Obezita jako nemoc? Nátlak výrobců by stál Česko stovky miliard
foto: Redakce Deníku Vektor, vygenerováno pomocí AI (ChatGPT 5.2) /Ilustrační obrázek
Na intenzitě nabírají nátlakové kampaně za právo obézních lidí na léčbu. Hrozí, že vznikne nárok, na který nebudou peníze.
Ve Spojených státech utrácejí výrobci léků na hubnutí miliony dolarů na lobbing za rozšíření úhrad zdravotního systému, prestižní média dávají prostor nátlakovým článkům na poslance Kongresu. V Evropě farmaceutické koncerny jako Novo Nordisk nebo Eli Lilly zbrojí na svou nejvýznamnější akci, Evropský kongres o obezitě.
Za kampaněmi stojí výrobci léků na hubnutí a jejich cílem je vypáčit ze systémů zdravotního pojištění nepředstavitelné peníze – jenom v Česku jde o stovky miliard korun ročně. Stačí k tomu uznat obezitu jako primární indikaci k farmakoterapii – a nechat léky proti obezitě předepisovat praktické lékaře. O zbytek se postará pochybný marketing společenská poptávka: v krátké době můžeme očekávat, že čtvrtina populace bude dlouhodobě užívat léky, které stojí řádově stovky tisíc korun ročně.
Jednoduchá matematika ukáže, že finanční náklady jenom na tuto jedinou „diagnózu“ by se blížily stávajícím nákladům na celé zdravotnictví. Pokud by to někomu připadalo absurdní: budeme-li počítat čtvrtinu dospělé populace, což je cca 8,5 milionu, vyjde nám 2,1 milionu „pacientů“. Vynásobeno 200 tisíci korun ročně (což je při současných cenách realistické číslo) dává 420 miliard korun – přičemž celkové náklady na zdravotnictví se pohybují okolo 500 miliard.
Čtvrtina populace vypadá jako nesmysl – ale jen na první pohled. Obezita má jasnou definici, která je sice diskutabilní, ale obecně používaná: za obézního je považován každý, jehož BMI vychází na třicet nebo víc.
BMI je index, který se počítá jako podíl hmotnosti a druhé mocniny výšky v metrech. Když například někdo měří 1,75 m a váží 75 kg, jeho BMI vychází na 26, což spadá do kategorie „nadváha“. Aby byl při této výšce považován za obézního, musí vážit nejméně 87 kilogramů.
V Česku je podle statistik obézní, tedy s BMI 30+, zhruba 20 procent dospělé populace. Ale pozor: dalších 36 procent žen a dokonce 49 procent mužů má nadváhu. Že by se čtvrtina dospělých domáhala léků na hubnutí je tedy docela dobře představitelné.
Psali jsme
Farmaceutický gigant Novo Nordisk se pokusil obejít americké antimonopolní překážky smlouvou, která by mu umožnila zablokovat vstup rivala na trh…
Jak se obézní dostanou k léčbě
Obezita má svůj kód v lékařské klasifikaci, takže je technicky považována za nemoc, už dávno – ale je to hlavně pro evidenční a statistické účely. V Česku ani jinde (až na výjimky) není obezita sama o sobě důvodem k léčbě. Ta je indikována až v momentě, kdy obezitu doprovázejí takzvané komorbidity, tedy další více nebo méně související zdravotní problémy. Typicky je to cukrovka, ale může jít také například o vysoký krevní tlak nebo jiné kardiovaskulární komplikace.
Do nástupu léků na bázi GLP-1 byly možnosti lékařů zasáhnout proti obezitě omezené na režimová opatření – tedy změnu stravy, pohybu a životního stylu – a na chirurgické zákroky, typicky zmenšení žaludku nebo zkrácení střev. Nehrozilo, že by se pacienti začali těchto procedur masově domáhat, už proto, že jsou to prostě chirurgické zákroky, se vším, co je s nimi spojeno.
A ještě jeden důležitý moment drží stávající náklady na léčbu obezity v rozumných mezích: tato léčba spadá do kompetence obezitologů a dalších specialistů, nikoli praktických lékařů. Počet pacientů, kteří se k ní dostanou, je tím přirozeně omezený.
Jak se výrobci léků chtějí dostat k bilionům
Nástup léků na hubnutí zásadně změnil situaci. Jednak se poprvé objevilo „bezbolestné“ – ve smyslu rizik při chirurgickém zákroku i nároků na životosprávu – řešení. A také se poprvé objevily subjekty, pro něž jde o byznys v bilionech dolarů. Kdo měl dřív zájem investovat do kampaní za dostupnost léčby obezity? Dodavatelé chirurgického vybavení určitě ne…
Léky proti obezitě jsou gigantický byznys už teď – a se zárukou organického růstu. I bez změny pravidel mohou firmy jako Novo Nordisk nebo Eli Lilly své tržby za tyto léky snadno znásobit. Ale proč ten strop neposunout? Proč se v Česku spokojit se stovkou tisíc pacientů, když jich může dvacet-, třicetkrát víc?
Psali jsme
Farmaceutický průmysl se chystá na největší změnu od nástupu inzulínu. Dvě americké biotechnologické firmy oznámily, že dokážou přimět tělo, aby…
V principu jde farmaceutickým firmám o to, aby se změnily tři parametry současného systému.
Za prvé, aby se obezita stala samostatnou indikací k léčbě. To znamená, že pacient nebude muset „čekat“ na cukrovku nebo jinou komplikaci. Má stačit samotná diagnóza obezity.
Za druhé, aby léčbu mohli předepisovat praktičtí lékaři. Tím by se odstranilo hlavní kapacitní omezení. Z několika desítek tisíc pacientů by se rázem stalo o dva řády vyšší číslo.
A za třetí, aby se léčba začala chápat jako dlouhodobý management, nikoli krátkodobý zásah. Jakmile pacient lék vysadí, obezita se často vrací. To je fakt, a z pohledu výrobců léků je třeba nastavit standardy péče tak, že „pacient“ bude léky brát ideálně doživotně.
Psali jsme
Od ledna 2026 platí ve Spojeném království zákaz reklamy na potraviny s vysokým obsahem tuku, soli a cukru. V televizi se nesmí objevit…
Dopady by byly fatální
Dělostřelecká příprava už začala. Už nejde jenom o „masírku“ influencerů a celebrit, která má lidem vtlouct do hlavy, že brát léky na obezitu z čistě estetických důvodů je normální. Jde o to přinutit systém, aby tuto „léčbu“ financoval.
Problém je, že ty výzvy vypadají rozumně. Ale jakmile se léčba ukotví jako standard péče, vzniká očekávání nároku. A prostředky na to, poskytnout tuto „léčbu“ všem, kteří na ni budou mít podle definice nárok, prostě nemůžeme mít. Znova: zmíněných 430 miliard korun ročně je o 140 miliard víc, než kolik byl loňský (rekordní) schodek českého státního rozpočtu.
Neuvážené rozhodnutí by způsobilo, že budeme mít desítky procent občanů těžce frustrovaných tím, že jim stát upírá léčbu jejich nemoci. Je těžké si představit scénář, podle kterého by taková situace dopadla jinak než katastrofou.