AI generuje obří ztráty. Získat AI gigafactory nemusí být vítězství
foto: Pixabay/Ilustrační snímek
Česká republika se uchází o vybudování jednoho z pěti evropských AI datacenter za víc než sto miliard korun. Jenže AI je podle analytiků konzultační firmy Bain & Company zoufale ztrátový byznys, a ještě dlouho bude. Návratnost takové investice je tedy velkým otazníkem.
Podle nové zprávy Bain & Company by sektor umělé inteligence musel do roku 2030 generovat tržby kolem dvou bilionů dolarů ročně, aby dokázal utáhnout potřebné investice. Právě takové výše totiž mají v uvedeném horizontu dosáhnout náklady na výstavbu a provoz infrastruktury pro AI – tedy datacenter. Bain je odhaduje na až 500 miliard dolarů ročně. Výnosy přitom i podle optimistických scénářů mají do roku 2030 dosáhnout nanejvýš 1,2 bilionu dolarů.
Navíc, očekávaný dramatický nárůst byznysu postaveného na AI ohrožuje podle Bain to, že až drtivá většina, dosavadních AI projektů, asi 95 procent, nevykazuje žádnou návratnost.
Mezera 800 miliard dolarů, kterou Bain prognózuje do roku 2030 mezi náklady na AI a výnosy, tedy s největší pravděpodobností bude ještě o hodně větší.
Český plán: největší datacentrum v regionu
I přes tyto varovné signály míří Česko do soutěže o stavbu takzvané AI gigafactory. Společnost České Radiokomunikace už zahájila stavbu datového centra Prague Gateway DC v lokalitě Zbraslav–Jíloviště u Prahy. První fáze má mít spotřebu 26 MW a kapacitu pro dva tisíce racků. A ve výhledu je, že by se toto datové centrum mělo stát součástí evropské sítě pěti obřích datacenter vznosně nazývaných AI gigafactory. Ministerstvo průmyslu a obchodu tím směrem už podniká kroky – s tím, že celkové náklady by mohly dosáhnout až 125 miliard korun). Počítá se s tím, že dvě třetiny nákladů by měl nést soukromý sektor.
Motivy, jak na úrovni EU, tak národní, jsou zřejmé. Evropské unii jde o to, žemu říká digitální suverenita – prostě nechce být odkázána na výpočetní výkon (dodávaný prostřednictvím cloudových služeb) amerických firem nebo čínské vlády. Na národní úrovni je pak vidina investic do stavebnictví, a ICT – a také prestiž: mít jedno z pěti evropských AI center znamená politickou i symbolickou váhu.
Psali jsme
Po měsících strategií se rozjíždějí reálné přípravy největšího AI projektu v historii naší země. Gigafactory má změnit českou ekonomiku i pozici…
Rizikem je hlavně návratnost
Rizika jsou bohužel ještě více zřejmá, a to i když pomineme, že takové datacentrum by potřebovalo desítky megawattů, přičemž česká přenosová síť už dnes naráží na limity. (Mimochodem: nedaleká přehrada ve Vraném má sice deklarovaný hlavní účel regulaci průtoku Vltavy – ale má instalovaný výkon 12,5 MW. Dlouhodobě generuje jenom zhruba polovinu možného množství elektřiny – ale nestalo by se jejím hlavním cílem garantovat elektřinu pro datové centrum, a hladinu Vltavy v Praze čert vzal?)
Rizikem je třeba i závratně rychlý technologický vývoj v oblasti čipů – nebude datové centrum zastaralé už v době, kdy se bude spouštět? Navíc v situaci, kdy prakticky monopolní výrobce AI čipů, Nvidia, investuje do největší světové AI firmy, OpenAI – to má potenciál změnit scénu infrastruktury pro AI.
Hlavním rizikem však je návratnost. Analytici Bain nejsou jediní, kdo zpochybňují byznysové přínosy AI. Například studie univerzity MIT tvrdí, že AI má potenciál nahradit jen pět procent rolí v byznysu – tedy podstatně méně, než tvrdí AI firmy.
Stavba „AI gigafactory“ je něco jako výstavba jaderné elektrárny: soukromý kapitál do takové investice nepůjde – logicky – bez masivních státních záruk. Jde o projekt, který má potenciál vstoupit do učebnic jako ukázka střetu strategických ambicí s ekonomickou realitou.