Naštvali vás v práci? Odejděte raději v klidu a bez prásknutí dveřmi
foto: Pixabay/Křik a scény nepomohou
Hlasitý odchod z firmy neboli loud quitting je v poslední době stále častějším jevem. A ne zrovna promyšlenou strategií. Je to situace, kdy odcházející zaměstnanec za sebou práskne dveřmi tak, aby to všichni slyšeli. Nejen ve firmě samotné, ale i mimo ni, takže zásobuje o svém odchodu a jeho důvodech sociální sítě, a tím své profesní i soukromé okolí. Proč a jak takové situaci předcházet?
Zatímco během tichého odcházení (quiet qiuitting) pracuje zaměstnanec jen do výše svého platu, při hlasitém ukončení spolupráce se zaměstnavatelem dává odcházející pracovník nezřídka veřejně najevo, v čem ho zaměstnavatel zklamal a jaké pocity si z toho odnáší, přičemž se rozhodně nedrží zpátky. Na mušku si může brát šéfa, vedení, kolegy, ale i jednotlivé projekty a strategii firmy. A občas dojde na ostrá slova i z druhé strany.
Nevylévejte si veřejně srdéčko
Nepomlouvat minulého zaměstnavatele je rada, která se doporučuje tak nějak univerzálně. Hlasitý odchod je přitom v přímém rozporu s tímto doporučením, ke kterému jsou určité důvody. Jednak je zde otázka etiky – haněný subjekt, ať už jsou to jednotlivci nebo celá organizace, se většinou nemůže nařčením ve stejném rozsahu bránit. A v málokterém konfliktu je pravda čistě na jedné straně.
„Zaměstnanec vylévající si hlasitě srdce nebude působit pro další zaměstnavatele zrovna přitažlivě. Co když ho v nové firmě také někdo nebo něco rozzlobí? Pak se nejspíš opět nebude ve zveřejňování své nespokojenosti držet zpátky,“ říká Tereza Rabi z Atmoskop.cz.
Nic není bez příčiny
Málokdo se uchýlí k očerňování svého zaměstnavatele bez vážné příčiny. Většina lidí k němu sáhne ve chvíli, kdy se cítí v koncích a kdy má pocit, že už vyčerpali všechny možnosti, jak se s firmou dohodnout. Bývá to situace, kdy za sebou mají obě strany několik drobnějších konfliktů, jež nedopadly zrovna ve prospěch zaměstnance.
V pozadí může stát kdeco, od bossingu či šikany ke stupňujícímu se tlaku na výsledky. Napětí plynoucí z takového nastavení jednoho dne vyhřezne na povrch formou veřejných stížností na firmu.
Konfliktům je lépe předcházet
Může se za tím také skrývat snaha frustrovaného zaměstnance zpřetrhat všechna pouta s firmou, která ho zklamala a se kterou chce znemožnit další spolupráci právě šířením jejího špatného hodnocení. Zkrátka pálí za sebou mosty.
„Hlasitý odchod je tedy vyhroceným výsledkem vztahu, který mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem přestal fungovat. To není stav výhodný ani pro jednu stranu. Lepší než bouchat za sebou hlasitě dveřmi, je proto snažit se takové situaci předcházet,“ doporučuje Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.
Pozor: Svět je malý!
S podobným náhledem na problematiku se Deníku Vektor svěřila také personalistka a profesní koučka Marta Tricha: „Když končí pracovní poměr, obvykle je minimálně jedna strana mírně řečeno rozladěná, mnohem častěji však obě. Zaměstnancům proto vždy připomínám tuto pravdu: Svět je malý a nikdy nevíte, kdy na bývalého zaměstnavatele znovu narazíte nebo na něho narazí nový potenciální zaměstnavatel.“
A jak při pracovním pohovoru reagovat na dotaz, proč uchazeč opustil předchozí zaměstnání? „Na otázku „proč jste odešel/la z posledního místa“ radím odpovídat spíše diplomaticky ve smyslu „osobnostně jsme si s vedením nesedli“ nebo „začali jsme se názorově rozcházet“. A rozhodně odmítnout to podrobně komentovat s odkazem na loajalitu k bývalému zaměstnavateli,“ uvedla Tricha pro Deník Vektor.
Budoucího zaměstnavatele si prověřte
A jak se vyhnout případným problémům v novém zaměstnání? Dříve, než někam nastoupíte, prověřte si pořádně budoucího zaměstnavatele. Zavolejte známým, kteří pro něj pracovali, a přeptejte se.
Pokud takové přátele či známé nemáte, podívejte se třeba na Atmoskop.cz, kde hodnotí firmy současní i bývalí zaměstnanci. Ti na konto zaměstnavatele píší svá pro a proti.
Dočíst se lze i názory jako: „Příležitost k získání funkce na základě kamarádských vztahů. Jsi k ničemu? Jdi do toho.“ Nebo naopak: „Firma nabízí skvělé benefity a platové ohodnocení také není úplně špatné. Dále kladně hodnotím teplé, klidné a čisté pracovní prostředí.“
Jestliže se v recenzích potenciálního zaměstnavatele často objevuje nějaká slabina, rozmyslete si, jestli jste ochotni toto mínus akceptovat.
Je reálné splnit vše, co po vás chtějí požadovat?
Firmy se liší svým založením, a tím i firemní kulturou. Někde dbají na work-life balance, jinde jedou spíš na výkon, který ale také umějí ocenit. Záleží, co vyhovuje zrovna vám.
Po cílech a náplni práce byste se měli co nejvíce pídit už při samotném pohovoru. Třeba zjistíte, že „postavit“ marketingové oddělení s jedním copywriterem a grafikem na půl úvazku není splnitelný cíl, který ale po vás bude někdo vyžadovat.
Vybírejte místo s ohledem na budoucnost
Jako zaměstnanci pečlivě zvažujte, které úkoly a projekty vezmete a které odmítnete. Jestliže naslibujete všechno všem, budete se brzy nejspíš hroutit. Je třeba pracovat „udržitelně“, tedy tak, abyste vydrželi v tomto pracovním tempu dlouhodobě, ideálně několik let.
„Cítíte-li v práci s čímkoliv nespokojenost, řešte to včas. Nenechte si problém přerůst přes hlavu, ale informujte o něm nadřízeného. Ve správně fungující firmě by se vašimi požadavky měli zabývat. Alespoň nějaké řešení by mělo přijít během několika týdnů, u složitějších věcí nanejvýš měsíců,“ radí Tomáš Pavlíček z pracovního portálu Prace.cz.
„Pokud se vašimi problémy nikdo nehodlá zabývat nebo nápravu jen slibuje, ale bez výsledků, zvažte svoje setrvání ve firmě. A odejděte dřív, než vám bouchnou saze a budete chtít svůj problém vykřičet do světa,“ doporučuje Tereza Rabi z Atmoskop.cz.
Zdroje: ASPEN.PR, Atmoskop.cz, Prace.cz, Marta Tricha