Evropa stárne do krásy, Češi spíše do nemoci
foto: Zdroj: Flick/Důchodci, Igráček
Evropané žijí déle než kdy dřív – průměrně přes 81 let. Češi se ale v žebříčku drží spíš uprostřed pole. Život si sice prodlužujeme, ale zdravých let přibývá jen pomalu. A to má důsledky pro peněženku, stát i ekonomiku.
Evropané žijí déle než kdy dřív. Podle nejnovější čísel Eurostatu, dosáhlo průměrné očekávané dožití v Evropské unii v roce 2023 na 81,4 roku. To je o téměř rok víc než v roce předchozím a vůbec nejvíc od začátku sledování. Pandemie, která čísla dramaticky snížila, je tak definitivně za námi.
Jenže zatímco Španělé, Italové nebo Švédové už atakují hranici 85 let, Češi se drží o několik let zpátky. Muži u nás se v průměru dožívají necelých 76 let, ženy kolem 82. Slovensko je na tom dokonce ještě hůř – tamní muži často nepřekročí ani hranici 74 let. A i když se čísla meziročně zlepšují, rozdíl vůči „západu“ Evropy přetrvává.
Ženy táhnou, muži zůstávají pozadu
Platí staré pravidlo: ženy žijí déle než muži. V celé EU je rozdíl průměrně pět let, v Pobaltí dokonce deset let. Češi se drží u evropského průměru – ženy mají delší život, muži umírají dřív.
Důvodu je hned několik: životní styl, vyšší míra kouření a alkoholu u mužů, a také horší prevence. Zatímco ženy chodí pravidelně k lékaři, muži často řeší zdraví až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Nejen délka, ale také kvalita života
Zajímavý je ale ještě jiný ukazatel: zdravé roky života. Tedy období, kdy člověk žije bez vážnějších omezení. V Evropské unii je to průměrně kolem 63 let. V Česku jen o něco méně. Co to ale znamená? Že i když Češi stráví dalších 15 či 20 let v důchodu, často už s chronickými nemocemi, omezeními nebo nutností péče.
Tady se ukazuje, že délka života sama o sobě není všechno. Ekonomicky je tento rozdíl zásadní: stát sice platí delší dobu důchody, zároveň ale musí rostoucí část populace podporovat zdravotní a sociální péčí.
Regionální rozdíly: Evropa dvou rychlostí
Eurostat navíc ukazuje, jak velké jsou rozdíly mezi regiony. Madrid nebo severní Itálie hlásí průměrný věk dožití přes 85 let. Naopak severozápad Bulharska nebo části Maďarska sotva 74. Rozdíl více než deseti let mezi regiony jedné unie je alarmující.
Pro střední Evropu je to varování: pokud se nám nepodaří dohnat západ v prevenci, životním stylu i kvalitě zdravotnictví, zůstaneme dál na chvostu.
Psali jsme
Na planetě Zemi v tuto chvíli žije 8,2 miliardy lidí, přičemž ročně se po celém světě narodí zhruba 70 milionu dětí. Je ovšem třeba smířit…
Co to znamená pro peněženky a ekonomiku
Na první pohled je delší život dobrá zpráva. Má to ale i svou stinnou stránku. Důchodové systémy se dostávají pod tlak. Víc lidí pobírá penzi delší dobu, zatímco na trhu práce ubývá mladých. Vlády tak musejí řešit nepříjemné otázky: zvýšit věk odchodu do penze nebo přidat na odvodech?
Růst počtu let strávených v nemoci navíc zvyšuje náklady na zdravotnictví a sociální služby. Už dnes Česko dává na zdravotní péčí přes 8 % HDP a číslo bude dál růst.
Na druhou stranu, pokud by se podařilo prodloužit zdravé roky života, ekonomika by na to vydělala. Delší pracovní aktivita, menší zátěž pro zdravotnictví a větší spotřeba lidí, kteří zůstávají aktivní i po šedesátce, to všechno může přinést i pozitivní efekt.
Budoucnost?
Česko se tak ocitá na křižovatce. Máme za sebou úspěšné prodloužení života o několik let oproti devadesátým letům, ale na západ stále ztrácíme. Rozdíly nejsou jen statistické – v praxi to znamená, že zatímco Rakušan se po šedesátce chystá na další dekády aktivního života, Čech řeší vážně zdravotní potíže.
Ekonomové i demografové se shodují: pokud nechceme, aby se z důchodového systému stal černý pasažér státního rozpočtu, musíme investovat do prevence, zdravého životního stylu a podpory aktivního stárnutí. Protože prodlužovat život má smysl jen tehdy, když k němu přidáme roky, které stojí za to žít.