Italský Staromák. Ostrovu Murano hubují za automatický tuzér

„Nějaké spropitné dá téměř každý host, ale poměrně často to je jen zaokrouhlení na nejbližší dvacetikorunu,“ prozradil Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.

Češi jsou podle něj štědří, ale v případě automatického spropitného by s tím měli problém.

Jsou však místa, kde se na podobné mravy neohlíží. Deník Vektor před několika dny přinesl reportáž z italských Benátek. V článku jsme zprostředkovaně informovali o překvapení několika Čechů a jejich rozpaky nad tamními ceny. Byly prý nezvykle nízké. Aby se v srdci proslulého místa platilo 300 korun za oběd, nikdo z našinců nečekal.

V souvislosti s uvedeným textem se však na redakci obrátil muž, který navštívil ostrov Murano. Italové jej považují za městskou čtvrť Benátek. Své rozčarování vyjádřil především nad spropitným v tamních restauracích.

Dal si totiž pouze vodu. Automaticky započítaná částka spropitného vyšla téměř stejně.

„Murano jsme si vybrali kvůli výrobě skla. Měli jsme vše potřebné s sebou, byli jsme na výletě, pouze jsem měl žízeň, dal jsem si sedmičku vody s cenou čtyři eura. Celkem jsem ale platil 6,5 eura. Důvodem byla automatická částka za servis ve výši 2,5 euro, to mě docela negativně překvapilo a připadal jsem si jako v Praze na Staromáku, kde si Čech raději neobjedná nic,“ napsal.

Identický přístup se používá prakticky v každé benátské restauraci. Deníku Vektor to potvrdil i Petr Kolman, s nímž jsme o Benátkách také hovořili. „Určitě jsem si toho všimnul, ale u placení oběda to berete. U jedné kávy už ne,“ sdělil.

Model automatického spropitného, který se v Česku nepoužívá, je v řadě zemí běžně rozšířený. Velkou Británií počínaje a Řeckem konče. Naopak na Islandu je kuvér zapovězený.  V Itálii jde o běžný postup, na který se vždy upozorňuje na jídelním lístku.