Měla by vláda najímat prognostiky na pomoc při rozhodování?

Expertní názor nebo předpověď prognostika? Dokáží lidé odhadovat budoucnost lépe než statistické modely? Nově zveřejněná studie autorů Gavina Leeche a Mishe Yagudina ukazuje, že prognózy amatérů bývají kolikrát i přesnější než expertů. Měli by státní zástupci do svých rozhodování přizvat také je?

Vědecká práce Can Policy Makers Trust Forecasters? (Mohou politicy věřit prognostikům?) se zabývá otázkou nejlepšího způsobu odhadu predikcí. Autoři Gavin Leech a Misha Yagudin poukazují na fakt, že předpovědi lidí „amatérů“ předčí jak experty, tak občas i statistické modely.

Jak moc lze věřit v prognostikům v jejích předpovědích? Sever Institute for Progress zveřejnil studii o přesnosti odhadů budoucnosti neodborníky. Dříve se pracovalo s tím, že přestože názory expertů neodpovídají vždy skutečnosti, jedná se o jediný zdroj predikce. Nedávné výzkumy však toto tvrzení vyvrací. Podle všeho se odhady amatérů vyrovnají těm profesionálním. Příkladem může být experiment z roku 2013, kdy nejlepší amatéři překonali agenty CIA o 30 %. Vystavění politických rozhodnutí na doporučení prognostiků nicméně nemusí znamenat snižování rizika chybovosti, i na základě jejich predikčních schopností. Navíc podle většiny státních zástupců v dobách krize nejsou předpovědi budoucnosti zásadní. Mnohem podstatnější pro ně je vysvětlení současné situace a objasnění důvodů, proč se věci dějí. Přesto někteří prognostici vykazují velmi dobré výsledky, ti nejlepší z nich jsou schopni odhadnout zásadní události. Jak vybrat, kdy se poradit s odborníkem, kdy zahrnout statistické údaje nebo kdy si vyžádat vytvoření odhadu?

Rozdíl mezi přesností predikcí odborníků na vybrané odvětví a lidí, kteří odhadují výsledky, na první pohled vypadá podstatně lépe pro amatéry. Washington post uvádí studii, jejímž výsledkem byla o 30 % lepší predikce ze strany prognostiků. Avšak pokud se data přepočítají pomocí objektivnější metody, rozdíl mezi správností odhadů se pohybuje okolo 10 %. Přesto zůstává faktem, že lidé informovaní internetem dosahují minimálně stejných výsledků jako experti v oboru. Na druhou stranu existují náznaky o velmi rychlém zlepšení odborníků.

Pokud porovnáme přesnost statistických zdrojů, tak bylo prokázáno, že někteří nejlepší prognostici dokázali tyto statistické nástroje překonat. Na rozdíl od výpočtů totiž lidé umí zpracovávat i jiné faktory než pouze čistá data. To pomáhá při předpovědích v oblastech, kde je potřeba započítat více proměnných. Nicméně, se stálým pokrokem technologií statistické modely budou vykazovat čím dál tím lepší výsledky.

Placené predikce „amatéry“ za poslední dekádu vysoce stouply. Ukázalo se, že předvídat je schopnost jako jakákoliv jiná, a tím pádem se dá natrénovat. Mnoho z lidí, kteří se tomuto věnují, předpovědělo vpád Ruska na Ukrajinu. Podle autorů první varování o příchodu covidu byla obdržena právě od anonymních prognostiků. Narozdíl od vědců, expertů a akademiků mají tito lidé výhodu, že nejsou vázáni profesionální reputací. Hlavním přínosem by tak bylo ne vyčlenit experty z debaty, ale přizvat prognostiky, kteří by doplnili analýzu situace o vlastní názory a odhady budoucnosti.

Vytvoření trhu s předpověďmi by ovšem mohlo být velmi složité. Momentálně ho můžeme lehce pozorovat u sázkových kanceláří nebo akciových společností a dá se zde akumulovat velké množství informací. „Akciové trhy vytvářejí prognózy jako vedlejší produkt: lidé kupují akcie s předpovědí, že ceny porostou, nebo je prodávají s odhadem jejich poklesu. Tím lze předvídat překvapivě mnoho o světě – příkladem je propad ruských akcií celý týden před invazí na Ukrajinu v roce 2022,“ komentují autoři práce. Nicméně pro správné fungování trhu je potřeba, aby byl velký, likvidní, legální a dostupný, což není vždy možné. Možná i z toho důvodu zatím sám o sobě neexistuje.

Všechny tyto formy predikování se mnohokrát prolínají. Nejlepší prognostici používají statistické metody a informace od různých expertů v oblasti. „Kromě toho se tyto skupiny v reálném světě nejen často překrývají, ale pomáhá i míchání těchto čtyř zdrojů. Jedním z trendů, který se při přezkoumávání výzkumu opakovaně objevoval, byla výhoda týmů, davů a agregací kolektivních předpovědí,“ říká studie závěrem. Různé zdroje a různé skupiny často vytváří nejlepší výsledky.

A jak mohou předvídat politici? Jelikož k velkým rozhodnutím je kromě čisté prognózy mnohdy potřeba i obecných znalostí a použitelných vzorců, nejsou pro ně prognostici jediným přínosným zdrojem. Prozatím se této metody využívá nejvíce u financování vědeckých projektů a odhadech jejich rizikovosti. Důvody pro stanovení prognóz bývají přínosnější než samotný odhad. Zveřejní se tím informace, které dosud nebyly zohledněné. Mělo by se tedy s prognózami pracovat častěji a více?