Dětí se rodí čím dál tím méně. Vyplatí se nám je mít?
foto: Pixabay/ilustrativní
Rostoucí náklady na děti, složitá finanční situace, krátká mateřská dovolená a mnoho dalších faktorů vede k snižování porodnosti ve vyspělých zemích. Bohužel méně dětí znamená také méně pracovníků a potenciální kolapsy důchodových systémů. Vyplatí se tedy mít děti?
Kromě radostí s dětmi přichází i starosti, a právě na toto téma se zaměřil server The Economist. „Chcete mít děti? A pokud ano, tak kolik?“ vznáší otázky autorka videa. Zvážit pro a proti tohoto rozhodnutí je poměrně složité. Ve více rozvinutých zemích se rodí čím dál tím méně dětí. Spolu s tím přichází i snižování pracovní síly, což vyvolá mnoho dalších ekonomických dopadů.
Děti kromě stresu však přináší hromadu lásky. Mít je dělá lidi šťastnější. Minimálně z krátkodobého hlediska vypadá toto tvrzení stoprocentně pravdivě, nicméně v dlouhodobém horizontu nic není tak jednoznačné. Statisticky se ukazuje, že nejšťastnější jsou maminky v době, kdy plánují miminka a před porodem prvního dítěte. Po jeho narození se však úroveň štěstí vrací do bodu před počátkem celého procesu. Páry s potomky i bez nich vykazují stejné hodnoty jak radosti, tak samoty a starostí. Tento jev se projevuje všude po světě.
Psali jsme
„Růžová daň“ je fenomén přirážky na dámské produkty. Rozdíl mezi cenou stejného produktu v dámské a pánské variantě se stal častým předmětem…
Existují faktory, které štěstí ovlivňují jednoznačně jako například příjem, být či nebýt rodičem samoživitelem nebo život v sociálně rozvinutějším státu. Zatímco některé chvíle s dětmi jsou neskutečně radostné, jiné zas neskutečně stresující. 80 % rodičů v US říká, že rodičovství považují za krásné období, ale necelých 30 % přiznává, že stres je všudypřítomný.
V minulosti měli lidé mnoho dětí, které jim vydělávaly peníze a staraly se o ně ve stáří. S postupem času jejich počet klesal. Zatímco dříve bylo výhodné mít děti, dnes je to spíše finančně náročné. S rostoucím počtem států poskytujících důchody hlavní výhoda dětí zmizela. Rodiče jsou čím dál méně závislí na potomcích. Navíc náklady na dítě rostou. Průměrná americká rodina za jedno dítě do 17 roku jeho života utratí přibližně 300 tisíc dolarů, a to se do toho nezapočítávají náklady na vysokou školu. Přestože druhé dítě nepotřebuje tolik nových věcí do výbavy, veškeré ostatní výdaje se zdvojnásobí. Dalším faktorem je rostoucí vzdělanost žen. S vyšším vzděláním se posunuje věk prvorodiček.
Psali jsme
„Růžová daň“ je fenomén přirážky na dámské produkty. Rozdíl mezi cenou stejného produktu v dámské a pánské variantě se stal častým předmětem…
Amerika navíc čelí problému s neplacenou rodičovskou dovolenou. Matky se po porodu vrací do práce velmi brzy. Japonsko poskytuje rok dovolené, ve Finsku mají 14 měsíců a v Británii také rok, ale pouze 6 týdnů z toho výhodně placené. K tomu po návratu do práce dosahují výdaje na hlídání obrovských částek. Česká republika je jednou z šesti zemí OECD, kde rodiče utratí přes 20 % svého příjmu na dětech. Poměrně velké množství rodičů se z důvodu finanční náročnosti rozhodne další dítě nemít.
K tomu mezera v příjmech matek ovlivňuje blahobyt rodiny. Ženy často přehodnocují svá kariérní rozhodnutí tak, aby jejich zaměstnání bylo shodné s mateřstvím. Mnoho z nich se pak vrací například na poloviční úvazek nebo mění práci za více flexibilní, i přestože zde dostanou menší plat. Japonsko je zvláštním příkladem, kde je pro ženy téměř nemožné budovat jak kariéru, tak rodinu. I proto je zde jeden z nejnižších počtů dětí na ženu na světě. Téměř všude ve vyspělých zemích se rodí méně než 2,1 miminek na ženu, což by bylo potřeba k udržení společenského optima. To vytváří mnoho makroekonomických problémů. Nedostatek pracovníků, snížení přijmu z daní nebo málo lidí na podporu důchodových systémů způsobuje nemalé množství ekonomických nesnází.