Proč jsou některé státy bohaté a jiné chudé?
foto: Pixabay/ilustrativní
Ekonom Dietrich Vollrath se zabýval otázkou nerovnosti bohatství mezi různými státy. Debata, proč někde dochází k ekonomickému vývoji a růstu bohatství, zatímco jinde ne, je pro ekonomy již řadu let zajímavá, nicméně názory se často liší. Nejvíce se v současné době touto otázkou zabývá institucionální ekonomie.
Server asteriskmag.com uvádí, že v roce 2019 648 milionů lidí, tedy 8,4% světové populace, žilo pod hranicí extrémní chudoby. Na den si museli vystačit s 2,15 dolary a méně. Od roku 1990, kdy se necelých 36 % pohybovalo pod touto hranicí, se jedná o značný pokrok. Přesto 80 % světa má k vyžití méně než třetinu životního standardu v USA. Článek poukazuje na to, že se v historii podařilo zvrátit bídu i během jedné generace. Krásným příkladem je Jižní Korea. Zde se po Korejské válce, která zapříčinila obrovskou chudobu v zemi, podařilo z HDP nižšího, než měla Bangladéš, Nigérie nebo Bolívie, rozvinout zemi na jenu z technologických velmocí světa. Vyvstává tím tedy otázka: Dalo by se to zopakovat i v jiných zemích?
Pro to by bylo potřeba zjistit základní příčiny vývoje. Proč právě tato země dosáhla takového úspěchu, když spousta dalších nikoliv? V duchu institucionální ekonomie se zdroje růstu hledají v kultuře, geografických faktorech a institucích. (Autor nicméně opomíjí, že kultura se považuje za neformální instituci.) Právě instituce přitom jsou podle řady ekonomů nejdůležitějším z těchto činitelů. Prvním pokusem o vysvětlení byly tzv. „faktory produkce“. Mezi ně se řadí fyzický a lidský kapitál, který v sobě zahrnuje vzdělání, dovednosti atd. Právě jeho důležitostí se zabýval především ekonom David Romer. Statisticky je prokázáno, že státy s menším populačním přírůstkem vykazují vyšší ekonomický růst. Nicméně jaké vlivy vedou ke snižování počtu dětí na matku ve společnosti a k zvyšování vzdělanosti obyvatel?
Psali jsme
Vztah mezi štěstím a zvyšováním příjmů zkoumal ve své práci Daniel Kahneman a Matthew Killingworth pod vedením profesorky Barbary Mellers.…
Vysvětlení pojmu instituce v ekonomii je poměrně složité. Nejedná se o zařízení, jak jsme z normálního života zvyklí, nicméně o soubor pravidel a norem, které formují fungování společnosti. „Douglass North, nositel Nobelovy ceny, který se zasloužil o studium institucí jako hnací síly dlouhodobého růstu, je definoval jako "lidmi vytvořená omezení, která strukturují politické, ekonomické a sociální interakce",“ píše autor studie. Několik výzkumů ukazuje, že země s rozvinutějšími institucemi, (především jasně definovanými vlastnickými právy,) jako je Británie nebo Nizozemsko dosahují nejlepších výsledků. Dalším faktorem se statisticky ukazuje nízká korupce v zemi. Nicméně jak se měří korupce? A dá se všem zemím věřit jimi odhadnutá míra úplatkářství?
Příklad Severní a Jižní Korey je krásně názorný. Stejná geografická situace, a přesto se země rozvinuly rozdílně. Zatímco Severní Korea naprosto selhala ve vývoji ekonomického systém Jižní je jednou z nejúspěšnějších zemí světa. Ale proč tomu tak je? Jaké konkrétní instituce se zasloužily o největší rozdíl? Novým přístupem se stalo ne zjišťovat, které instituce vývoji pomáhají, ale proč ty, jenž vývoj zpomalují, stále přetrvávají a nedochází k přechodu na lepší systémy.
Psali jsme
Expertní názor nebo předpověď prognostika? Dokáží lidé odhadovat budoucnost lépe než statistické modely? Nově zveřejněná studie autorů Gavina Leeche…
Samotný Vollrath je ve vytváření vlastních závěrů skoupý. Podle jeho názoru jednoznačnou odpověď na otázku, jaká opatření by vedla k automatickému zlepšení hospodářské situace, neznáme. Avšak není to tak že bychom nevěděli nic. „Dokumentace toho, které instituce nefungují, je sice pomalá, ale přesto je to pokrok. Nedávné výsledky týkající se významu rozložení ekonomické a politické moci navíc znamenávají, že více rozumíme podmínkám, které mohou způsobit vznik dobrých institucí,“ konstatuje závěrem autor. Sice neumíme instantně vytvořit ekonomický zázrak, ale pokroky v určování faktorů, které by mohly zvýšit pravděpodobnost jeho výskytu, jsou neustálé. Jdeme správným směrem.