Kamera v kabině a černá skříňka: další oči pro bezpečnější železnici

Česká železnice má dnes k dispozici technologie, o kterých se nám před lety mohlo jen zdát. Evropský zabezpečovač ETCS dokáže v řadě situací pomoci a zabránit například projetí návěstidla zakazujícího další jízdu. Přesto se ukazuje, že samotná technika nedokáže odstranit všechna rizika. 

Aktuální data, na která upozornil server RAILTARGET, jsou v tomto ohledu poměrně výmluvná. V roce 2025 došlo na české železnici podle údajů Drážního úřadu ke 177 případům projetí návěstidla v poloze zakazující jízdu. Meziročně šlo pouze o jeden případ méně. RAILTARGET zároveň upozorňuje, že očekávaný výraznější pokles nepřišel ani s postupným zaváděním systému ETCS. 

ETCS není všelék

Evropský zabezpečovací systém má na trati bezpochyby své místo, zejména co se týče sjednocování pravidel v rámci interoperability. Vedle technických řešení je však třeba hledat další automatizované bezpečnostní prvky.  

Zásadním prvkem je lidský faktor. Podle loňského dotazníkového šetření ministerstva dopravy sami strojvedoucí označovali nepozornost za nejčastější důvod projetí návěstidla „Stůj“. Neznamená to samozřejmě, že za každou chybou stojí nezodpovědné chování. Práce strojvedoucího je však velmi náročná a ovlivňují ji například únava nebo nenadálé provozní situace na trati. 

Kamera může dát odpovědi 

Právě zde může fungovat další bezpečnostní vrstva. Představme si kameru umístěnou v kabině strojvedoucího, která snímá především řídicí pult. V kombinaci s dalšími senzory může systém zaznamenat, co se v kritickém okamžiku skutečně dělo. 

Jak strojvedoucí reagoval na výstrahu? Kam směřovala jeho pozornost? Jaké údaje měl na displeji? Manipuloval s brzdou? Jaká byla rychlost vlaku? A co se odehrávalo několik desítek sekund před samotným incidentem? To jsou otázky, na které dnes nemusí být vždy možné dát přesnou odpověď. 

Moderní výzkum už jde ještě dál. Studie publikovaná v roce 2026 v odborném časopise IET Intelligent Transport Systems popsala systém monitorování stavu strojvedoucího využívající několik kamer a umělou inteligenci. Technologie dokáže v reálném čase vyhodnocovat například stav obsluhy, její pohyby a aktivitu v kabině. Cílem nemusí být hledat viníka, ale včas odhalit riziko, pochopit jeho příčiny a zajistit, aby se stejná situace neopakovala. 

Nápad na takový systém chválí i strojvedoucí. „Pokud by to třeba snímalo jen ruce, nebo jen zezadu, tak je to přece úplně jedno,“ říká v rozhovoru pro RAILTARGET Zdeněk Jarolímek. Zdůrazňuje ale přitom, že je třeba dodržet požadavky na soukromí strojvedoucích, aby taková technologie měla smysl. Připouští také, že systém může dávat smysl i ekonomicky kvůli nízkým nákladům na instalaci. 

Železniční černá skříňka není sci-fi 

Druhou možností je využití technologie jako zařízení podobné černé skříňce v letadlech. Kanadský Transportation Safety Board (TSB) upozorňuje na možnosti hlasových a obrazových záznamů z kabiny. Podle jeho analýzy mohou objektivní data pomoci vyšetřovatelům přesněji rekonstruovat sled událostí před nehodou a identifikovat provozní a lidské faktory, které k ní přispěly.  

Při proaktivním využití v rámci systému řízení bezpečnosti mohou záznamy podle TSB pomoci také odhalovat a zmírňovat rizika ještě předtím, než dojde k nehodě. Je to podobné jako v letectví: když dojde k mimořádné události, vyšetřovatelé nepotřebují pouze odhadovat, co se odehrálo, ale potřebují přesná data. Čím více jich mají, tím přesnější mohou být následná bezpečnostní opatření, což může přispět k lepší prevenci. 

Vyplatí se kamery? 

Bezpečnostní technologie samozřejmě něco stojí: kamera, záznamové zařízení, datové úložiště, údržba i ochrana záznamů představují náklady. Na druhou stranu je potřeba započítat také cenu nehod a incidentů. 

Zajímavý příklad přinesla kanadská analýza nákladů a přínosů, kterou v rámci pracovní skupiny Advisory Council on Railway Safety zpracovaly společnosti Canadian National a Canadian Pacific Railway. Ve své zprávě ji následně uvádí také zmíněný TSB. Při scénáři, kdy by byly záznamy využívány součástí pravidelného bezpečnostního a kontrolního systému, analýza odhadla potenciální roční přínos na přibližně 2 miliony kanadských dolarů, při tehdy odhadovaných nákladech na instalaci zhruba 10 tisíc dolarů na lokomotivu.  

Analýza zároveň upozorňovala, že ekonomický efekt závisí především na tom, zda bude technologie používána aktivně pro prevenci, nikoli pouze při vyšetřování nehod. Čísla jsou to starší a nelze je mechanicky přenést na českou železnici. Princip je ale důležitý: ekonomická výhodnost kamerového systému se mění podle toho, jak je využíván. 

Pokud zařízení pouze uloží záznam a někdo se na něj podívá jednou za několik let po nehodě, jeho potenciál je omezený. Pokud ale data pomohou identifikovat opakující se rizikové situace, zlepšit výcvik, upravit provozní postupy nebo předejít nehodám, může se z nákladové položky stát investice do prevence. 

Bez pravidel to nepůjde 

Technologie má ovšem jednu podmínku: musí mít jasná pravidla. Kamera v kabině se dotýká soukromí zaměstnanců a může vyvolávat obavy, zda nebude záznam používán jako nástroj permanentní kontroly. Právě tyto otázky se řeší i v zahraničí. Kanadské studie a konzultace ukazují, že mezi zaměstnavateli, odbory a bezpečnostními institucemi existují rozdílné pohledy zejména na to, kdo má mít k záznamům přístup a pro jaké účely je lze použít. 

Česká železnice už dnes hledá odpověď na otázku, proč počet projetých návěstidel neklesá tak, jak se očekávalo. Samotné ETCS na ni zjevně odpověď dává jen částečně. Další krok proto může spočívat v kombinaci bezpečnostních technologií. Výsledkem nemá být „Velký bratr“, který bude sledovat každý krok strojvedoucího, ale pomocník, který pomůže sledovat provoz na trati, i když je člověk unavený.