Je to vůbec možné? Vysokoškoláci se bojí mluvit na veřejnosti

Studují vysokou školu, ale bojí se mluvit na veřejnosti. Přitom suverénní verbální projev bývá klíčovou podmínkou pro akademický i kariérní úspěch. Vědí to a často propadají až úzkostným stavům. Problematice se věnuje odborná studie Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik SYRI.

Vědci analyzovali veřejný projev celkem 1745 vysokoškoláků. Výsledky nejsou příliš povzbudivé. Čeští studenti však na tom kupodivu nejsou hůře než jejich vrstevníci na zahraničních univerzitách. Američtí vysokoškoláci se více než mluvení na veřejnosti bojí už jen smrti.

Ne všichni jsou na tom stejně

Výsledky průzkumu provedeného mezi českými vysokoškoláky ukazují, že úzkost při mluvení na veřejnosti zakoušejí častěji ženy a nebinární osoby. Paradoxně větší problémy s verbálním projevem mají absolventi gymnázií než studenti, kteří přicházejí na univerzitu z odborných středních škol. Úzkost z mluvení na veřejnosti je nejčastější u studentů bakalářských programů.

„Výsledky jsou rozdílné u pohlaví, typu střední školy a úrovně studia. Naopak věk, národnost a obor studia roli nehrají. Ženy mají oproti mužům až 1,5krát vyšší skóre úzkosti z mluvení než muži. U nebinárních osob je to dokonce dvojnásobek oproti mužům,“ uvedl Tomáš Lintner z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.

Větší tlak okolí na ženy a nebinární osoby

Rozdíly mezi muži, ženami a nebinárními osobami lze podle Lintnera dát do souvislosti se všudypřítomným vlivem společenských stereotypů a očekávání.

„Ženy se často potýkají se stereotypy, které zpochybňují jejich kompetenci, zejména ve veřejné a profesní sféře. Toto společenské pozadí může zesílit tlak a úzkost spojenou s veřejným vystupováním. Pro nebinární studenty je situace umocněna dalšími vrstvami zranitelnosti. Nebinární jedinci se pohybují v sociálním prostředí, kde je jejich genderová identita často nepochopena, což je vystavuje zvýšenému riziku,“ tvrdí Lintner.

Bere jim slova z úst tlak na výkon?

Fakt, že větší úzkost z mluvení zakoušejí absolventi gymnázií, vědce překvapil.

„Gymnázia se obecně více zaměřují na výkon, což studenty zřejmě stresuje a odráží se to pak i na jejich obavách z vystupování na vysoké škole,“ interpretuje výsledky Lintner.

Víc než mluvení se Američané bojí už jen smrti

Úzkost z mluvení na veřejnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující úzkosti mezi univerzitními studenty. Mnoho vysokoškolských kurzů vyžaduje, aby účastníci přednesli projev nebo prezentaci před kolegy. To ale často vede ke stresu a obavám.

Z různých studií je známo, že například ve Finsku je tato část vysokoškolského studia nejvíce stresová. V USA odborníci zjistili, že 61 % univerzitních studentů má strach z mluvení na veřejnosti. Obavy z projevu před jinými lidmi tak zaujaly hned druhé místo za strachem ze smrti. Průzkum mezi studenty ze dvou britských univerzit poskytl podobné výsledky, přičemž 80 % studentů uvedlo úzkost z ústních prezentací.

Třes, pocení, deprese a panika

Studenti se obávají, že je ostatní budou soudit nebo negativně hodnotit, což vede k pocitům nepohodlí. Jedná se o podtyp sociální úzkosti, který se projevuje jako fyziologická, kognitivní a behaviorální reakce, včetně třesu, pocení, zvýšené srdeční frekvence, depresivních myšlenek, příznaků paniky a vyhýbání se stresovým situacím.

Ve svém důsledku má tato forma úzkosti negativní důsledky jak pro učení, tak pro pozdější pracovní úspěch vysokoškolských studentů.

Kde hledat pomoc?

Národní zdravotnický informační portál, provozovaný Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR, uvádí, že pokud vystupování na veřejnosti jedinci způsobuje značné duševní utrpení, jedná se o fenomén ze spektra úzkostných poruch. Pomoci může psychoterapeut či klinický psycholog. Lze se také obrátit na praktického lékaře, který doporučí konkrétního odborníka.

Zdroje: Národní institut SYRI, Národní zdravotnický informační portál