Mercosur–EFTA: Dohoda, co přinese miliardy, ale nikdo o ní nemluví
foto: Pixabay / Pexels/Kontejnery používané v námořní dopravě
V ekonomickém chaosu Trumpových cel a protiopatření Číny a Evropské unie se na obzoru rýsuje důležitá dohoda mezi jihoamerickými členy Mercosur a evropským sdružením EFTA. Jak bude vypadat trochu nerovnovážná spolupráce bohaté Evropy s rozvojovým Mercosurem?
Dle informací Reuters bylo dnes ohlášeno uzavření dohody o usnadnění podmínek obchodu mezi jihoamerickým uskupením Mercosur a evropským sdružením EFTA. Krok přichází po více než deset let trvajícím vyjednávání podmínek volného obchodu mezi oběma velmi odlišnými uskupeními a má potenciál zamíchat kartami mezinárodního obchodu. Dohoda by však také mohla ovlivnit již nyní velmi křehké a Trumpovými cly narušené světové obchodní řetězce.
Mercosur a EFTA: velmi odlišní partneři
Mercosur je sdružením volného obchodu, který byl založený již na začátku 90. let a ekonomicky sdružuje jihoamerickou Argentinu, Brazílii, Paraguay, Uruguay a nedávno připojenou Bolívii. Uskupení tak zahrnuje státy s dohromady více než 270 miliony obyvatel a rozsáhlými zásobami zemědělské půdy, nerostných surovin a bioenergetických zdrojů, což dělá z Mercosuru atraktivního partnera pro obchod i investice. Nevýhodou zemí je absence dobré infrastrutkury nutné pro přepravu a politicko-ekonomická nestabilita regionu.
Na druhé straně EFTA (European Free Trade Association) představuje sdružení čtyř malých, ale bohatých evropských ekonomik mezi něž patří Švýcarsko, Norsko, Island a Lichtenštejnsko. Žádná ze zemí sice nepatří do EU, ale všechny jsou známé svou vysokou životní úrovní, technickými inovacemi a otevřenou ekonomikou. Jejich široká síť obchodních dohod navíc dělá z EFTA organizaci často více propojenou s globální ekonomikou než některé větší státy. Pro Mercosur je proto spolupráce rozhodně velmi výhodná. Co však EFTA?
Psali jsme
Analýza: Argentinský prezident Javier Milei je pro své specifické politické a ekonomické názory a vystupování vnímán jako velmi kontroverzní…
Proč je dohoda mezi EFTA a Mercosur tak důležitá?
Z hlediska Mercosuru znamená dohoda otevření trhů s vysokou kupní silou. Přístup na trhy Švýcarska či Norska může pro jihoamerické státy znamenat navýšení exportu masa, kávy, bioetanolu, lithia či dřeva do Evropy. Díky odstranění cel a netarifních bariér se stává obchod s EFTA jednodušší a průchodnější, což může podpořit jak tradiční exportní sektory, tak rozvoj nových odvětví jako agrotechnologie nebo startupový sektor. Státy EFTA zase očekávají přístup k rychle se rozvíjejícím jihoamerickým trhům, které nabízejí příležitosti pro export strojů, farmaceutických produktů, finančních služeb, ale především také know-how.
Psali jsme
Komentář: Socialistická vláda v Norsku nedávno zvýšila sazbu daně z majetku. Čekala, že stát vybere v přepočtu o 146 milionů dolarů více.…
Objem obchodu mezi EFTA a Mercosur se zvyšuje
A čísla navíc mluví jasně. Obchod mezi Efta a Mercosur za posledních 25 let s každým rokem roste. Zatímco v roce 2003 dělal přibližně 1,9 milionů EUR (asi 46,8 milionů Kč), za 22 let vzrostl až pětinásobně a jen za posledních pět let se zvýšil přibližně o 12 %. Podle dat EFTA přesáhl objem obchodu mezi oběma uskupeními v roce 2023 7,3 milionů EUR (asi 180 milionů Kč) a v minulém roce se objem dokonce skokově zvýšil a přesáhl 8,3 milionů EUR (asi 204 milionů Kč).
Obchod však probíhá pouze mezi zeměmi Mercosuru a Švýcarskem, Norskem a Islandem. Nejvíce produktů exportuje do zemí Mercosuru poněkud překvapivě Švýcarsko a jedná se především o výrobky farmaceutického a zdravotnického průmyslu, chemikálie, optické, ale také mechanické součástky. Do Evropy se z Jižní Ameriky importují taktéž chemikálie, jídlo pro hospodářská zvířata, ale především také potraviny v čele s masem, kávou, čajem a kořením.
Uzavření dohody mezi EFTA a Mercosur opředená otazníky
To, že byla dohoda uzavřena však neznamená, že je vyhráno, protože každý ze států EFTA musí dohodu ratifikovat zvlášť. Mercosur navíc prochází podobnými jednáními také s Evropskou unií, která jihoamerickým státům vyčítá především neekologické zacházení s pralesy. EFTA však pravděpodobně k dohodě přistupuje více pragmaticky a spíše opravdu záleží na výměně komodit mezi uskupeními. V době, kdy se WTO stává méně efektivní a velké obchodní bloky často selhávají ve schopnosti dojít konsenzu, se regionální dohody jako Mercosur–EFTA jeví jako cesta vpřed. Nejde proto sice o "megadohodu" s globálními ambicemi, ale o strategickou alianci postavenou na vzájemném doplnění.