Nová britská strategie ve financování výzkumu nás může inspirovat
foto: Sharkd, lic. CC BY-NC 4.0/Ilustrační obrázek
Koncentrace zdrojů, jednoznačné priority a masivní podpora firem s vysokým růstovým potenciálem. To jsou hlavní změny ve financování R&D, které oznámila britská ministryně pro vědu a technologie Liz Kendall.
Zatímco dosavadní britský systém podpory vědy a výzkumu rozděloval peníze napříč širokým spektrem témat a institucí, nová strategie staví na koncentraci zdrojů, jednoznačných prioritách a masivní podpoře firem s vysokým růstovým potenciálem. Klíčové je především nové rozdělení portfolia UK Research and Innovation (UKRI), které spravuje 38,6 miliardy liber (něco přes bilion korun). Poprvé je zveřejněno, kolik prostředků půjde na priority vlády (8 mld. liber), kolik na podporu scale-upů (7 miliard), kolik na curiosity-driven výzkum (14 mld. liber) a kolik na systémové investice. Tento typ „makro-alokace“ je pro britský systém novinkou – dříve se strategie vyjadřovaly spíše obecně, bez jasných čísel a procent.
Psali jsme
Pouze dvě procenta britských startupů, které získají seed investici, dokážou získat i investici v kole A. Přeběhnout toto údolí smrti navíc…
Podpora hlavně pro potenciální lídry
Druhou podstatnou novinkou je explicitní orientace na takzvané scaleupy, tedy malé, rychle rostoucí firmy s velkými ambicemi. Sedm miliard liber má jít firmám s potenciálem stát se průmyslovými lídry budoucnosti. Jde o zásadní změnu oproti předchozímu stavu, kdy byla podpora inovativních firem rozptýlená mezi různé grantové linie a programy. Tato koncentrace je doplněna konkrétním navýšením výdajů v oblastech považovaných za strategické – zejména v umělé inteligenci, kde výdaje přesáhnou 1,6 miliardy liber, a v inženýrské biologii, kde se financování téměř ztrojnásobí na 644 milionů liber. Společným jmenovatelem je důraz na technologie, které mohou určovat budoucí konkurenceschopnost ekonomiky.
Do stejné logiky zapadá i nový přístup „fewer things, better“. Britská vláda otevřeně deklaruje, že se chce zaměřit na menší množství projektů s vyšším potenciálem dopadu, místo dosavadního modelu plošné podpory excelence. Významnou doplňkovou novinkou je také vznik Global Talent Fund s rozpočtem 54 milionů liber – samostatného nástroje na přilákání špičkových vědců a výzkumných týmů ze zahraničí.
V součtu to znamená posun směrem k propojení výzkumné politiky s růstovou strategií státu. Britské R&D financování má nově fungovat jako přímý motor ekonomického růstu, nikoli jako systém paralelních dílčích schémat.
Jak je to v Česku
V českém kontextu tento krok ukazuje několik zásadních rozdílů. Nejviditelnější je, že Česko nepracuje s dlouhodobou, centrálně definovanou strukturou veřejných investic do výzkumu a vývoje. Prostředky se rozdělují mezi agentury, ministerstva a operační programy bez deklarované proporce mezi základním výzkumem, aplikovaným výzkumem a komercializací. Britský systém je díky tomu predikovatelnější jak pro univerzity, tak pro firmy – český je naopak roztříštěný.
Další rozdíl spočívá v podpoře scaleupů. Zatímco Spojené království vyčlenilo na růst inovativních firem samostatnou rozpočtovou kapitolu v řádu miliard liber, český ekvivalent neexistuje. TAČR a další nástroje financují aplikovaný výzkum projektově, ale bez explicitní scale-up logiky a bez kapitálové síly, která by umožnila podporu firem s globálním potenciálem.
Psali jsme
Dramaticky vyšší náklady na selhání jsou podle studie jedním z hlavních faktorů, proč evropské technologické firmy raději investují do postupných…
Odlišný je také způsob, jakým Británie propojuje R&D politiku s ekonomickou strategií. Priority jako AI, biologie nebo čistá energie mají jasně uvedené částky. Česká RIS3 strategie sice vyjmenovává perspektivní oblasti, ale neobsahuje makroalokace – alokace vznikají až následně při nastavování jednotlivých programů.
Podobně se liší i práce s talenty: zatímco Británie zavádí samostatný fond na přilákání špičkových výzkumníků, Česko takový nástroj nemá. Sice existují dílčí evropské nebo projektové možnosti, ale neexistuje žádný národní, systematický a dlouhodobý talentový program, jaký nyní zavádí Británie
Zásadně odlišná je i filozofie financování. Británie přechází na model menšího počtu větších projektů, řízený dopadovými kritérii. Česko naopak setrvává u modelu, kde se preferuje vyšší počet menších projektů, často rozprostřených s ohledem na regionální či institucionální rovnováhu. Britské UKRI má rovněž výrazně vyšší autonomii v přerozdělování prostředků mezi prioritami – české agentury jsou oproti tomu limitované rigidními rozpočty a rezortní strukturou.
Celkově tedy britská strategie představuje nejen změnu objemu, ale především změnu logiky: od roztříštěného financování k centralizované, dopadově řízené alokaci. O to výrazněji kontrastuje s českým prostředím, kde R&D politika zůstává fragmentovaná a méně provázaná s ekonomickými cíli státu.