Postavili hráz, vyhloubili příkopy. Vzpamatovávají se jen zvolna

REPORTÁŽ: Jako po válce to vypadá kolem domu rodiny Kranzlerových ve Vikýřovicích v Olomouckém kraji, kudy se jen před pár dny prohnala velká voda. Manželé a jejich pět dětí mají zcela zdevastovanou zahradu, ale domov před rozzuřeným živlem uchránili. Uvědomují si, že na rozdíl od jiných měli velké štěstí. Ale vzpamatovávat se budou ještě dlouho.

Se stresujícími zážitky se redakci Deníku Vektor svěřila mladá maminka Vladimíra Kranzler. Těsně před katastrofálním víkendem se rodina vrátila z ciziny. Z auta vynosili oblečení, které se chystala paní Kranzler vyprat. Ale dozvěděli se z médií a od sousedů, jaká pohroma se na oblast Jeseníků žene, a začali s prvními přípravami.

Horská říčka přinášela kmeny stromů vyrvaných i s kořeny

Nejdřív vyvezli auto na kopec. Bydlí totiž nedaleko řeky Desné, kde za normálních okolností je vody sotva po kotníky. V čase před povodněmi Olomoucký kraj sužovalo sucho. Celé léto lidé vzhlíželi k obloze s nadějí, že uvidí dešťové mraky. Hladina v Desné byla těsně nad hranicí podstavu. Stoupla, až když nádrž Dlouhé stráně začala s ohledem na meteorologickou předpověď odpouštět. Nic ale nevypadalo na blížící se katastrofu. Zdálo se, že o víkendu trochu zaprší a vláha krajině jen prospěje.

„V sobotu jsme se chodili dívat k Desné. Viděli jsme, že hladina jde nahoru. Zaskočilo nás, když jsme zpozorovali, že v ní plují vzrostlé stromy, vyvrácené i s kořeny. Bylo jasné, že teď už jde do tuhého,“ líčí paní Kranzler.

Noc před katastrofou

V domě narychlo vyklízeli přízemí a odnášeli věci do patra. „Hračky, knihy, fotky, cédéčka,“ vypočítává mladá maminka. „Nechtěla jsem si ani představit, že to všechno plave kolem. Uvažovali jsme, jestli odpojit a vynést pračku, ale netroufli jsme si na to,“ vypravuje paní Kranzler.

Nejvíc ze všeho se bála toho, že dřevěná konstrukce jejich domku se rozmáčí a celá stavba půjde k zemi. Večer ani nešla spát. „Byla jsem oblečená, v očích kontaktní čočky, abych nezdržovala případnou evakuaci. Ještě ve dvě ráno jsem kontrolovala, jak to kolem domu vypadá, ale vše bylo v pořádku.“

Evakuace a záchrana domácího mazlíčka

Potom nakojila nejmenší dítě a krátce usnula. „Vzbudili mě hasiči asi o půl čtvrté ráno, že musíme odejít. V tom všem zmatku se stěhováním jsem zapomněla dětem připravit oblečení, popadla jsem to, co jsem v pátek vynesla z auta. Cesta v naší ulici byla zaplavená, museli jsme se kus brodit vodou. Nejmladšího syna jsem vzala do náručí. Kolem domu se hnala voda, všechno bylo zaplavené. Na jabloň se vyšplhala kočka a zoufale mňoukala. Děti začaly plakat, že ji musíme zachránit. Manžel kočku sundal, ale jak byla vystresovaná, tak ho podrápala. Nechali jsme ji v domě, byla celá šťastná. Máme ještě jednu kočku, ovšem ta zmizela. S jejím hledáním jsme se už nemohli zdržovat, později jsme zjistili, že se zachránila u sousedů. Vlezla jim do obýváku a prostě se nehnula.“

Dům na ostrově

Celá rodina se přesunula k příbuzným, kteří žijí v jiné části obce. V té době byly Vikýřovice odpojené od elektřiny i od plynu, mobilní signál vypadával. „Voda k nám přišla odjinud, než jsme čekali. Hráz výše po proudu to nevydržela a protrhla se, nejvíc vytopený byl starosta. Od něj šla voda dále k nám,“ vypravuje paní Kranzler.

Manželům Kranzlerovým to nedalo. Mladší děti nechali v bezpečí u příbuzných a vrátili se domů. „Teď když vím, co se stalo jinde, asi bych to už neudělala, ale strach o náš domov byl v té době obrovský. Voda se hnala přes zahradu, domek zůstal uprostřed jako na ostrově. Chtěli jsme ho za každou cenu zachránit. Proto jsme se snažili vést vodu kolem. S pomocí rodiny a přátel jsme vyhloubili drenážní příkopy, vysekali jsme keře, které vodě překážely v cestě a hnaly ji na dům, před ním jsme vybudovali improvizovanou hráz ze všeho, co jsme měli k dispozici. Použili jsme dřevěné palety, žebříky i větve, které jsme právě osekali. Vypadalo to, jako by se řeka rozhodla, že přes naši zahradu povede její nový tok. Ale naštěstí se podařilo dům „na ostrově“ zachránit. Dřevěná konstrukce stojí na betonovém základu a chyběly už jen dva centimetry a voda by k ní dosáhla.“

Bylo to bezpečné?

Teprve potom jako by manželům začala postupně docházet celá hrůza jejich zážitku. Kdyby byl proud řeky jen o něco silnější, mohl strhnout hráz, dům i je samotné. V té chvíli si to však vůbec neuvědomovali. Zachránit domov bylo jejich prioritou.

„Pomáhala nám rodina i přátelé, kteří také přinesli čerpadlo. Bez nich bychom to vůbec nezvládli. Vzpamatovávat se z těchto zážitků budeme asi ještě hodně dlouho,“ svěřila se mladá maminka.

Za hřebenem dopadli hůř

Ještě v následujících dnech se museli obejít bez vody z vodovodu. „Užitkovou jsme brali ze studny. Byla hodně zkalená, na to, že může být kontaminovaná, jsme raději nemysleli. Jinak jsme pro vodu chodili k cisternám a jezdili si pro ni k příbuzným do Šumperka,“ vysvětlila paní Kranzler.

Život v celé oblasti se vrací do normálu jen zvolna. Vypadává mobilní signál i internet, přetrvávají problémy se zásobováním pečivem, ovocem a zeleninou. Rodina Kranzlerových má zničenou celou zahradu a po úrodě. „Ale jsme všichni v pořádku a náš domeček stojí,“ říká obyvatelka Vikýřovic a dodává, že nejhůř dopadli lidé na slezské straně jesenických hor.

Proto poté, co pohovořila s redaktorkou Deníku Vektor, vyrazila na městský úřad v Šumperku. V autě vezla čisticí prostředky do sbírky pro těžce zkoušené Jesenicko.