Magistrát Klokanům s Ďolíčkem (ne)pomohl

Před volbami sliby a úsměvy. Pak dlouhá jednání komise. Stadion Ďolíček ale nadále chátrá. Nakonec klub Bohemians Praha 1905 stadion rekonstruuje za své peníze.

Žádná rekonstrukce ze slíbených magistrátních peněz. Naopak. Za stadion nám budeš platit drsné nájemné a klidně si ho i za své zrekonstruuj… Takto "pomohli" pražští politici, v čele s primátorem Svobodou, majiteli klubu a věrným zeleno-bílým fanouškům prvoligového klubu Bohemians Praha 1905. Klubu, který má svůj domov ve Vršovicích. A má ve znaku klokana. Podle maskota se hráčům i fanouškům říká Klokani.

Před komunálními volbami na podzim roku 2022 se lídři jednotlivých politických stran a uskupení na Magistrát veřejně předháněli v tom, jak budou po volbách podporovat sport. Zářným příkladem je ikonické hřiště ve Vršovicích, onen pověstný Ďolíček. Většina kandidátů na primátora tvrdila, že vršovický Ďolíček je rodinným stříbrem a podle toho si zasluhuje podporu.

Primátor Svoboda nasliboval fanouškům Bohemians mnohé

Lídr kandidátky, která ve volbě uspěla a sestavila magistrátní koalici, Bohuslav Svoboda (SPOLU, ODS) sliboval, že jedním z jeho prvních kroků bude rekonstrukce stadionu za magistrátní peníze, protože magistrát toto fotbalové rodinné stříbro vlastní.

Důkazem je výrok MUDr. Bohuslava Svobody, kandidáta na primátora z roku 2022: „Je to jeden ze symbolů Vršovic a českého sportu vůbec a tak rozhodně budu podporovat vyhlášení architektonické studie i následné rekonstrukce stadionu. Vždyť i můj hlas přispěl v roce 2016 k odkupu Ďolíčku do vlastnictví hl.m.Prahy.“

Podobné výroky zněly i od jiných pražských politiků.

A pak už se původní sliby zamlžovaly, rozmělňovaly a čas plynul. Vršovický Ďolíček však chátral a chátral. Dokonce na něm Klokani nemohli odehrát svůj evropský zápas s týmem FK Bodo/Glimt a přijali nabídku Sparty Praha odehrát domácí zápas na Letné.

V březnu 2023 na druhém zasedání pražského zastupitelstva však pan primátoruž jen říká „Nejsem schopen říct, jestli dáme peníze na přestěhování, osvětlení, cokoliv. Je to věc, kterou já říkám, že jsme nejenom ochotni, ale že o ní budeme velmi rádi jednat“.

A tak magistrátní politici zřídili k Ďolíčku příslušnou komisi, a jednali a jednali... Ale žádný hmatatelný krok pro záchranu stadionu neudělali. To ostatně majitel Bohemky poznal a koncem roku 2024 pro média prohlásil: „Pro Prahu není priorita Ďolíček, ale jiné stavby. Proto jsme museli vzít celou věc do vlastních rukou“. 

Většinový vlastník klubu nechtěl, aby Ďolíček ještě více chátral a tak nakonec podepsal nevýhodnou nájemní smlouvu na 60 let. Výsledek? Nekřesťanských 3,2 milionu korun bez DPH ročně. Stadion však i nadále chátrá.

Majitel klubu pan Dariusz Jakubowicz už nevěří slibům a rozhodl se stadion opravit, a to za odhadovanou cenu okolo 400 milionů korun. A nakonec se rozhodl stadion od Magistrátu i odkoupit. Ovšem za tržní cenu, jinak by tato varianta neprošla zastupitelstvem a komisí pro sport. To už jsme ve volebním roce 2026.

Praha je odstrašující příklad

Ostatní města ke svému vrcholovému sportu přistupují jinak a na rozdíl od Prahy své fotbalové kluby – i na profesionální úrovni – podporují.

Podrobněji se budu srovnání Prahy s Brnem, Ostravou, Hradcem Králové, Mladou Boleslavi či Uherským Hradištěm věnovat ve svém příštím článku. Tady pouze shrnu, že radnice v těchto městech masivně, v řádech desítek milionů korun, svým prvoligovým klubům přispívají na A tým, na mládež, či na provoz stadionu.

Většinou město stadion vlastní, ale na rozdíl od Prahy tento svůj majetek opravuje nebo dokonce zcela rekonstruuje. Samozřejmostí je přispívání na provoz, údržbu a na energie. A klub je často v pronájmu jen za symbolickou cenu.

Vršovický Ďolíček se však dostal do spárů magistrátních politiků a jejich her. Politici sportovcům nejenže nepomáhají, ale naopak chtějí nějakou tu korunu z vršovického klubu a jeho majitele získat. A to navzdory dřívějším slibům.

V příštích článcích se budu dále zabývat podporou sportu v naší metropoli. A před volbami si na pražský magistrát zajdu. Zeptám se kandidátů na tu jejich krásnou pohádku, kterou nám opakovaně vyprávějí už více než 10 let, o tom, jak už konečně pomohou zrekonstruovat Ďolíček.