Čínské armádní výdaje: studie AEI hovoří o trojnásobku
foto: olemiswebs / Flickr/Příslušníci čínské armády v Pekingu
V mezinárodním srovnání armádních výdajů jednotlivých států se zdá, že největší konkurenti USA, Čína a Rusko, jsou za Spojenými státy významně daleko. Podle analýzy institutu AEI však může být reálná situace Číny z mnoha důvodů zásadně odlišná.
Čínské vojenské ambice a skutečné armádní výdaje komunistické velmoci do této sféry zájmu jsou dlouhodobě předmětem množství debat. Podle nezávislé analýzy American Enterprise Institute (AEI), kterou provedla bezpečnostní expertka Mackenzie Eaglen, totiž skutečný rozpočet čínské armády značně převyšuje oficiální údaje uváděné Pekingem. Zatímco oficiální rozpočet na rok 2023 činil podle informací China Power přibližně 224 miliard dolarů (asi 5,388 billionů Kč), reálné armádní výdaje by podle AEI měly být dvojnásobné nebo i trojnásobné. Právě tato skutečnost přibližuje čínský rozpočet k americkému. Co však stojí za tímto rozdílem mezi armádními výdaji Číny danými oficiálními čísly Pekingu a odhady AEI?
Na armádní výdaje Číny reagují sousedi v Jihočínském moři
Rozpor v číslech vychází nejen z nepříliš dobré transparentnosti čínských údajů, ale také z rozdílů v metodách financování a parity kupní síly. Čína podle zprávy AEI ze srpna 2023 oficiálně uvádí, že její vojenské výdaje rostou meziročně o 7–8 %, což odpovídá růstu HDP. Tato čísla však podle AEI neberou v potaz řadu klíčových oblastí. Například polovojenské organizace, jako je pobřežní stráž a námořní milice, nejsou do rozpočtu a výdajů čínské armády zahrnuty, přestože hrají zásadní roli při realizaci čínských námořních strategií zejména v Jihočínském moři.
Právě oblast Jihočínského moře se totiž v poslední době stává čím dál důležitějším strategickým místem nejen pro Čínu, ale také další země, které tuto oblast aktivně využívají. Investice do armády právě v tomto místě tak není třeba brát na příliš lehkou váhu, jelikož aktivity komunistické velmoci v Jihočínském moři mají významné důsledky pro sousední země, jako jsou Filipíny, Thajsko nebo Malajsie. Tyto státy tak v reakci na Čínu a její zvyšování armádních výdajů v posledních několika letech zvětšují své obranné schopnosti, aby čelily rostoucímu vlivu komunistcké velmoci a připravily se na její možnou agresi.
Filipíny například v současné době jednají se Švédskem o dodání stíhaček JAS 39 Gripen, zatímco Thajsko investovalo do izraelských dronů Hermes 900. Malajsie pak ve světle těchto informací v únoru 2023 uzavřela se společností KAI kontrakt na dodávku jihokorejských víceúčelových letounů FA-50. V budoucnosti by právě také Thajsko nebo Malajsie mohly mít zájem o supermoderní F-50, které jsou stále ve vývoji. Tento regionální vývoj odráží širší dynamiku, kdy se státy snaží zajistit svou bezpečnost tváří v tvář rostoucímu vlivu Číny.
Čína skrývá armádní výdaje za výzkumem
Přestože čínská vláda tvrdí, že její vojenské aktivity jsou čistě obranné, mnoho expertů vidí v jejím jednání jasnou snahu o regionální dominanci. Další nejasnosti totiž panují především také kolem čínských investic do vojenského výzkumu a vývoje. Čína například podle AEI využívá vojensko-civilní fúzi, což znamená, že technologie původně vyvinuté pro civilní účely mohou být snadno adaptovány také pro vojenské nasazení. Tento přístup snižuje náklady na vývoj armádní technologie, což navíc znesnadňuje jejich přesné zařazení do vojenského rozpočtu. Podle Eaglen se proto reálné čínské armádní výdaje blíží spíše 710,6 miliardám dolarů (17 bilionů Kč) podobně jako to odhaduje americký Pentagon.
USA vs. Čína: Porovnání armádních výdajů
Ve stejném období za rok 2023, kdy Čína údajně za svou armádu utratila 224 miliard dolarů, USA podle informací Statista vynaložily na armádní výdaje až 916 miliard dolarů (asi 21,95 bilionů Kč). Podle AEI však rozdíl nákladů na armádu mezi těmito dvěma státy není tak dramatický, jak by se mohlo zdát. A řeč není pouze o „skrytých armádních výdajích” popsaných výše. Díky nízkým pracovním nákladům a vysoké paritě kupní síly je totiž Čína podle AEI schopna za stejné peníze získat více. Například plat čínského vojáka je šestnáct krát nižší než u jeho amerického protějšku. Na základě těchto informací a dalších podobných faktorů proto Čína významně ušetří.
Zajímavým aspektem je také dlouhodobý trend, kdy poměr čínských armádních výdajů k HDP roste, zatímco v USA spíše klesá. Tento rozdíl podle Mackenzie Eaglen z AEI tak ilustruje měnící se globální dynamiku a ukazuje, že Čína postupně směřuje k vyrovnání vojenské síly s USA. Čínský rozpočet týkající se armádních výdajů se navíc za posledních deset let dle Eaglen více než zdvojnásobil, což se odrazilo nejen na síle námořnictva, ale právě také na nárůstu počtu příslušníků pobřežní stráže a námořní milice.
Důsledky „tichých” čínských armádních výdajů
Ve spojení s asijskou komunistickou velmocí je však potřeba vnímat také další významnou skutečnost a to způsob, jakým Čína pomocí prodávání svév porovnání s konkurencí relativně levné vojenské techniky rozšiřuje svůj vliv. Jak jsme vás již informovali v textu věnovaném letounu JL-10, zvláště v Africe Čína nabízí svoje vojenské produkty výměnou za přístup k těžbě nerostných surovin. Tato ekonomická a bezpečnostní strategie zajišťuje Číně nejen ekonomické výhody, ale také politický vliv v těchto zemích, které si kvůli stavu své ekonomiky nemohou zatím dovolit vyspělejší a dražší západní vojenskou techniku.
Pokud proto Čína bude pokračovat ve svých investicích stejným tempem, bude i nadále „skrývat” opravdové armádní výdaje, nebo bude rozšiřovat svůj ekonomický a politický vliv v Africe nebo v dalších regionech na světě, lze očekávat, že její vojenské schopnosti budou nadále růst. Tento trend je znepokojivý nejen pro Spojené státy, ale také pro jejich spojence v Asii, zejména Tchaj-wan nebo státy v Jihočínském moři. Ty by se totiž na základě rostoucích armádních výdajů Číny se případně mohly v následujících letech stát cílem čínské agrese.