Fondy dobývají evropská sportovní práva. Fanoušci ale protestují
foto: Pixabay/Ilustrační obrázek
V roce 2025 dosáhl objem investic do evropského sportu přes deset miliard eur, téměř trojnásobek celého roku 2024. Mění se cíle: není tolik zájem o kluby, ale hlavně o mediální práva.
Analýza PitchBook ukázala, že private equity fondy letos udělaly 49 investic do evropského sportu v celkové hodnotě 10,6 miliardy eur. Za nejzajímavější příklady považují analytici investice fondu CVC Global Sport Group, který vložil miliardy eur do společností spravujících práva španělské LaLigy a italské Serie A.
Právě mediální práva se stávají novým cílem PE fondů. Investoři je považují za méně rizikové než kluby: oproti klubům, jejichž příjmy podléhají velkým výkyvům, jsou mediální práva zdrojem stabilních tržeb podložených dlouhodobými smlouvami.
Hodnota sportovních přenosů je podle analytiků stabilní proto, že sport – jako poslední mediální obor – odolává trendu odložené spotřeby obsahu. Jak upozorňuje analýza Deloitte, streamovací platformy změnily filmy a seriály na on-demand produkt, ale sportovní přenosy diváci typicky sledují živě – což chrání ceny reklamy i hodnotu práv.
Zájem PE kapitálu však naráží na odpor fanoušků, jak ukazuje čerstvý příklad z Německa. Bundesliga byla nucena zrušit prodej části vysílacích práv na dvacet let – zájemcem měl být mimochodem opět fond CVC Global Sport Group – a to kvůli dlouhodobým protestům fanoušků. Ti nejen drželi „minuty ticha“, ale také přerušovali zápasy, protože se obávají, že dlouhodobé vyvázání práv omezí autonomii klubů a povede ke zdražování.
Premium vs. zbytek
Hodnota sportovních vysílacích práv se v Evropě polarizuje. Premier League, Liga mistrů a několik dalších soutěží může trvale zdražovat, protože mají globální publikum a vysílacím společnostem se jejich nákup stále vyplácí. Naproti tomu domácí soutěže ve střední Evropě, ale i v Belgii nebo Francii, bojují se stagnací nebo dokonce poklesem hodnoty práv, za něž vysílací společnosti nejsou ochotné či schopné platit víc.
To vede investory k rozdělené strategii: vedle prémiových soutěží, kde růst cen drží globální poptávka, se na ostatních trzích zaměřují na aktivity nezávislé na vysílacích právech, tedy na sponzoring, eventy nebo přímé streamingové platformy.
Piráti v Česku
Česko je z pohledu hodnoty vysílacích práv mimo hledáček globálních fondů. Trh je malý, kupní síla nízká – a vysoká míra pirátství (i v rámci našeho regionu), což dále snižuje cenu domácích práv. Práva na fotbal i hokej jsou rozdrobená mezi O2 TV, Canal+ a CME (a částečně i Českou televizi). Výsledkem je fragmentace nabídky, vyšší cena pro diváka a omezený růst příjmů klubů.
Český trh navíc kopíruje evropské tendence: rychlejší růst cen práv než příjmů domácností, tlak na přesouvání obsahu za takzvané paywally, do online treamovacích platforem nebo aplikací.
Přidává se rostoucí závislost na evropských soutěžích. Příjmy z Ligy mistrů a Evropské ligy rostou rychleji než příjmy z domácích práv a o ekonomice českých klubů rozhodují evropské balíky vysílacích práv víc než domácí smlouvy. Na druhou stranu, podíl českých klubů neroste tak rychle jako hodnota evropských práv; jinými slovy, náš podíl na rozdělovaných penězích v čase klesá.
Důsledkem je, že zprávy o rostoucím zájmu PE kapitálu se českých klubů ani soutěží netýkají.