Příliš mnoho obézních dětí. Británie zakázala reklamu na nezdravé potraviny
foto: Ilustrační foto/Pixabay
Od ledna 2026 platí ve Spojeném království zákaz reklamy na potraviny s vysokým obsahem tuku, soli a cukru. V televizi se nesmí objevit před 21. hodinou, v online prostoru vůbec.
Opatření, které platí pro Anglii, Skotsko, Wales i Severní Irsko se vztahuje nejen na zjevně nezdravé potraviny, ale na 13 kategorií potravin definovaných výživovým skórovacím modelem – včetně části cereálií, jogurtů nebo hotových jídel. Zákaz je koncipován produktově, nikoli značkově: Firmy smějí propagovat značku bez zobrazení konkrétního identifikovatelného produktu nebo propagovat „zdravé“ varianty ze svého portfolia. Venkovní reklama (billboardy, MHD) zůstává mimo regulaci; tato výjimka vznikla po hrozbách právních kroků ze strany průmyslu proti plošnému zákazu.
Potravinářské firmy na blížící se zákaz reagovaly přesunem rozpočtů. Podle analýz neziskové organizace Food Foundation vzrostly výdaje na reklamu mezi lety 2021–2024 o zhruba 28 %, zejména s předstihem před účinností zákazu. Část kampaní se přesouvá do outdooru a na značkovou komunikaci.
Psali jsme
Město San Francisco zažalovalo desítku předních potravinářských firem, že jejich ultrazpracované potraviny způsobují masivní zdravotní problémy.…
Příliš mnoho obézních dětí
Britská vláda opatření zdůvodňuje vývojem dětské obezity. Podle dat National Health Service bylo v roce 2022 obézních zhruba 15 % dětí ve věku 2–15 let. Regulace reklamy je chápána jako doplňkový nástroj k dlouhodobějším opatřením ve stravování a prevenci, nikoli jako samostatné řešení.
Zákaz byl legislativně připraven už v roce 2020, ale jeho účinnost byla opakovaně odkládána. K prosazení došlo až po změně vlády; ta současná jej převzala jako součást širší agendy reformy veřejného zdravotnictví. Odhad vládních dopadových studií počítá, v dlouhodobém horizontu, s prevencí zhruba dvaceti tisíc případů dětské obezity. Pro úplnost: jde o kumulativní číslo – a je to zhruba jedno procento z aktuálního počtu obézních dětí.
Debaty o této regulaci se v UK nevedou ani tak o princip, ale soustředí se na reálnou účinnost – zejména ve světle toho, že významné reklamní kanály zůstávají mimo dohled.
Jak to řeší jinde ve světě
Britský přístup je v evropském kontextu extrémní. Ostatní evropské státy používají spíš měkčí modely: časová omezení reklamy na dětské pořady, samoregulační kodexy médií a výrobců nebo omezení cílení na děti. Některé státy jinde ve světě však zvolily naopak ještě tvrdší přístup. Chile nebo Mexiko kombinují zákaz reklamy s povinným varovným značením obalů a daňovými nástroji. Tyto systémy tedy míří nejen na marketing, ale i na samotnou nabídku výrobků.
V Česku se téma reklamy na nezdravé potraviny objevuje opakovaně, ale zatím bez legislativního průlomu. Debata se soustředila hlavně na reklamu cílenou na děti a na roli samoregulace. Dozor nad reklamou vykonává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která dlouhodobě vychází z evropského rámce audiovizuálních služeb. Návrhy na plošnější omezení narážely na obavy z vymahatelnosti, kolize se svobodou podnikání a nízkou politickou prioritu tématu.
Ve volebních programech vládních stran ani programových dokumentech vlády se přímý zákaz reklamy na nezdravé potraviny nevyskytuje. Takže v dohledné době jsou v Česku reálné jen dílčí kroky: tlak na samoregulaci, úpravy školního stravování nebo prevence v rámci zdravotní politiky.