Euro v moři demagogie
foto: Pixabay.com/Ilustrativní
Novoroční projev prezidenta republiky odstartoval další kolo polemik ohledně přijetí či nepřijetí eura. Stal se z toho již takový český národní sport. Má výhodu, že zúčastnit se může každý, protože všichni jsme přece experti na finance a na měnovou politiku v první řadě. Každého může také hřát pocit, že je morálním vítězem, neboť obě strany mají sadu argumentů, které jsou zcela nevyvratitelné.
Nevyvratitelné jsou obvykle z toho důvodu, že jde o hypotézy, které nelze testovat; případně o prohlášení emocionálního typu. Vezměme si například tvrzení „kdybychom měli euro, měli bychom nižší inflaci“. O jeho platnosti nelze rozhodnout, aniž bychom se opřeli o nějakou další hypotézu. Zrovna tak „kdybychom měli euro, inflace by byla ještě vyšší“. Mohlo by toto tvrzení být pravdivé? Možná ano, protože s eurem by Česká národní banka nemohla provádět nejpřísnější měnovou politiku od roku 1998, ale i zde pracujeme s pouhou hypotézou. Logická implikace, jejíž předpoklad není splněn, je pravdivá za všech okolností.
Na sociálních sítích najdeme přehršel fakticky či logicky vadných argumentů. „Euro by znamenalo naše hlubší ukotvení v euroatlantických strukturách,“ tvrdí jedni. „Kdo je proti euru, je pro Rusko,“ říkají jiní již bez servítků. A z opačné strany: „Euro znamená popření národní suverenity!“ Obě strany jsou nicméně na stejné kvalitativní úrovni, to znamená bez jakýchkoli věcných argumentů. Emoce porážejí rozum KO. Existuje však ještě hlubší patro, čisté ad hominem: „Bankovní ekonomové jsou proti euru, protože jejich zaměstnavatelé mají obrovské zisky ze zajištění proti kursovému riziku a z měnových operací!“
Obraťme však pozornost k intelektuálně hodnotnější argumentaci. „S eurem bychom ztratili možnost provádět nezávislou měnovou politiku,“ může tvrdit odpůrce. „Alespoň by pak Česká národní banka nemohla provádět takové hlouposti jako kursový závazek z roku 2013,“ vrací míček jeho soupeř.
Psali jsme
Před pár dny česká koruna oslabila k euru a jedná se o nejslabší úroveň za poslední rok. V úterý 10. října se obchodovala za 24,59 Kč/EUR,…
Zde by byl namístě protiúder typu „celé euro je vlastně jeden velký kursový závazek,“ ale ten kupodivu snad ani nebyl zatím použit. Nicméně argument nezávislou měnovou politikou je zajímavý, protože může být použit ve prospěch eura i přesně opačně. Názor, že politika centrálních bank často nadělá více škody než užitku, nelze jen tak ignorovat, zejména po zkušenostech posledních zhruba deseti let. Zmíněný kursový závazek zapůsobil jako jeden z nejlepších argumentů proti koruně bez ohledu na svůj skutečný efekt.
Na oplátku by bylo možné argumentovat, že ani vedení Evropské centrální banky není neomylné a také ono dělá chyby. Kromě toho je zde argument (tentokrát faktický), že politika ECB je do značné míry přizpůsobena požadavkům Itálie, která potřebuje nízké úrokové sazby, aby bylo vůbec možné financovat státní dluh této země. Ale nízké úrokové sazby jsou zase větrem do plachet příznivců eura: díky ním můžete přece mít levnější hypotéky a levnější investiční úvěry! (Že levnější úvěry nemusejí nutně znamenat „lepší“, je jiná věc.)
Sofistikovaný odpůrce eura může poukázat i na fakt, že eurozóna netvoří optimální měnovou oblast podle Roberta Mundella. Sofistikovanější přívrženec může naopak kontrovat, že Mundell byl přívržencem evropské integrace a že podporoval její prohloubení, včetně koordinace rozpočtových politik. „Není divu, že eurozóna má problémy, vždyť integrace není ještě dokončena!“
Na druhé straně jsou názory, že euro aktivně brání integraci. Ekonom Pavel Ryska:
„V diskusi o euru nezaznívá klíčový a nelichotivý fakt - euro selhalo v hlavním účelu, který mělo pro Evropu mít. Tím byla konvergence relativně chudého jihu EU k bohatému severu. Podle předpokladu, který byl před 20 - 30 lety všude prezentován, měla společná měna uvolnit obrovský potenciál intenzivnějšího společného obchodu a umožnit chudšímu Jihu rychleji bohatnout. Ital či Řek bohatý jako Němec či Belgičan měl být úspěchem, který měl dále stvrdit podporu společnému evropskému projektu. Stal se opak. Zhruba od doby zavedení eura (2002) došlo k zastavení růstu jižní Evropy a jeho divergenci od severu. Reálné HDP na hlavu Itálie je nyní nižší než před 20 lety. V Německu je naopak asi o pětinu vyšší než před 20 lety.“
Psali jsme
Bankovní krize a její důsledky je momentálně velmi aktuálním tématem. Jak se k němu staví umělá inteligence? Hovor se systémem ChatGPT na toto…
Tím se dostáváme k jedinému skutečně validnímu argumentu proti euru: společná měna zkrátka nemůže být vhodná pro tak rozdílné ekonomiky, které jsou sdruženy v eurozóně. Vždy se objeví nějaké nerovnováhy, vždy bude nějaká země, která si euro „odskáče“; eventuálně vícero takových zemí. Koordinace rozpočtových a sociálních politik? Pak byste museli sladit hospodářství silných sociálních států (zejména Francie, Německa a Belgie) s Irskem, Litvou a Lotyšskem. Hodně štěstí v tomto počínání.
A jaký je jediný správný argument pro euro? Společná měna zruší transakční náklady. Nic víc, nic méně. Tvrdit cokoli jiného je demagogie.
Pavel Kohout
Algorithmic SICAV