Budíky za příplatek. Co všechno se ještě přesune do konfigurátoru?
foto: Redakce Deníku Vektor, vygenerováno pomocí AI (ChatGPT 5.2) /Ilustrační obrázek
Automobilová enshitifikace pokračuje: Hyundai začal v Koreji prodávat nový model auta s příplatkem za přístrojový štít před řidičem.
Kdo chce mít rychlost a další důležité údaje opravdu pěkně na očích, na čelním skle, může si koupit dražší auto s projektorem – nebo je ten projektor za příplatek. Na to jsme si už zvykli. Ale Hyundai – a není důvod si myslet, že se tento trik nerozšíří – teď zobrazuje rychlost jen na velkém displeji uprostřed palubní desky. Kdo nechce bloudit očima po interiéru auta, musí si připlatit.
Mobil vybalíme z krabice bez nabíječky, do tiskárny jde dát jenom šíleně předražený originální toner, v kečupu je čím dál míň rajčat… Na to všechno si postupně zvykáme. Také na to, že k letence si musíme zaplatit za zavazadlo nebo za výběr sedačky. Ale není auto bez přístrojového štítu přes čáru?
No… není to proti předpisům. Už jsou auta, kde displej před řidičem prostě není, ani za příplatek – začala s tím Tesla a už se přidávají další a další. Využívají toho, že předpisy neurčují, kde přesně má rychloměr (o ten jde především) být.
Takže přestože každé odvrácení očí do strany představuje riziko, argumentovat bezpečností moc nejde – zjevně ho regulátor považuje za malé, když považuje přesun rychloměru na středový displej za přijatelný. Navíc, v popisovaném případě chce automobilka za doplňkový displej celkem přijatelných asi 5500 korun.
Psali jsme
Italský startup získal šest milionů eur na expanzi své „čokolády bez kakaa“. Pod pláštíkem ekologie jde především o snížení…
Ale z pohledu zákazníka je to další krok v sérii rozhodnutí automobilek, která před deseti lety působila jako kuriozity a dnes tvoří jejich nový obchodní model.
BMW zkusilo prodávat vyhřívání sedadel formou předplatného (mimochodem, protesty byly tak silné, že firma od toho, přinejmenším prozatím, upustila). Mercedes prodává vyšší výkon elektromotoru jako softwarový upgrade. Toyota zpoplatnila možnost startovat auto na dálku přes aplikaci. Tesla nabízí předplatné na Full Self-Driving za 99 eur měsíčně (zatím ne v Česku).
A pak je tu možná nejvýmluvnější příklad ze všech. Během hurikánu Irma v roce 2017 Tesla jedním vzdáleným updatem přidala některým zákazníkům 30 až 40 mil dojezdu. Šlo o majitele levnějších verzí modelů S a X s deklarovanou kapacitou baterie 60 kWh. Tyto vozy totiž měly stejnou 75 kWh baterii jako dražší verze – jenom softwarově nedostupnou.
Psali jsme
Vyrábět levný elektromobil v drahé fabrice je hloupost, tvrdí americký startup Slate. Co všechno pro zjednodušení výroby udělal, nad tím se tají…
Kam to povede?
Pojem enshitification razí americký spisovatel Cory Doctorow. Popisuje jím situaci, kdy firmy postupně zvyšují zisk tím, že rozdělují produkt na stále více zpoplatněných částí, zmenšují balení, nahrazují dražší materiály levnějšími nebo přesouvají dříve běžné funkce do příplatků a předplatného.
Obecně panuje přesvědčení, že jde o negativní, společensky nežádoucí chování firem. Ale je tomu tak vždy?
Kdo podobné „fíčury“ nepotřebuje, může si – aspoň teoreticky – koupit levnější auto. Stejná logika stojí za příplatkem za panoramatickou střechu nebo odvětrávaná sedadla. Rozdělení výbavy tedy může rozšířit dostupnost aut pro lidi, kteří by na bohatě vybavenou verzi nedosáhli.
Možná je tento trend nakonec společensky prospěšný…
V každém případě se nabízí otázka: kolik věcí, které jsme ještě včera považovali za samozřejmou součást auta, se v příštích letech přesune do konfigurátoru mezi volitelnou výbavu?