Proč Evropa zaostává? Máme moc vysoké náklady na selhání
foto: Pixabay/Ilustrační obrázek
Hlavním důvodem evropských ekonomických problémů je strnulost trhu práce, tvrdí analýza.
Analýza publikovaná v únorovém vydání magazínu Work in Progress hledá důvody, proč Evropa ekonomicky zaostává za Spojenými státy. Jako klíčový dopad zaostávání uvádí příjmy: ty byly roce 2000 v původní šestce EU jen o deset procent nižší než v USA – a ten rozdíl se zvětšil dvojnásobně, na aktuálních zhruba dvacet procent.
Autor analýzy, Pieter Garicano, se zaměřil nikoli na analýzu segmentu služeb, ale na průmysl. To, že Evropa postrádá technologické giganty typu Google, Meta či Amazon, totiž označuje za vysvětlitelné a těžko řešitelné bez hlubokých změn. Ale to, že Evropa zaostává za Spojenými státy i v automobilovém průmyslu, je podle něj skutečně na pováženou. Jako proxy k americkému automobilovému průmyslu přitom bere Teslu. A tvrdí: „Vysvětlit, proč Evropa nemá Google, je důležité; pochopit, proč nemá Teslu, je existenční nutnost.“
Analýza se vypořádává se častými vysvětleními typu drahé energie a bydlení, přebujelá regulace, vysoké daně, vliv zájmových skupin na byznysové prostředí či politika „degrowth“. To vše ale platí i pro Kalifornii, kde vznikly Waymo i Tesla (než se v roce 2021 přesunula do Texasu).
Ani nedostatek inovací nemůže být podle autora přesvědčivým vysvětlením: evropské vlády vydávají na výzkum více než americká a jen sedm firem na světě (Google, Apple, Amazon, Meta, Microsoft, Samsung a Huawei) investuje ročně do výzkumu víc než německá automobilka Volkswagen.
Psali jsme
Dramaticky vyšší náklady na selhání jsou podle studie jedním z hlavních faktorů, proč evropské technologické firmy raději investují do postupných…
Drahé propouštění
Zásadní rozdíl je podle studie v nákladech na selhání. Autor tvrdí, že v Evropě panuje strach aplikovat inovace v byznysu – protože případné selhání znamená dramaticky větší problém než v Americe. S tím, že na vině jsou především náklady na propouštění. Ty jsou podle studie pro velké firmy v Německu a Francii zhruba čtyřikrát větší než v USA – s tím, že náklady na propuštěného zaměstnance jsou v Německu 31 měsíců mzdy, ve Francii 38, v Itálii 52 – ale v USA zhruba jenom sedm.
Důsledkem je, že evropská firma musí mít před přijetím zaměstnance velkou jistotu, že jej bude potřebovat dlouhodobě. Inovace přitom z definice představuje experiment – a tedy riziko zániku pracovních míst.
Psali jsme
Mezi Čechy roste obava z nezaměstnanosti. Přesto je ochota lidí hledat si novou práci za méně peněz menší a menší. Vyplývá to z aktuálního…
Studie přináší zajímavé konkrétní příklady. Třeba koncern Continental se při restrukturalizaci snažil zavřít francouzský závod. Soud však rozhodl, že „propouštění nebylo nutné, vzhledem ke globální situaci skupiny“ – a přikázal zaplatit dotčeným 680 pracovníkům až tříleté odstupné. Jinými slovy, pokud koncern vydělává jinde ve světě, musí povinně platit zaměstnance v neefektivním závodu.
Dalším popsaným příkladem je propouštění v německém chemickém koncernu Bayer, kde dlouholetí zaměstnanci dostali odstupné ve výši platu za 52 měsíců.
Důsledkem je, že v Německu je průměrně propuštěno 0,1 procenta ze všech zaměstnanců, zatímco v USA je to desetinásobek, tedy jedno procento.
Psali jsme
Sociologové upozorňují na rozmáhající se trend „shrekkingu“. Jde o aplikaci zásady Lepší je vrabec v hrsti... – a roste okruh těch, kdo tuto…
Řešení: flexicurity, nebo výjimka pro vysoké příjmy
Za pozitivní příklad autor považuje například dánský model, kde zaměstnavatel nečelí při propouštění prakticky žádným omezením – ale zaměstnanci mají nárok na vysokou podporu v nezaměstnanosti (až 90 procent platu) po dobu až dvou let. Nebo rakouské spoření, kde zaměstnavatel přispívá zaměstnanci na jeho účet, který je určen právě na pokrytí případného výpadku příjmů při nezaměstnanosti, případně k vylepšení penze.
A doporučuje reformy jako třeba volbu flexibilního režimu pro vysokopříjmové zaměstnance. Logika je taková, že standardní ochranné mechanismy by se nevztahovaly na ty, pro něž by propuštění nemělo představovat problém – například pro ty s příjmy nad 90. percentilem.
Z české perspektivy je v této souvislosti vhodné připomenout, že snaha minulé vlády zvýšit usnadnit propouštění narazila na zuřivý odpor odborů: ty ani nepřipustily debatu o výši případného odstupného.