Platili jsme výzkum, rozdělíme zisky. Šokující požadavek americké vlády
foto: Tim Green, licence CC BY 3.0/Howard Lutnick, americký ministr obchodu
Americký ministr obchodu avizoval, že vláda bude usilovat o podíl na výnosech z patentů vzniklých díky grantům financovaným z veřejných peněz.
Spojené státy každoročně vkládají do akademického výzkumu desítky miliard dolarů, přičemž výsledné patenty přinášejí příjmy vědcům, univerzitám a soukromým investorům – daňovým poplatníkům se však nic nevrací. V rozhovoru pro server Axios řekl americký ministr obchodu Howard Lutnick, že odstartoval iniciativu, aby vláda dostávala část z komerčních výnosů nebo dokonce přímo podíl v startupech, které univerzitní patenty využívají. Lutnick ví, o čem mluví, protože je autorem nebo spoluautorem čtyř stovek patentů. V rozhovoru naznačil, že nový model by mohl zásadně přispět k řešení deficitu amerického systému sociálního zabezpečení.
Kritici odmítají o něčem takovém byť jen uvažovat: upozorňují, že by tento krok zásadně omezil ochotu investorů riskovat – a venture kapitál je přitom pro přenos nápadů z laboratoří na trh nezbytný. Navíc upozorňují, že licenční poplatky jsou sice zajímavým zdrojem příjmů pro jednotlivé univerzity (například Harvard získal v roce 2024 z licencí 54 milionů dolarů, o rok dříve to bylo 107 milionů) – ale z hlediska federálních deficitů jsou zanedbatelné.
Což je pravda. Celkové licenční příjmy amerických univerzit za rok 2023 byly 3,6 miliardy dolarů (asi 75 miliard korun); předpokládejme, že vláda by získala necelou třetinu (ne všechen výzkum je financován z grantů – a navíc, univerzity by se rychle naučily minimalizovat dopady této změny), takže miliardu dolarů. Schodek amerického sociálního systému byl v roce 2024 zhruba 67 miliard dolarů, takže hypotetický podíl na licenčních příjmech by pokryl 1,5 procenta tohoto schodku.
Byla by třeba změnit zákon
Výsada exkluzivně využívat výsledky výzkumu a vývoje, byť vznikly na základě grantů z veřejných peněz, stojí v USA na zákonu Bayh–Dole Act z roku 1980. Ten je považován za jeden z klíčových pilířů americké inovační politiky. Do jeho přijetí totiž platilo, že pokud univerzita nebo jiná výzkumná instituce získala federální grant a díky němu přišla na patentovatelný vynález, práva k tomuto patentu automaticky náležela vládě. Ta však nebyla schopna s obrovským portfoliem nakládat efektivně.
Před rokem 1980 vlastnila americká vláda přibližně 28 tisíc patentů. Méně než pět procent však bylo nějak komercializováno.
Zákon Bayh–Dole přinesl změnu: dal univerzitám, neziskovým výzkumným institucím a malým firmám právo vlastnit patenty vzniklé z federálních grantů a samostatně je komercializovat. Stanovil jen lehké podmínky. Majitelé patentů musí plnit elementární informační povinnost, výnosy z licencí mají primárně sloužit k dalšímu výzkumu a vzdělávání – a vláda si pouze ponechává právo zasáhnout v zájmu veřejnosti (například pokud by nebyl využíván patent k nějakému důležitému léku).
Psali jsme
Pravidelný žebříček evropských univerzit sestavený podle toho, kolik z nich vzešlo zakladatelů startupů a jak úspěšné jejich startupy jsou, je…
Tento zákon umožnil obrovský boom technologického transferu. Univerzity začaly zakládat specializovaná centra pro správu duševního vlastnictví, vznikly tisíce spin-off firem a venture kapitál získal přístup k patentům, které dříve ležely ladem. Zejména v biotechnologiích přinesl obrovský impuls – a v poslední době totéž platí o umělé inteligenci.
Proto je zákon Bayh–Dole považován za „posvátný“ a například jen úvahy o širším využití zmíněného práva vlády zasáhnout, třeba konkrétně u extrémně drahých léků, narážejí na zuřivý odpor univerzit i farmaceutických firem.
K realizaci Lutnickova plánu by bylo nutné tento zákon změnit a opticky by to znamenalo návrat k době před rokem 1980. Rozdíl by však byl v tom, že tentokrát by nešlo o plné vlastnictví, ale o povinné spoluvlastnictví či finanční podíl. Kritici však varují, že i to by snížilo ochotu investorů i univerzit vstupovat do rizikové komercializace – a narušit systém, který se za čtyři dekády osvědčil.
V Česku není co dělit
V Česku jsou bohužel výnosy univerzit z licenčních poplatků zanedbatelné. V roce 2023 to bylo necelých 13 milionů korun, z toho jenom pět milionů byly příjmy z nových licenčních smluv, tedy uzavřených v daném roce.
Výnosy veřejných výzkumných institucí jsou také blízké nule – s jednou jedinou výjimkou. Tou je Ústav organické chemie a biochemie, který v roce 2023 inkasoval na licenčních poplatcích téměř 3,5 miliardy korun. Jde však o historické licenční smlouvy – od roku 2011 inkasoval ÚOCHAB za nové licenční smlouvy pouhých dvacet milionů. Důvody jsou na samostatnou analýzu, ale z pohledu případného podílu na výnosech je závěr jednoduchý: stát by nedostal prakticky nic.