Dilema ECB: jak omezit duopol Visa/Mastercard, a nevykoledovat si sankce
foto: Redakce Deníku Vektor, vygenerováno pomocí AI (ChatGPT 5.2) /Ilustrační obrázek
V eurozóně dnes zhruba dvě třetiny karetních plateb protékají americkými sítěmi Visa a Mastercard. Evropská centrální banka to považuje za hrozbu.
Evropská unie aktivně usiluje o posílení autonomie ve strategických oblastech: od obranných systémů přes vývoj a nasazení základní infrastruktury umělé inteligence až po cloudové služby a kancelářské aplikace. Cílem těchto iniciativ je snížit závislost na technologiích a dodavatelích z třetích zemí, které mohou být vystaveny jiným právním a politickým tlakům.
Souvisí s tím i řada incidentů ilustrujících rizika závislosti na globálních poskytovatelích. V květnu 2025 americká společnost Microsoft zablokovala přístup k e-mailovým službám generálnímu prokurátorovi Mezinárodního trestního soudu poté, co USA uvalily vůči této instituci sankce. Politici EU to považovali za budíček ohledně digitální suverenity – podobně, jako když Visa a Mastercard dříve přerušily v Rusku provoz v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu.
Právě přes americká schémata Visa a Mastercard dnes v eurozóně probíhají zhruba dvě třetiny karetních transakcí – a ve třinácti členských státech neexistuje žádná domácí digitální platební alternativa. Evropská centrální banka z toho vyvozuje potřebu digitálního eura jako nástroje finanční autonomie.
Jak v článku na serveru ProMarket (který provozuje the Stigler Center, součást University of Chicago), upozorňuje Jeff Alvares, státní zásah do platební infrastruktury může snadno přerůst v mezinárodní spor. Jeff Alvares je vysokým představitelem brazilské centrální banky, které již v roce 2020 spustila platební systém podobný tomu, o jaký se teď snaží ECB.
Psali jsme
Guvernér dánské centrální banky volá po přijetí eura. V referendu to však voliči odmítli, výsledkem je kočkopes.
Jak je postaven platební ekosystém
Platební systém se skládá z několika oddělených vrstev. Základ tvoří měna. Nad ní stojí zúčtovací infrastruktura, kde se vyrovnávají mezibankovní závazky. Další úroveň představuje platební schéma – soubor pravidel, standardů a smluvních vztahů. Teprve na vrcholu jsou uživatelské aplikace, karty a peněženky.
Centrální banky se historicky soustředí na zúčtovací vrstvu. V USA tuto roli plní Fedwire či FedNow, v eurozóně systém TARGET. Na této infrastruktuře pak fungují soukromá schémata, která mezi sebou soutěží o uživatele a obchodníky. Konkurence se odehrává na úrovni služeb, nikoli samotné měny.
Ekonomika platebních trhů má však specifickou dynamiku. Silné síťové efekty zvýhodňují systémy s nejširší akceptací. Vysoké fixní náklady a nízké náklady na jednotlivou transakci vytvářejí tlak ke koncentraci. Výsledkem je prostředí, kde je hranice mezi soutěží a přirozeným monopolem velmi tenká.
Brazílie a systém Pix
Brazílie v roce 2020 spustila státní okamžitý platební systém Pix. Před jeho zavedením byl trh koncentrovaný, převody pomalé a nákladné: poplatky za běžné převody se pohybovaly v řádu dolarů a kartové platby zatěžovaly obchodníky průměrně více než dvěma procenty. Přibližně 45 milionů obyvatel navíc stálo mimo bankovní systém.
Centrální banka zvolila integrovaný přístup: vlastní infrastrukturu okamžitého zúčtování, povinnou účast bank a nulové poplatky pro jednotlivce a malé podniky. Výsledek je z hlediska adopce mimořádný. Pix dnes používá přibližně 177 milionů lidí, tedy přes 80 % populace. Měsíčně zpracovává miliardy transakcí a jeho podíl na celkových platbách přesáhl polovinu trhu.
Současně však tento model prakticky uzavírá prostor pro alternativní schémata. Infrastruktura je vyhrazena výhradně pro Pix, povinná účast a nulové ceny znemožňují vznik konkurenčního obchodního modelu. To se promítlo i do mezinárodní roviny. V létě letošního roku zahájil Úřad obchodního zmocněnce USA vyšetřování podle Section 301 s podezřením, že Pix znevýhodňuje zahraniční, zejména americké poskytovatele. Platební systémy se tím dostaly na seznam citlivých obchodních témat, vedle podobných debat o Indii či Indonésii.
Psali jsme
V diskusích o přijetí eura typicky zaznívá argument, že pořádat referendum nemá smysl, že euro přijmout musíme, protože jsme se k tomu zavázali…
Evropská volba architektury
Diskuse o digitálním euru se v Evropě zatím pohybuje mezi dvěma modely. ECB navrhuje veřejnou měnu a veřejnou infrastrukturu, zatímco distribuce a uživatelská rozhraní by zůstala v rukou licencovaných poskytovatelů. Současně se zvažuje povinná akceptace digitálního eura obchodníky a financování celého platebního schématu z veřejných prostředků centrálních bank eurozóny.
Paralelně s tím banky rozvíjejí vlastní řešení. Projekt Wero, za nímž stojí šestnáct velkých evropských bank, deklaruje desítky milionů uživatelů. Bankovní sektor otevřeně upozorňuje, že státní digitální měna může jejich investice do podobných systémů znehodnotit.
Z právního hlediska je rozhodující, kde se digitální euro zastaví. Pokud zůstane na úrovni infrastruktury, zapadá do tradiční role centrální banky. Pokud by však vytvořilo plně integrované platební schéma s povinnou účastí a dotovanými cenami, přibližuje se brazilskému modelu. Evropská unie je přitom vázána závazky v rámci Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS) při Světové obchodní organizaci, která stanoví pravidla pro přístup zahraničních poskytovatelů na trhy služeb a vyžaduje jejich nediskriminační zacházení.
Psali jsme
Evropská unie, respektive Evropská centrální banka stále více tlačí na spuštění digitálního eura. Chce tak reagovat na světový vývoj, kdy v Číně…
Potenciál konfliktu
Design, který by znemožnil ekonomické fungování soukromých schémat – domácích i zahraničních – může být vykládán jako omezení přístupu na trh. Rozdílné podmínky pro evropské a neevropské poskytovatele by navíc otevřely otázku diskriminace a případně řízení před Světovou obchodní organizací (WTO).
Mechanismus řešení sporů ve WTO je sice oslabený (Spojené státy blokují personální obsazení odvolacího orgánu, který tak nemůže rozhodovat) – ale to neznamená, že by Američané neměli žádné nástroje k obchodnímu tlaku. Ostatně, ukazuje to právě zmínění případ Pix.
Evropská unie se dlouhodobě profiluje jako obhájce pravidel založených na mezinárodním právu. Pokud by digitální euro bylo vnímáno jako státem subvencované platební schéma s povinnou účastí, dostala by se do paradoxní pozice: projekt měnové suverenity by současně testoval její vlastní závazky vůči otevřenému trhu.
Český kontext
Česká republika zatím stojí mimo eurozónu, ale její banky i fintechy fungují v rámci jednotného evropského trhu. Posun směrem k dominantnímu veřejnému platebnímu systému v eurozóně by se promítl do přeshraničních plateb i konkurenčního prostředí ve střední Evropě.
Digitální euro představuje vymezení hranice mezi veřejnou mocí a trhem. Brazílie ukázala, že státní model může být vysoce efektivní, ale zároveň právně citlivý. Evropa nyní řeší, zda dokáže posílit svou autonomii, aniž by tím otevřela další kapitolu globálních obchodních sporů.