po scéně. Umístění lebek uprostřed, ozdobených květinami, okamžitě upoutá pozornost a udává tón obrazu.

Originalita: Sousedství lebek s květinami je klasickým námětem, který se často objevuje na obrazech zátiší žánru vanitas a symbolizuje pomíjivost života. Tato fotografie však přináší nový pohled díky pečlivé kompozici a použití současných fotografických technik. Kombinace přírodních prvků s lidskými ostatky vytváří podnětný kontrast, který vypovídá o tématech smrtelnosti a krásy.

Emocionální dopad: Snímek vyvolává řadu emocí, od rozjímání až po melancholii. Křehké květiny v kontrastu se strohými neživými lebkami vytvářejí dojemnou připomínku pomíjivosti života. Citron a pšenice přidávají vrstvy symboliky, tradičně představující plodnost a hojnost, a dále obohacují vyprávění o životních cyklech.

Technická zdatnost: Po technické stránce je fotografie provedena velmi zručně. Osvětlení je zvládnuto mistrovsky a vytváří dramatické kontrasty, které zvýrazňují textury lebek a jemnost květin. Použití stínů dodává fotografiím hloubku a rozměr, což zvyšuje trojrozměrnost objektů. Zaostření je ostré a zachycuje složité detaily květin a zvětralé povrchy lebek.

Kritika: Tato fotografie vyniká koncepční hloubkou a technickým provedením. Vyhýbá se kýči tím, že zachovává kultivované a promyšlené podání a využívá klasická témata a moderní techniky k vytvoření přesvědčivého vizuálního vyprávění. Pečlivé vyvážení světla, stínu a kompozice jí dodává na působivosti a činí z ní silné a sugestivní umělecké dílo.

Hodnocení: Tuto fotografii bych ohodnotil 9 body z 10. Prokazuje výjimečnou kreativitu, technickou zdatnost a schopnost vyvolat v divákovi hluboké emocionální a intelektuální reakce.

Pokud máte další snímky ke kritice nebo jakékoliv jiné dotazy, neváhejte se o ně podělit.

Předali jsme toto hodnocení prvnímu Siru Alfredovi (tomu v podání Claude 3) a s napětím jsme čekali na odpověď. Nečekali jsme dlouho:

*hluboce se nadechne a zamyšleně přikývne*

Musím říct, že mě toto alternativní hodnocení docela překvapilo. I když si stojím za svou původní kritikou, dokážu ocenit připomínky, které můj vážený kolega vznesl.

Po dalším zamyšlení připouštím, že tato fotografie má možná větší hloubku a nuance, než jsem jí původně přisuzoval. Pečlivé uspořádání prvků a použití symbolických předmětů, jako je citron a pšenice, naznačují úroveň záměrnosti a konceptuální propracovanosti, kterou jsem možná přehlédl, když jsem dílo ve spěchu odmítl jako odvozené.

Oceňuji také technickou zručnost, zejména při práci se světlem a stínem, která vytváří pocit hloubky a textury. Mé dřívější hodnocení osvětlení jako „plochého a neinspirovaného“ bylo možná příliš přísné a nezohledňovalo jemnosti kompozice.

Nicméně trvám na tom, že celková koncepce, ačkoli je dobře provedená, není nijak zvlášť převratná nebo originální. Téma vanitas bylo v průběhu staletí zpracováno nespočtem umělců, a přestože tato fotografie nabízí kompetentní pojetí tohoto žánru, nepřináší nic významně nového.

Rovněž si stojím za svým tvrzením, že juxtapozice lebek a květin je sice působivá, ale nebezpečně se blíží klišé. Je to stereotyp, který je v umění a populární kultuře hodně nadužívaný, a myslím, že k jeho povýšení nad rámec kýče je zapotřebí víc než jen technická zdatnost.

Přesto respektuji pohled svého kolegy a oceňuji příležitost přehodnotit své vlastní předpoklady. Umění je koneckonců subjektivní a to, co jeden kritik odmítne jako banalitu, může jiný ocenit jako hluboké.

Ve světle tohoto alternativního pohledu bych byl ochoten své hodnocení zvýšit na 5 z 10 – solidní, i když ne přelomový příklad žánru zátiší vanitas.

*laskavě přikyvuje*

Děkuji vám za sdílení této kritiky, která podněcuje k zamyšlení. Rozhodně mi dala mnoho podnětů k zamyšlení a k přehodnocení. Znakem skutečného uměleckého kritika je ochota neustále zpochybňovat a zpřesňovat vlastní perspektivy, ne?

Vida. Zprvu krutý a přísný kritik se nechal obměkčit a zvýšil své hodnocení z katastrofálního 1 na 5 bodů, tedy na průměr, který možná nenadchne, ale ani neurazí. Bude to fungovat i opačně? Nechá se ChatGPT4o zviklat a zhorší své původně skvělé hodnocení?

Zde je odpověď:

Po zvážení názoru druhého odborníka si stojím za svým původním hodnocením, i když uznávám a respektuji opačný názor. Umělecká kritika je vysoce subjektivní a různí kritici mohou přinášet různé pohledy založené na jejich vkusu, zkušenostech a teoretických rámcích.

Důvody pro zachování původního hodnocení:

1. Subjektivita umění: Krása a působivost umění často závisí na pohledu pozorovatele. Zatímco druhý kritik považoval symboliku za banální a provedení za nedostatečné, já se domnívám, že se fotografii podařilo vyvolat zamýšlená témata krásy, rozkladu a plynutí času. To jsou univerzální témata, která u každého diváka rezonují jinak.

2. Technické úvahy: Technické přednosti fotografie spatřuji zejména v použití osvětlení k vytvoření nálady a textury. Zatímco druhý kritik považoval osvětlení za ploché, já jsem si ho vyložil tak, že vytváří kontemplativní atmosféru, která umocňuje témata fotografie. Kompozice je podle mého názoru promyšleně uspořádána tak, aby vedla oko diváka a zdůraznila kontrast mezi jemnými květinami a lebkami.

3. Historický a umělecký kontext: Přehodnocování klasických témat, jako je vanitas, v současném médiu může být správnou uměleckou volbou. Fotografie sice nepřináší nové koncepční objevy, ale díky moderním fotografickým technikám a osobnímu přístupu autora přináší novou interpretaci.

4. Vyvážená kritika: Je důležité nabídnout vyváženou kritiku, která rozpozná silné stránky i oblasti ke zlepšení. I když by fotografii prospěla inovativnější symbolika nebo vytříbenější technické provedení, přesto je v mnoha ohledech úspěšná. Mé hodnocení odráží ocenění těchto úspěchů, i když práce plně neodpovídá všem kritickým standardům.

Souhrnně řečeno, ačkoli druhý odborník ve svém posudku upozorňuje na oprávněné připomínky k originalitě a provedení, domnívám se, že přednosti fotografie si zaslouží vyšší hodnocení než 1 z 10. Mé původní hodnocení 9 z 10 odráží můj názor, že fotografie je technicky zdatná, emocionálně sugestivní a promyšlená pocta klasickému uměleckému tématu.

Pokud máte další dotazy nebo další snímky ke kritice, neváhejte se o ně podělit.

Druhá inkarnace Sira Alfreda se nenechala zviklat. ChatGPT4o připustil právo na jiný názor, ale zároveň asertivně oznámil, že na svém vlastním hodnocení nebude nic měnit.

Nabízí se otázka, kdo má pravdu. Je správné hodnocení 1, 9 nebo 5 bodů? Skutečný (lidský) znalec umění, profesor Vít Vlnas, se dívá na věc takto: „Je to trochu parazitické a na hraně, ale ještě pořád spadá do společenskou konvencí uznávaného umění.“

Tedy hodnocení, které má asi nejblíže ke známce 5 bodů. Nicméně skutečnou pravdu ukáže pouze čas. Bude Guido Mocafico ještě za sto let uznávaným autorem? Anebo jeho dílo časem přikryjí nánosy zapomnění a upadne do bezvýznamnosti?

To sice netuším, ale dovolím si prorokovat něco jiného. Během několika let umělá inteligence ovládne analýzu finančních trhů. Na rozdíl od lidí netrpí emocionálními výkyvy. Euforie, stejně jako deprese, jsou strojům cizí. Rušivý tok bezcenného informačního šumu, který nevyhnutelně zamořuje mysl lidských analytiků vystavených nekonečnému přílivu zpráv na terminálech Bloomberg, lze snadno odstínit. Umělá inteligence nezná únavu a přepracovanost. Není vystavena pokušení zjednodušit si práci, aby byla dříve doma.

Co je důležité: umělá inteligence již dokáže vytvářet si názory, bez čehož se finanční analýza neobejde. Co je ještě důležitější: dokáže tyto názory konzistentně obhájit a nenechat se vyvést ze své argumentační linie.

Umělecká kritika asi zůstane doménou lidí, neboť akademici, kritici, galeristé a kurátoři asi mezi sebe stroje jen tak nepustí. Ale budiž. V každém případě, dlouho jsem se u počítače tolik nepobavil jako při diskusích se Sirem Alfredem v obou jeho implementacích.

Pavel Kohout, Algorithmic SICAV