Mír za 37 miliard: Co by znamenalo otevření hranic mezi Indií a Pákistánem?
foto: Asian Development Bank / CC BY-NC-ND 2.0 / Flickr.com/Přeshraniční doprava v Pákistánu
Dlouhodobý konflikt mezi Indií a Pákistánem nabírá na obrátkách. Co by ale znamenalo jeho urovnání z ekonomického hlediska? Jak by vypadal vzájemný obchod nebo otevření klíčových tranzitních koridorů?
Indie a Pákistán jsou nesmiřitelní nepřátelé. Odděluje je náboženství i letité spory o území Kašmíru. Jedním z mála motivů pro usmíření ale může být ekonomická prosperita. Podle zprávy Světové banky z roku 2018 má vzájemný obchod mezi Indií a Pákistánem potenciál dosáhnout až 37 miliard dolarů ročně, pokud by došlo k odstranění tarifních a netarifních bariér a k normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi. A to jsou čísla z doby před pandemií a před zavedením Trumpových cel. Dnes, kdy svět hledá alternativy k levné čínské pracovní síle a dodavatelským řetězcům, může být tento potenciál ještě vyšší.
Psali jsme
Další bitva Donalda Trumpa. Tentokrát si vzal na mušku výrobce ikonických panenek Barbie. Americký gigant Mattel se ale nebojí, přesun výroby…
Vzájemný obchod mezi Indií a Pákistánem
Od roku 2024 Pákistán prakticky nevyvezl do Indie vůbec nic a hodnota oficiálního exportu nepřesahuje jeden milion dolarů. Opačným směrem ale zboží proudí dál. Indie zůstává důležitým zdrojem základních komodit v Pákistánu a podle dostupných dat činí hodnota indického exportu do země svého severního souseda 1,21 miliardy dolarů. Reálně je ale toto číslo ještě vyšší. Podle zprávy Al Jazeery, putuje do Pákistánu každoročně zboží v hodnotě přes 10 miliard dolarů prostřednictvím třetích zemí.
Z informací Ministerstva obchodu a průmyslu Indie vyplývá, že ještě roce 2018, tedy před diplomatickým ochlazením a uzavřením hranic, dosahoval oficiální obchod mezi Indií a Pákistánem přibližně dvou a půl miliard dolarů ročně. Ve srovnání s odhadovaným potenciálem 37 miliard to byl jen zlomek. Obchodní bilance přitom dlouhodobě nahrávala větší a silnější Indii. Ta do Pákistánu vyvážela především bavlnu, organické chemikálie, barviva, pigmenty, stroje, farmaceutické produkty, čaje, koření, železo, ocel i plastové zboží. Naopak z Pákistánu směřovaly do Indie rostlinné produkty, textilie, suché datle, kamenná sůl, cement, kůže, chirurgické nástroje, koberce nebo sádra. Šlo o relativně doplňkový obchod, nikoli přímou konkurenci, ale výměnu, která neškodila.
Indie vs. Pákistán: Kde by se dalo navázat?
Pokud by se hranice mezi zeměmi znovu otevřely, obchod by mohl navázat tam, kde byl v roce 2019 přerušen. Tehdy byla pákistánská textilní odvětví silně závislá na indických reaktivních barvivech, která byla levnější než ta z Číny. Také téměř třetina pákistánského cementu končila právě v Indii. Klíčový exportní trh tehdy zmizel prakticky přes noc. Pákistán měl šanci proniknout hlouběji do indického trhu i s dalšími produkty jako chirurgické nástroje ve zdravotnictví. Všechny tyto naděje však vlivem politických okolností a silného pnutí mezi oběma zeměmi zanikly.
Na druhé straně hranice využila Indie výhody většího zemědělství. Po přerušení indických dodávek prudce vzrostly ceny základních potravin v Pákistánu a například rajčata zdražila o téměř 60 %. Připočítejme otevření nových odvětví a ambice Indie nahradit Čínu jako továrnu světa a vzniká scénář, který by mohl změnit celý region.
Tranzitní koridor: Indie a Pákistán
Dalším důležitým faktorem v případě uvolnění by bylo otevření klíčových tranzitních koridorů, které by mohly propojit Indii s Afghánistánem, Íránem a dále s Evropou a Střední Asií. To by snížilo závislost na námořních trasách a zkrátilo čas přepravy zboží z východní Asie do Evropy. Pro Pákistán by to znamenalo příležitost stát se logistickým uzlem mezi východní Asií a Blízkým východem. Pro celý Pákistán by to mohlo přinést ekonomické výhody a navíc i posílení jeho pozice na mezinárodním poli. A právě teď by k tomu mohl mít ideální podmínky. Indie, nejlidnatější stát planety, prochází rychlou industrializací a čím dál častěji se mluví o tom, že by mohla převzít roli globální výrobní velmoci po Číně.
Psali jsme
Pracovat v USA byl velký zážitek. Nahlédla jsem tak do každodenního života Američanů a mohla jsem porovnat, zda se mají lidé lépe v ČR nebo…
Aktuální situace nevypadá dobře
Naděje na usmíření jsou v tuto chvíli ale snad nejdále, co kdy byly. Po útoku v Kašmíru z letošního dubna, při němž zahynulo 26 osob, došlo k prudké eskalaci napětí. Indie i Pákistán přerušily diplomatické styky, uzavřely hranice a vzájemně se obviňují z porušování příměří. Tentokrát došlo i na něco, co dosud odolávalo i těm nejvážnějším krizím, vodní dohodu. “Indus Water Treaty” z roku 1960, zprostředkovaná Světovou bankou, byla považována za jeden z mála trvalých pilířů spolupráce obou zemí. Smlouva upravovala rozdělení vody z řeky Indus a jejích přítoků a přežila nejen ozbrojené střety, ale i období diplomatického ticha. To vše až do teď. Nedávno byla dohoda de facto pozastavena.
K obnovení normálních vztahů by bylo potřeba víc než jen ochota k dialogu. Pokud by došlo k prolomení patu, otevřely by se nejen obchodní cesty, ale i nové tranzitní trasy. Indie by mohla potvrdit své místo nové globální výrobní mocnosti a Pákistán by získal geopolitický význam jako tranzitní hráč. Rozhodně se tedy z ekonomického hlediska vyplatí oběma zemím nahradit nepřátelské vztahy za přátelské, nebo alespoň přátelsky-obchodní. Těžko říct, zda země zvolí tuto cestu nebo převáží vypjatý nacionalismus.