Tajemné zaklínadlo anarchokapitalismus: proč je prezident Argentiny Milei okouzlen?
foto: Kodik / Goodfon/Policisté v ulicích (ilustrační foto)
Proud myšlení anarchokapitalismus, skrývající v sobě pojmy anarchie a kapitalismus, zní na první pohled jako mišmaš protichůdných ideologií. Opak je pravdou, protože tento směr naprosto důvěřuje jednotlivým občanům společnosti a chce maximalizovat jejich svobodu na úkor státu.
Do povědomí široké veřejnosti se s osobou argentinského prezidenta Javiera Milei a jeho „ekonomickým zázrakem” v této jihoamerické zemi nedávno dostal pojem anarchokapitalismus. Ten byl dříve specifickým slovem, které bylo možné najít spíše ve slovníku ekonomů nebo politických filozofů, ale poslední dobou si získává čím dál větší pozornost. Následující článek vám pomůže pochopit, co tento zdánlivě protichůdný pojem vlastně znamená, jaká je jeho historie a v čem se vlastně odlišuje od specifických myšlenek argentinského prezidenta Milei.
Anarchokapitalismus naznačuje protichůdnost, ale opak je pravdou
Anarchokapitalismus je teorie politické filozofie a ekonomie, která v sobě spojuje některé principy individualistického anarchismu, klasického liberalismu a především myšlenky libertariánství členů Rakouské školy. Optikou tohoto specifického proudu myšlení by se společnosti dařilo lépe, kdyby v ní docházelo k volné směně výrobků a služeb za cenu co nejmenších zásahů státu.Tato organizace společnosti založená na volném trhu by byla podle zastánců anarchokapitalismu v ideálním případě efektivnější a spravedlivější než státní správa.
Anarchokapitalisté proto vidí jako zásadní sféru jednání, osobní prostor a práva jedince. Z toho důvodu je největším problém ve společnosti přílišné zasahování státu do sféry každého občana. Právě toto jednání chápou zastánci anarchokapitalismu jako donucování, které porušuje individuální práva jednotlivých občanů. Řešením je proto dle teoretiků anarchokapitalismu ponechat společnost systému volného trhu, který ve společnosti dokáže přirozeně vytvořit mír, spolupráci a prosperitu všech občanů navzájem.
Ve středu anarchokapitalismu je proto hodnota spočívající v nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Právě v těchto myšlenkách vycházejí anarchokapitalististé již z Johna Locka a jeho společenské smlouvy. Veškerý majetek ve společnosti by měl být podle anarchokapitalistů totiž získán dobrovolně, například obchodem nebo darem. Jednotlivci by proto měli mít právo ovládat svůj majetek dle svého uvážení, bez zásahů státu. Druhým principem je non-agrese, tedy odmítnutí násilí nebo podvodu vůči ostatním členům společnosti, který by vedl k obohacení jednoho na úkor druhých. Právě z tohoto důvodu je stát viděn jako násilná institucie, která používá donucovací opatření k vybírání daní a vynucování zákonů a za ideální je brána volná směna služeb a zboží na základě tržní logiky.
Teoretici anarchokapitalismu a jejich kritici
Samotný pojem anarchokapitalismus byl poprvé jasně formulován americkým libertariánským ekonomem Murraym Rothbardem v polovině 20. století. Rothbard spojil klasické liberální myšlenky s anarchismem, přičemž čerpal především právě z výše zmíněných teoretiků Rakouské školy. Rothbard však viděl stát poněkud démonicky a šel až do extrému. Tvrdil totiž, že kapitalismus, pokud je zbaven státních zásahů, může vést k mírové a prosperující společnosti bez nutnosti existence státu. Veškeré služby, které vykonává v běžné společnosti stát, tedy vynucování dodržování zákonů, vzdělání nebo ochrana životního prostředí, viděl právě jako nový úděl svobodné bezstátní společnosti.
Mezi další teoretiky a zastánce anarchokapitalismu patří také David Friedman nebo Walter Block. Zatímco Friedman rozvinul Rothbardovy myšlenky, Block teorii anarchokapitalismu dále rozpracoval a aplikoval na současné politické problémy. Oba tito myslitelé přispěli k rozvoji anarchokapitalistické filozofie a ve své práci kladli důraz na to, jak by volné trhy mohly nahradit roli státu při poskytování veřejných statků. Anarchokapitalismus má kromě příznivců také množství kritiků, kteří rozporují hned několik myšlenek, avšak především ideu volného trhu nahrazující činnost státu.
Podle kritiků by totiž společnost bez kontroly státu mohla vést k monopolům nebo různým druhům oligarchických uspořádání, kde by mocné soukromé subjekty mohly dominovat trhům a zneužívat při tom jednotlivce bez právní ochrany. Spousta otázek také zůstává především ve spojitosti s financováním veřejných statků užívaných širokou veřejností, jako je infrastruktura nebo národní obrana. Stejně jako množství jiných konstruktů ve společenských vědách je také anarchokapitalismus kontroverzní a silně debatovanou teorií s množstvím otázek týkajících se její proveditelnosti a důsledků pro reálnou správu věcí veřejných.
Jak je to vlastně s Javierem Milei a jeho anarchokapitalismem?
Javier Milei, prezident Argentiny, se ideologicky sice identifikuje jako anarchokapitalista, ale také i jako minarchista. V jeho případě závisí na záležitosti, o které v konkrétním případě hovoří a jejím kontextu. Minarchismus je v tomto případě takový proud názorů, který podporuje minimální stát, jenž je omezen na ochranu individuálních práv. Stát je tedy v očích minarchistů také problematickou institucí, ale v podstatě je jeho existence potřebná pro ochraňování individuální svobody, vymáhání práva, soudnictví a tedy celkové dodržování pořádku ve společnosti.
Zatímco teoreticky prosazuje Milei anarchokapitalistické ideály, tedy společnost bez státu, kterou řídí volný trh, jeho praktická politika v realitě více odpovídá minarchismu. Jako prezident podnikl Javier Milei v Argentině radikální kroky ke snížení vlivu státu a velikosti jeho aparátu, například zrušením některých ministerstev, omezením dotací a plánem na vyřazení centrální banky Argentiny. Tyto kroky odpovídají jeho širší libertariánské filozofii, avšak úplné odstranění státu nenavrhuje. To jeho praktickou politiku odlišuje od čistého anarchokapitalismu a je právě důvodem, proč spíše prezident Argentiny tíhne k minarchismu. Jednotlivé důvody, proč je Milei někde na pomezí si přiblížíme v textu příští týden.
Autor: VP - Autor článku vystudoval magisterský obor politické filozofie na Univerzitě Karlově v Praze a nyní se živí jako novinář na volné noze.
Zdroje: Encyklopedie Britannica - heslo anarchokapitalismus
ZILLA, Claudia. Javier Milei’s Ideology and Policy. Dostupné online na: //www.swp-berlin.org/10.18449/2024C37/
DOMINIAK, Lukasz, WYSOCKI, Igor. The Anarcho-Capitalist Case Against the State as a Challenge to the Minarchist Libertarians. Dostupné online na: //philpapers.org/rec/DOMTAC-3