Hormon na hubnutí je drahý? Tělo si ho může vyrábět samo
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Farmaceutický průmysl se chystá na největší změnu od nástupu inzulínu. Dvě americké biotechnologické firmy oznámily, že dokážou přimět tělo, aby se samo zásobovalo hormonem GLP-1 – látkou, na níž stojí dnešní miliardový byznys s léky Ozempic a Wegovy.
Výsledky předklinických studií působí jako zázrak: laboratorní myši po jediné dávce genové terapie zhubly během tří týdnů o pětinu své hmotnosti. A následně si dokonce i při krmení vydatnou stravou udržely stabilní hladinu cukru v krvi. Výsledky, které společnost Fractyl Health prezentovala na kongresu Americké diabetologické asociace, prý překonaly účinek semaglutidu, účinné látky přípravku Ozempic.
Hormon GLP-1 (glukagon-like peptid 1) reguluje tvorbu inzulínu, zpomaluje vyprazdňování žaludku, tlumí chuť k jídlu a tím i příjem energie. Tělo si ho běžně vytváří samo, hlavně ve střevních buňkách, menší část i v mozku a slinivce. Problém není v tom, že by chyběl úplně – ale uvolňuje se jen krátce po jídle a má extrémně krátký poločas rozpadu, zhruba dvě minuty. Enzym DPP-4 ho totiž okamžitě rozkládá.
Současné léky proti obezitě obsahují syntetické analogy GLP-1, které se vážou na stejné receptory jako přirozený hormon, ale jsou odolné vůči rozkladu. Genová terapie, na níž vědci usilovně pracují, by šla o krok dál: přiměla by buňky, které GLP-1 běžně nevyrábějí, aby ho produkovaly – a to trvale.
Psali jsme
Vedení amerického státu Kalifornie došla trpělivost se závratným zdražováním léků, na nichž mají výrobci marže v tisících procent. Stát spustil…
Buňky jako továrny
A jak buňky naučit nový úkol? Vědci zkoušejí dvě cesty. Jedna využívá upravený virus AAV, který nese genetickou instrukci a „řekne“ buňkám slinivky, jak vyrábět GLP-1. Virus se aplikuje katetrem přímo do pankreatu, kde má navodit trvalou produkci hormonu. Metoda společnosti RenBio zkouší jednodušší variantu – injekci s roztokem DNA doplněnou krátkými elektrickými pulzy, které umožní vstup genetické informace do svalových buněk.
V obou případech se z buněk (buď slinivky, nebo svalových) stávají miniaturní továrny na GLP-1. Pokud by metoda fungovala i u člověka, odpadly by celoživotní injekce, návštěvy lékaře i výkyvy hmotnosti po vysazení léku.
Oba přístupy ale provází nejistota. Zásah do buněk slinivky by pravděpodobně vůbec nešlo vrátit zpět; metoda s vpravováním DNA do svalů by mohla mít účinek v řádu měsíců až několika let – ale jistota, že genetická informace nezůstane aktivní déle, zatím neexistuje.
V každém případě výzkum přešel z fáze testování na myších k testům na prasatech a opicích. Klinická fáze u lidí by podle společnosti Fractyl Health mohla začít do roka, ale schválení léčby nepřipadá v úvahu dřív než koncem této dekády.
Tlak na náhradu současné léčby obezity bude obrovský. Počet Američanů užívajících GLP-1 injekce se během jediného roku zdvojnásobil – a začíná to být vidět i na statistikách obezity. Ceny přitom zůstávají vysoké: ve Spojených státech přesahují v přepočtu téměř 20 tisíc korun měsíčně.