Charita, nebo podvod? GoFundMe spustila plošné bombardování
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Americká platforma vzala databázi 1,4 milionu neziskovek, bez jejich vědomí pro každou vytvořila stránky a začala vybírat dary. Tvrdí, že chtěla pomoci – ale kdyby trik prošel, zůstaly by jí za nehty miliony dolarů.
GoFundMe, největší světová platforma pro online dary (vznikla v roce 2010 a do roku 2024 zprostředkovala dary v hodnotě přes 30 miliard dolarů) čelí kritice a pravděpodobně i soudním sporům kvůli agresivní marketingové kampani. Ve Spojených státech totiž vygenerovala z dat amerického daňového úřadu darovací stránky pro 1,4 milionu neziskovek a začala pro ně vybírat dary.
Platforma tvrdí, že chtěla pomoci – ale agresivní způsob, jakým vybírá „spropitné“, naznačuje, že čistě charitativní akce to nebyla. Ostatně, setkala se s odporem jak veřejnosti, tak neziskového sektoru – a svou kampaň musela pozastavit.
Komu patří nedoručitelné dary
Z právního pohledu je diskutabilní samotný vztah neziskovky a platformy. Může vůbec někdo vybírat peníze pro někoho, s kým nemá vůbec žádný vztah a kdo dokonce ani neví, že se pro něj nějaké peníze vybírají? Toto má i finanční dopad: co by se stalo s dary, které by se nepodařilo doručit? A dá se samozřejmě z povahy věci předpokládat, že takových případů by nebylo málo.
GoFundMe převádí dary přes PayPal Giving Fund (PGF) – registrovanou charitu, která funguje jako mezistupeň. PGF má podle svých stanov povinnost předat výnosy zamýšlenému příjemci, „pokud je to možné“.
Pokud se to nepodaří – například proto, že dotyčná organizace stránku nikdy nepřevzala – může PGF, podle svého uvážení, přesměrovat prostředky jiné charitě s podobným posláním, nebo je použít na pokrytí vlastních nákladů.
Jestli by bylo právně udržitelné i v takovýchto případech peníze si ponechat, to je otázka pro právníky – ale šlo by o obrovské peníze.
Trik se spropitným
Platforma GoFundMe má finanční model, kdy neúčtuje charitám žádný vstupní poplatek (to by tato plošná kampaň byl regulérní podvod typu „zápis do katalogu“, které byly v Česku běžně rozšířené v devadesátých letech), ale z každého daru si strhává transakční poplatek 2,2 % + 0,30 dolaru. A především: má na každé darovací stránce přednastavené spropitné.
To sice může dárce změnit, i na nulu, ale z jiných oborů víme, že uživatelé často tyto takzvané defaultní volby nemění. Například Google platí Apple miliardy dolarů ročně za to, aby byl jeho vyhledávač nastavený jako výchozí. V online prostředí má „default“ obrovskou váhu – a GoFundMe to velmi dobře ví.
Samozřejmě jenom platforma samotná má informace o tom, jak je či bylo přednastaveno spropitné na té či které stránce. Faktem však je, že v případech, které investigativní novináři ve Spojených státech zkoumali, bylo spropitné nastaveno typicky na 16,5 procenta. A faktem také je, že na „legitimních darovacích stránkách to je typicky méně, okolo patnácti procent.
Prvaděpodobné zvýšení defaultního spropitného také indikuje, do jaké míry byla celá kapmaň vedena nezištnou snahou pomoci neziskovým organizacím...
Jako první najdou platformu
Dalším problémem je, že platforma ve své plošné kampani vytvořila stránky důsledně optimalizované pro vyhledávače – a dosáhla toho, že se často zobrazovaly nad domovskými stránkami příslušných charitativních organizací. To má samozřejmě obrovský komerční potenciál pro platformu a současně to představuje hrozbu pro možnosti neziskovek oslovovat vlastní publikum.
Navíc, Podle amerického Center for Nonprofit Excellence takový postup vytváří zmatek a podkopává důvěru dárců: některé profily ke všemu nesly špatná loga, neaktuální údaje nebo popisy, které charitu nesprávně prezentovaly
Konec plošného bombardování
GoFundMe samozřejmě tvrdí, že krok měl usnadnit dárcům hledání důvěryhodných organizací. Stránky měly být pouze „infrastrukturou“, kterou mohou samotné charity kdykoli převzít nebo případně zrušit.
Po vlně kritiky, především v reakci na stanovisko vlivné National Council of Nonprofits, však platforma oznámila přechod na model, kde budou charity do systému vstupovat výhradně na vlastní žádost. Ze stránek, které si příslušná charita nepřevzala, odstraní funkcionalitu pro darování i logo a další prvky vizuální identity.
Ale neodstraní je – ponechá je jako „placeholder“ pro případné pokračování.