Místo dotací podíly ve firmách. Trump může inspirovat Česko
foto: Intel/Intel - továrna na čipy v americkém Oregonu
Americká vláda nově vlastní téměř deset procent výrobce čipů Intel – nevratné dotace proměnila v investici, která se může časem zhodnotit. Podobný model by mohl fungovat ve strategických odvětvích i u nás.
Když prezident Donald Trump v srpnu oznámil, že federální vláda získá 9,9procentní podíl v Intelu v hodnotě téměř devíti miliard dolarů, šlo o bezprecedentní krok. Původně šlo o granty z programu CHIPS and Science Act, které měly firmu podpořit ve výstavbě nových továren na čipy. Namísto prosté dotace ale stát získal kapitálovou účast – byť čistě pasivní, bez hlasovacích práv nebo křesla ve správní radě.
Trumpův tah se dosavadnímu americkému přístupu vymyká. Paradoxně se přiblížil návrhům, které před lety prosazovali krajně levicoví představitelé Demokratické strany Bernie Sanders a Elizabeth Warren: když už stát dává desítky miliard do korporací, měl by mít nárok na podíl, nikoli jen doufat v nepřímé přínosy.
V Česku by podobný přístup mohl evokovat dojem znárodňování a návratu do dob budování socialismu. Také může být problém, že znárodňování prosazují politické strany a hnutí, které mají obecně protitržní programy.
Samozřejmě, bylo by potřeba vyřešit několik souvisejících dilemat. Jednak by nová pravidla musela být v souladu s pravidly hospodářské soutěže v EU: kapitálový vstup státu by nesměl být v rozporu s pravidly státní podpory, aby neohrozil férovou konkurenci. Totéž platí pro riziko, že stát by upřednostňoval při zakázkách či pobídkách firmy, v nichž má podíl.
Přesto stojí za zamyšlení: V jakých odvětvích by kapitálový vstup státu dával větší smysl než tradiční dotace?
Počítačové čipy
Obor, v němž prolamuje ledy Trumpova vláda, tedy čipy, se Česka týká jen okrajově. Výrobní kapacity nemáme, ale v Brně, Praze nebo Ostravě fungují významná výzkumná centra, často napojená na evropské projekty. Zatím se financují klasicky – skrz granty od Technologické agentury ČR nebo z evropského programu Horizon. Pokud by do nich stát vstoupil kapitálově, mohl by se podílet na budoucí hodnotě firem, které z těchto center (snad) vzejdou.
Psali jsme
V Polsku schválili nulové zdanění darů pro postižené povodněmi. Americký technologický gigant Intel zase odpískal své investice prakticky po celé…
Co se týče celé Evropské unie, ta se snaží dohnat asijské a americké lídry skrze European Chips Act. Ten má do poloviny příští dekády přinést až 43 miliard eur investic. Většina projektů přitom stojí na klasických pobídkách: dotacích, úlevách z daní nebo levné infrastruktuře. Právě takto byla přislíbena podpora Intelu v Magdeburgu nebo TSMC v Drážďanech.
Energetika a baterie
Polostátní ČEZ je v Česku jedním z mála příkladů, jak stát sdílí riziko i výnosy v odvětví, které považuje za strategické. Získává dividendy a zároveň má klíčové slovo při rozhodování například o výstavbě nových jaderných bloků. Stát má v ČEZ 70 procent akcií a dokonce se snažil zestátnit zbývající podíl.
Na principu podílu by ale mohly fungovat i pobídky na výstavbu obřích továren - tzv. gigafactory - na baterie. Volkswagen či ČEZ zvažovali výstavbu takové továrny a očekávali masivní pobídky od státu i EU. Místo toho by se nabízela alternativa: stát by do takového závodu vstoupil kapitálově. Přispěl by na počáteční investici, ale zároveň by si zajistil podíl na budoucím zisku.
Problém je v tom, že bateriový průmysl je zatím vysoce konkurenční a ceny článků padají. Přímý vstup by mohl být pro stát rizikovější než u regulované energetiky. Na druhou stranu by to zajistilo, že klíčová výroba pro elektromobilitu zůstane v Česku a stát bude mít vliv na strategická rozhodnutí, například ohledně přesunu výroby jinam.
Obrana a letecký průmysl
Největší smysl by vstup státu dával u vojenského průmyslu. Stát má beztak na tyto podniky zásadní vliv, a to nejen skrz dotace či zakázky (ať už od Armády ČR nebo přes programy Evropského obranného fondu), ale také skrz povolení k exportu. Česko má několik firem s evropským významem: Aero Vodochody, ERA Pardubice, Retia nebo skupinu CSG. Tyto podniky dnes fungují v čistě soukromém vlastnictví, ale pokud by se stát rozhodl vložit kapitál, získal by nejen vliv na klíčové kapacity, ale i možnost vydělávat na exportu.
Psali jsme
Války se vyhrávají penězi. Amatéři řeší taktiku, profesionálové studují logistiku. Dvě tradovaná rčení, jejichž platnost nelze zpochybnit. A z…
Mimochodem, v USA se už objevují úvahy, že by se Trumpův model mohl rozšířit i do obranného sektoru, například k firmám typu Lockheed Martin.
Biotechnologie a farmacie
Pandemie covidu ukázala, jak zranitelné jsou menší státy bez vlastní kapacity vyrábět očkovací nebo léčivé látky. Česko přitom disponuje solidní výzkumnou základnou: Ústav organické chemie a biochemie, Biocev, CEITEC nebo komerční subjekty jako Zentiva či Sotio. Jde o odvětví, kde se propojuje veřejný zájem (zdravotní bezpečnost) s potenciálem průlomových inovací.
Dosavadní model je založený na grantech a venture kapitálu. Riziko je obrovské – drtivá většina projektů ve fázi klinických studií selže. Výnosy úspěšných projektů však mohou být násobně vyšší než u energetiky či obrany. Vstup státu by tady měl podobnou logiku jako v USA: sdílení rizika a možnost podílet se na mimořádném zisku, pokud se vývoj podaří.
Je otázka, zda je český stát připravený přijmout takto rizikový investiční horizont. Na rozdíl od stávajícího podílu v ČEZ nebo případně dalších firem ze zmíněných oborů by v případě biotechnologií nešlo o stabilní výnosy, ale de facto o ruletu. Výhodou by bylo, že by nešlo o investici v pravém slova smyslu, ale o kapitalizaci podpory, kterou stát těmto projektům beztak poskytuje – ale podle stávajících pravidel z případného úspěchu nemá žádný přímý výnos.