Ne univerzita, ale výzkumník. Zéland mění pravidla pro komercializaci R&D
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Nová pravidla pro nakládání s výsledky výzkumu na Novém Zélandu přináší zásadní přerozdělení práv a kontrolu nad výstupy projektů financovaných z veřejných zdrojů.
Od července 2026 bude na Novém Zélandu platit, že výzkumníci získávají primární právo komercializovat výsledky výzkumu, který prováděli. Bezezbytku to platí pro univerzitní výzkumné projekty financované z veřejných zdrojů, což je Novém Zélandu většina aplikovaného výzkumu. V případě neuniverzitních výzkumných organizací (PRO) pak platí, že tato práva zůstávají u organizace, ale pokud PRO své právo komercializovat nevyužije, musí převést možnost komercializace na výzkumníky. Další zásadní změnou je, že v i případě participace univerzity či výzkumné organizace na komercializaci je omezen jejich podíl ve vzniklé spin-off firmě, a to na 5–10 procent.
Psali jsme
Americký ministr obchodu avizoval, že vláda bude usilovat o podíl na výnosech z patentů vzniklých díky grantům financovaným z veřejných…
Důvodem pro nová jednotná pravidla byla jednak roztříštěnost dosavadní praxe, kdy každá univerzita či PRO měla vlastní interní pravidla pro nakládání s duševním vlastnictvím (IP). Ta pravidla navíc typicky vypadala tak, že instituce kontrolovala výsledky výzkumu financovaného z veřejných zdrojů a výzkumníci měli jen velmi omezené možnosti komercializaci vlastní práce ovlivnit. Tento model byl kritizován z několika důvodů. Jednak proto, že samotná fragmentace pravidel ztěžuje strategickou komercializaci výsledků ve větších projektech, na nichž spolupracuje vícero organizací. A hlavně proto, že komercializace zdaleka nefungovala uspokojivě.
Psali jsme
Pravidelný žebříček evropských univerzit sestavený podle toho, kolik z nich vzešlo zakladatelů startupů a jak úspěšné jejich startupy jsou, je…
Mezinárodní srovnání
V mezinárodním kontextu se novozélandský model odlišuje jak od amerického, tak od převládajícího evropského přístupu. Ve Spojených státech je nakládání s výsledky veřejně financovaného výzkumu rámováno zákonem Bayh–Dole Act (1980), který přenesl vlastnictví IP na výzkumné instituce s cílem profesionalizovat transfer technologií; výzkumníci mají nárok na podíl z výnosů, nikoli však na rozhodování o komercializaci. V Evropě byl historicky rozšířen model professor’s privilege, zejména v Německu, Švédsku a Finsku, kde výzkumníci IP vlastnili a případně komercializovali sami. Většina zemí však od tohoto modelu ustoupila: Německo jej zrušilo v roce 2002, Finsko a Dánsko následovaly v následujících letech. Výjimkou zůstává Švédsko, kde professor’s privilege platí dodnes. Nový Zéland se od obou hlavních modelů liší tím, že nepřenáší vlastnictví IP na výzkumníky, ale přesouvá k nim právo rozhodovat o komercializaci, a to především u univerzitního výzkumu.
Psali jsme
Univerzity v Česku loni utržily za patentové licence zanedbatelných 5,5 milionu korun. Na jednu licenci vychází v průměru 200 tisíc korun – což…
Srovnání s Českou republikou
Český systém nakládání s výsledky veřejně financovaného výzkumu stojí na přesně opačné logice než nová pravidla na Novém Zélandu. Podle zákona č. 130/2002 Sb. a souvisejících pracovněprávních předpisů je výchozím stavem, že majetková práva k výsledkům výzkumu náleží zaměstnavateli, tedy univerzitě nebo výzkumné organizaci. Výzkumník je uznán jako autor nebo vynálezce, má nárok na přiměřenou odměnu, nikoli však na rozhodovací pravomoc ohledně komercializace. Transfer technologií je v Česku institucionalizovaný prostřednictvím center transferu technologií (TTO), která jednají jménem instituce a spravují licencování, patenty i spin-off firmy. Na rozdíl od Nového Zélandu český právní rámec neobsahuje mechanismus, který by při nečinnosti instituce automaticky převáděl právo komercializace na výzkumníka, ani omezení institucionálního podílu ve spin-off společnostech. Kontrola nad IP i komercializační strategií tak zůstává primárně na úrovni organizací.