Nvidia je největší firma světa – ale je největší v dějinách?
foto: Deník Vektor / vytvořeno pomocí AI (OpenAI – ChatGPT)/Ilustrační foto
Tržní kapitalizace výrobce počítačových čipů Nvidia Corporation překonala pět bilionů dolarů. Co to znamená z historického pohledu?
Nvidia je jednoznačně největší světová firma: Apple a Microsoft těsně bojují o druhé místo – ale s dvacetiprocentním odstupem. Nechme stranou, do jaké míry je kurz akcií Nvidie a celý byznys okolo čipů jenom bublina, a podívejme se, jestli „největší firma na světě“ zároveň znamená „největší firma v dějinách“.
Psali jsme
Výrobce čipů pro AI nabídl lídrovi trhu AI služeb deset procent svých akcií. Je to hlavně účetní trik, který dál nafukuje bublinu okolo AI. Ta čím…
Zatímco každé období moderních dějin mělo své dominantní podniky, jen málokterý dosáhl takového vlivu, aby bylo možné ho srovnávat s gigantem, jehož hodnota se rovná výkonu velké ekonomiky typu Německa nebo Japonska. V úvahu přicházejí snad jen dvě firmy: americký koncern Standard Oil a nizozemská Východoindická společnost (VOC).
Monopol na ropu
Standard Oil vstoupil do dějin jako symbol neregulovaného kapitalismu. Jeho zakladatel John D. Rockefeller vytvořil první plně vertikálně integrovaný průmyslový model: firma kontrolovala těžbu ropy, její dopravu, zpracování v rafinériích, distribuci benzinu a petroleje i prodej koncovým zákazníkům. Ovládla celý ropný ekosystém v době, kdy ropa začala pohánět svět.
Na vrcholu kolem roku 1900–1910 zpracovávala Standard Oil přibližně 90 % ropy v USA, což tehdy odpovídalo zhruba polovině až dvěma třetinám světové produkce. Jedna firma tak určovala nejen cenu petroleje, ale i tempo rozvoje celého průmyslu – od dopravy po osvětlení. V dobových měřítkách šlo o vliv srovnatelný se státem.
Nejbližším dnešním ekvivalentem je Saudi Aramco, které ovládá přibližně 10 % světové produkce a má tržní kapitalizaci okolo 1,8 bilionu USD (companiesmarketcap.com). Kdyby mělo podíl jako tehdejší Standard Oil, mělo by hodnotu kolem 4–5 bilionů USD – tedy úroveň, na kterou se právě dostala Nvidia.
Jenže samotný podíl na těžbě nevystihuje celý rozsah tehdejšího impéria. Standard Oil totiž neprodávala jen surovinu – vlastnila i potrubí, železniční cisterny, tankery, rafinérie, sklady i maloobchodní síť. Dokázala přesouvat zisky mezi články řetězce a vytvářet zisk i tam, kde konkurence jen platila za dopravu.
Saudi Aramco sice také kombinuje těžbu, rafinaci a petrochemii (zejména po převzetí společnosti SABIC), ale rozsah kontroly nad logistikou a prodejem má nesrovnatelně menší. Pokud bychom tedy k prosté extrapolaci přidali přiměřený „integrační bonus“, odpovídala by dnešní hodnota Standard Oil spíše k šesti bilionům dolarů – a pokud by její monopol zůstal nedotčený, možná i dvojnásobku.
Ten monopol se ale rozpadl. V roce 1911 nařídil americký Nejvyšší soud rozdělení Standard Oil na 34 menších firem – z nichž mimochodem vzešly dnešní ExxonMobil, Chevron nebo BP America. Byl to první zákrok tohoto typu – ostatně, monopolní chování Standard Oil bylo impulsem pro ochranu hospodářské soutěže a vznik legislativy, která rozdělení tohoto monopolu umožnila.
Monopol na obchod s Východní Asií
Dutch East India Company (Východoindická společnost, VOC) vznikla v roce 1602 v Nizozemsku jako státem privilegovaná společnost s výhradním právem obchodovat s „východními moři“. Zároveň byla první, kdo emitoval veřejně obchodovatelné akcie. Byla to první – a poslední – korporace, která měla nejen akcionáře a flotilu, ale i vlastní měnu, armádu a diplomatickou imunitu. A mohla také vyhlašovat válku, uzavírat mír a razit peníze.
Nizozemsko si tak vytvořilo outsourcovanou koloniální správu – de facto stát ve formě firmy. V 17. století ovládala VOC klíčové trasy mezi Asií a Evropou a měla flotilu větší než většina tehdejších mocností. Podle populárních přepočtů by její hodnota v dnešních dolarech mohla dosahovat 7–8 bilionů USD, ale historici to zpochybňují.
Odhadovat dnešní hodnotu firmy ze sedmnáctého století je těžké - už proto, že VOC, ačkoli byla na burze, nepublikovala výsledky svého hospodaření. Ale pokud bychom zkusili odhadnout, jakou hodnotu by dnes měl tehdejší quasi-monopol, můžeme dostat rozumný obrázek.
Mezinárodní obchod v roce 2024 přesáhl 32 bilionů USD, z toho cca 30 % připadá na Asii. Pokud by VOC kontrolovala polovinu této směny, znamenalo by to zhruba pět bilionů dolarů hodnoty zboží. Při tehdejších maržích by z tohoto objemu tržeb mohl být zisk cca 1,5 bilionu dolarů. Hodnota firmy 7,5 bilionu dolarů (zprůměrované výše uvedené rozmezí) by tedy předpokládala poměr ceny akcií k zisku (parametr P/E) na úrovni 5. To by znamenalo velmi nízké ocenění – dnešní investoři by takový zisk ocenili mnohem výš, protože pro retail se dnes typicky počítá P/E na úrovni 10 až 25. Při agresivním ocenění by touto metodou vyšla hodnota VOC zhruba sedmkrát vyšší než má Nvidia.
Agresivní oceňovací metody 21. století však v před třemi sty lety neznali a VOC zkrachovala. V 18. století se postupně propadla do ztrát – kombinace korupce, vojenských výdajů a klesající návratnosti koloniálního obchodu ji postupně rozložila zevnitř. Nizozemská vláda musela převzít dluhy VOC a v roce 1799 společnost formálně zanikla. Její majetek, včetně pevností a lodí, přešel pod státní správu a stal se základem Nizozemské východoindické kolonie, pozdější Indonésie.