Ceny jídla v Benátkách šokovaly českou výpravu. Jenže laciností

REPORTÁŽ: Úkol pro bratra jednoho z redaktorů Deníku Vektor, který se právě chystal na víkendový pobyt do Benátek, zněl jasně. Zjistit ceny. „Stejně si nic nekoupím, bude to drahé,“ hlásil Petr Kolman v pátek 3. května, kdy se chystal na cestu.

Trvala téměř devět hodin. Z Brna, odkud třicátník vyjížděl, to bylo přibližně osm set kilometrů. Hned po příjezdu podal první informace: „Je hezky, teplo, ale do restaurace jsme prozatím nikam nešli. Ještě máme jídlo z domu,“ řekl s tím, že se každopádně zaměří na nápoje a hlavní chody.

Benátky jsou oblíbeným místem milenců i fandů do historie. Město má specifické postavení nejen v regionu Benátsko, ale i v celé zemi. Do Itálie totiž řadu dekád přivádí nové a nové turisty. Jejich očekávání? Kanály, mosty, Bazilika svatého Marka nebo slavný Dóžecí palác.

„Hlásím, že tu funguje MHD. Jednorázový lístek na loď, což je to MHD, stojí 9.50 euro a platnost je 75 minut. Kdybychom chtěli na tři dny, pro jednoho to vychází na 45 euro, v přepočtu 1.125 korun,“ uvedl Petr Kolman.

Ani v sobotu a v neděli prý Benátky nespaly.

„Lidí je tu strašně, strašně moc,“ poznamenal s neskrývaným nadšením.

Máte chuť na těstoviny? Foto Deník Vektor

Jedinkrát, kdy použil expresivnější výraz, bylo při zmínce o místních restauracích. „Byli jsme fakt v šoku, protože jsme nečekali, že to bude tak levné,“ uvedl a poslal několik jídelních lístků pro srovnání.

V České republice, například v Praze nebo v Brně, jde opravdu o zcela běžné sumy. Čokoládový dortík vycházel na rovných 200 korun, tradiční italské tiramisu také. Nálož čerstvého ananasu stála 175 korun. Pizza jako hlavní chod byla k dostání téměř všude za 350 korun. Levnější byla verze pro vegetariány, o něco dražší (o 60 korun) třeba ta s mořskými plody. Místní jí říkají alla pescatora.

Úplně stejně se dalo pochutnat na těstovinách, kde vládly především špagety.

„Určitě se tady najdou vyhlášené podniky, třeba u mostu Rialto, kde je to násobně dražší, ale největší masy lidí chodily právě tam, kam my, kde jsme byli spokojení. Osobně jsem se bál, že oběd vyjde jednoho na tisícovku, ale to se nestalo. Hrozně mě to překvapilo. Bavili jsme se taky s několika Čechy, báli se úplně jak my a taky byli překvapení,“ uzavřel Petr Kolman.