Nemá váš potomek svého suppliera? Mezi teenagery frčí reselling
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Reselling – přeprodej věcí jako jsou třeba tenisky a oblečení – teenageři čím dál častěji považují za snadnou cestu k penězům. Mnozí však padají do pastí padělků a dostávají se do konfliktů a těžko řešitelných dluhů.
Reselling je u teenagerů sílící fenomén posledních let. Bohužel, nejde jenom o prodej nepotřebných věcí s frekvencí „jednou za uherský rok“. Mládež, pod dojmem videí na TikToku typu „z pětistovky pět tisíc“, snadno získá dojem, že jde o jednoduchou cestu k penězům. Ve skutečnosti je reselling pro nezletilé mixem spekulace, závislosti na dodavatelích, rizika padělků, reklamací a stále častěji i dluhů. A rodiče se o něm často dozvědí až ve chvíli, kdy se jejich ratolest dostane do problémů.
K rozsahu resellingu nejsou spolehlivé statistiky, ale podle výpovědi čtrnáctiletého resellera z většího moravského města se na jeho škole týká jednoho či dvou žáků z každé třídy. Pokud by to byl údaj platný i v celostátním měřítku, šlo by o šedou ekonomiku kolosálního rozsahu.
Teenager, který má za sebou zhruba rok přeprodeje tenisek a oblečení, poskytl Deníku Vektor anonymní rozhovor.
Jak ses k resellingu dostal?
Klasicky přes TikTok. Klipy typu „z pětistovky pět tisíc“ – viděl jsem jich tolik, že se mi to zarylo do paměti. Pak jsem zjistil, že dva kluci z vedlejší třídy to fakt dělají. Jeden se mi snažil prodat boty, ale já je nekoupil, chtěl za ně moc. Vzal mě ale domů, měl tam hromadu krabic s botami… A jak mi to popisoval, tak mě to zaujalo. Takže jsem se rozhodl, že to zkusím.
Jak probíhal první obchod?
První nevyšel. Bylo to před rokem: Koupil jsem boty na Facebook Marketplace. Chlap psal, že je dostal jako dárek, že jsou jednou nošené. Líbily se mi, cena mi přišla dobrá, tak jsem do toho dal naspořené peníze. Myslel jsem, že půjdou dobře prodat, ale dlouho je nikdo nechtěl. Měl jsem je doma skoro dva měsíce, a nakonec jsem je prodal se ztrátou.
Proč jsi pokračoval, když to začalo ztrátou?
Nechtěl jsem to vzdávat po prvním pokusu. A ten kámoš mi vysvětlil, že největší chyba je kupovat podle toho, co se líbí mně. Že musím kupovat podle toho, co se fakt prodává. Tak jsem přemluvil babičku, ať mi půjčí. Platby jsem pak jel přes její kartu. Ona to brala tak, že si „zkouším podnikat“ a že jí to zase vrátím.
Psali jsme
KAUZA: I přes své líbivé jméno nebyl Love-Robinson žádným láskyplným doktorem, ale velmi zkušeným podvodníkem. Ještě jako náctiletý byl schopen…
Jak vlastně probíhá prodej?
Ze začátku prodáváš hlavně spolužákům a jejich známým. Instagram, školní chaty, osobní předání. A platby hotově nebo rychlý převod. Jenže tohle se rychle vyčerpá.
Dneska už většinou prodávám přes Vinted. Kupující zaplatí kartou nebo přes Apple Pay, peníze jdou platformě a mně přijdou až ve chvíli, kdy on potvrdí převzetí. To je bezpečnější pro kupujícího, ale při reklamaci máš hned problém – účet se ti zablokuje a čekáš.
Teď už jsem prodal asi sedmdesát kusů – přesně nevím. A za ten rok jsem vydělal asi 25 tisíc korun, přesně to taky nevím. Bylo by to víc, ale měl jsem dvě reklamace, a v obou případech jsem ty věci prostě odepsal. Tedy – já měl vlastně čtyři, ale ve dvou případech jsem to ustál.
Jsou reklamace velký problém?
Vlastně jediný. Ale obrovský, a kdo si nedává pozor, tak právě na reklamacích dojede. Kvůli reklamacím skončí většina těch, co s resellingem začali.
Jak to řešíš?
No, každý mluví o ověřování pravosti. Jsou na to aplikace, kam nahraješ fotky toho zboží a ono ti to napíše, jestli to je legit nebo fake. A spousta resellerů se tím ohání – ale já na to moc nespoléhám. Jednak, stojí to peníze. Když zaplatíš stovku za ověření mikiny, na které chceš vydělat osm stovek, tak to vypadá jako zanedbatelné peníze – ale ty nevíš, jestli těch osm stovek vyděláš. Možná tě právě ta stovka stáhne do ztráty…
Ale když si uvědomíš, jak to funguje, tak tomu přestaneš úplně věřit. Ty aplikace jedou jen z fotek. Vyfotíš krabici, štítky, švy, podrážku, někdy detail loga... Ale tohle přece není těžké ošálit, takhle chytíš jen fakt špatné padělky. A hlavně: když se ukáže, že je to fake, nikoho nezajímá, co ti napsala nějaká appka. Prostě máš smůlu. Jediná jistota je, když znáš původ a ideálně máš účtenku.
Ale původ zboží se v tomhle byznysu asi moc neřeší, ne?
To mi taky vysvětlil ten kamarád. Prostě se musíš spolehnout na suppliera. A to je ten problém, proč většina resellerů pohoří. Nezajímá je, od koho kupují: zajímá je jenom cena. Koupí tak levně, až by jim to mělo být divné, aplikace napíše „likely legit“, prodají to – a pak se diví, že přijde reklamace.
Podle mě ti appka dá jenom pocit klidu. Ale když nemáš účtenku nebo jasný původ, tak při reklamaci skoro vždycky prohraješ.
Vidíš kolem sebe resellery, kteří vědomě prodávají fake zboží? A zkus odhadnout, jaká část zboží, co se točí v resellingu, jsou padělky.
Jo, pár jich znám. Tam už ty zisky skáčou rychleji, ale zase víš, že jakmile to praskne, je konec. Trvale zrušený účet, a průšvih.
K tomu podílu: těžko říct. Co vidíš na TikToku, všechny ty prodeje za desetinásobek, to by muselo být komplet fake zboží, jinak to je nesmysl. Zkouší to spousta lidí, řekl bych, že většina. Ale oni velmi rychle skončí, dřív, než by toho dokázali prodat nějaké větší množství. Nemyslím, že je fake víc než třeba desetina zboží.
Ale myslím opravdu fake. Nepočítám originál věci, které jdou mimo oficiální prodej.
Myslíš značkové zboží, které někde v Číně vyrobí navíc a pak ho prodávají sami?
Nevím, jak to funguje, ale za mě to není fake. Nedá se poznat… Je to za mě legit.
Psali jsme
Vše nasvědčuje tomu, že za pár let prodej kosmetiky, čistících prostředků, doplňků stravy nebo obalů na potraviny, které jste si mohli koupit…
Říkáš, že si na fake zboží dáváš pozor – kde tedy nakupuješ?
Na začátku jsem bral všude možně – Vinted, Marketplace… Musím říct, že jsem měl štěstí, že těch reklamací nebylo víc.
Dneska už většinou beru z ověřených obchodů při dropu (oficiální zahájení prodeje nové limitované edice, pozn. red.) a občas z jednoho kontaktu, který mi prodává z druhé ruky. Ale dávám si pozor.
Jak se dá „dávat pozor“?
Musíš mít suppliera, kterému věříš. Nejjistější by bylo mít jednoho, ale to nejde – co když vypadne? Tak chceš mít dva, maximálně tři zdroje. Ale hlavní je, neskákat na podezřele levné nabídky. Spousta lidí za tím vidí velký zisk, já mám dneska spíš pocit, že když je to až moc levné, tak to skoro vždycky zavání reklamací.
Jak vlastně reklamace probíhají?
Většinou to začne zprávou od kupujícího, že to je fake nebo že něco nesedí. Když se nedomluvíte, on otevře spor na platformě. Ta ti zablokuje účet a zmrazí peníze – a chtějí po tobě důkazy. Když to nedoložíš, platforma peníze vrátí kupujícímu. A ty čekáš, jestli dostaneš zpátky zboží. To se ti ale často nevrátí.
Proč podle tebe většina ostatních neuspěje?
Spousta lidí prostě věří těm klipům na TikToku. Myslí si, že vydělají spoustu peněz, a to bez rizika, a hlavně bez práce. A dělají pořád stejné chyby. Jako já na začátku kupují podle pocitu, ne podle toho, co se skutečně prodává. Neumějí pracovat s cenou. Nechtějí slevit, drží věc dlouho a pak prodělají víc. A průšvih jsou ty reklamace. Je to větší problém, než si spousta resellerů myslí. Oni berou všechno od každého, hlavně, aby to bylo levné. A pak řeší, že je to fake. Já měl velké štěstí, že spoustu věcí mi vysvětlil ten kamarád, když jsem to rozjížděl.
A úplně největší problém podle mě je, když se někdo snaží točit peníze, které nemá. Jak jsem říkal, já mám peníze od babičky, a už jsem si udělal i nějakou rezervu, takže jsem v pohodě.
Ale spousta lidí to nechce říct doma, a nemají babičku – tak si půjčí od kamaráda. A to je ta největší blbost. Když to nevyjde, máš na krku obrovský průšvih. Slyšel jsem o takových případech: když ti takový pokus padá, jsi prostě v pasti.
I já to měl občas na hraně, že jsem vlastně nemyslel na nic jiného, než jestli se někdo ozval, jestli nemám snížit cenu… A teď si vezmi, že dluh u kamaráda tě nutí dělat věci, které bys jinak nedělal. To bych nechtěl zažít.
Máš někdy pocit, že už je to skoro podnikání?
Myslíš, že bych to měl danit? To snad ne, je to pořád dost nahodilé. Jeden měsíc vyděláš, další skoro nic. Když se zrovna netrefíš do správného kusu, stojíš. Takže podnikání to není, ale nějaké peníze to hodí, když neděláš blbosti. A mě to baví., a myslím, že to je i dobrá zkušenost. Ale že bych se tím opravdu živil, to rozhodně ne.