Proč nepředepsat nejnižší povolenou cenu alkoholu? Ve Skotsku to funguje
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Studie zjistila, že odstranění extrémně levného alkoholu z trhu vede k nižší intenzitě pití, zejména u mladších konzumentů. Replikovat skotský model by ale znamenalo 43 korun za láhev piva desítky.
Skotsko v roce 2018 (tenkrát po Gruzii jako druhá země na světě) zavedlo minimální ceny, za které se smí prodávat alkohol. Ty ceny jsou odvozeny od minimální ceny za jednotku alkoholu (Minimum Unit Pricing, MUP), která byla stanovena na 50 pencí a v roce 2024 byla zvýšena na 65 pencí, v přepočtu 19 korun za 10 ml čistého alkoholu.
V praxi to znamená, že půllitrová láhev whisky nesmí stát méně než v přepočtu 380 korun, běžná láhev vína zhruba 170 korun a dvoulitrovka cideru nebo silného piva se 7,5 % alkoholu 285 korun. Pro láhev naší „desítky“ se 4,5 % alkoholu by vyšlo „skotské cenové dno“ na 43 korun.
Před zavedením MUP bylo možné ve Skotsku koupit láhev whisky již od zhruba sto korun a dvoulitrovku cideru za 90 korun – mimochodem, to je méně než v Česku, a to i bez přepočtu na paritu kupní síly. Zavedení MUP tedy zvedlo cenové dno alkoholu zvedlo dramaticky, v obou uvedených případech na víc než trojnásobek.
Dopad na pijáky
Studie německého think-tanku Institute of Labor Economics ukázala, že MUP sice nesnížila pravděpodobnost, že lidé pijí, ale snížila intenzitu pití (hlavně omezila případy „zběsilého pití“). Největší efekt má u mladších konzumentů (do 25 let), kde snížila spotřebu alkoholu o třetinu. Vliv zavedení cenového dna na intenzitu pití těžce závislých je slabší.
Proč cenové dno, a ne vyšší daň
Na první pohled by se mohlo zdát, že stejného cíle lze dosáhnout prostým zvýšením spotřební daně. To jednak není pravda – a hlavně, v případě Skotska takové řešení nepřicházelo v úvahu.
Spotřební daň je plošný nástroj, který zvyšuje cenu všech alkoholických nápojů – včetně těch, které s problémovým pitím nesouvisejí. Zároveň nezaručuje, že nejlevnější alkohol skutečně zdraží: řetězce mohou část daňového navýšení absorbovat v maržích nebo jej obejít agresivními slevami.
A hlavně, spotřební daně v Británii stanovuje centrální vláda, nikoli skotská administrativa. Takže MUP byla jedním z mála nástrojů, které mohl region zavést sám.
Český trh: jiná struktura, jiná regulace
Český trh s alkoholem vypadá podobně jako ten skotský před zavedením MUP. Půllitr nejlevnějšího piva v maloobchodě stojí zhruba devět korun, extra levné víno 50 za 0,75l láhev a nejlevnější půllitrovka tvrdého alkoholu zhruba 125 korun.
Jednoduchý výpočet ukáže, že deset mililitrů čistého alkoholu, tedy „jednotka“, která ve Skotsku musí vyjít minimálně na zmíněných 19 korun, v Česku vychází na zhruba čtyři až šest korun, s tím, že na obsah alkoholu je nejlevnější pivo.
Zhruba se tedy dá říci, že alkohol v Česku stojí čtvrtinu skotského zákonného minima; po přepočtu na paritu kupní síly to je pořád méně než polovina (19 korun ve Skotsku vychází v české paritě na zhruba deset korun).
Dostat se pomocí daní na skotskou úroveň?
Jediným regulatorním prvkem v Česku je spotřební daň. U piva tvoří jen malou část ceny, u vína neexistuje vůbec – a jen u lihovin představuje významnou část koncové ceny, takže se dá říci, že vytváří něco jako cenové dno. Konkrétně, u piva „desítky“ s obsahem alkoholu 4,5 procenta vychází spotřební daň na 1,60 korun a u půllitrové lahve 40% alkoholu na 78 korun.
Pokud by v Česku padlo rozhodnutí, že je třeba udělat alkohol méně dostupným – jak by se pomocí spotřební daně dostala jednotka alkoholu na stejnou cenovou úroveň jako ve Skotsku?
Pokud budeme „stejnou cenovou úroveň“ brát podle parity kupní síly, jednotka alkoholu by tedy měla stát zmíněných deset korun. Z toho vychází ceny pro půllitrovou láhev tvrdého alkoholu 200 korun, pro 0,75l láhev vína 90 korun a pro pivo desítku 22,50 korun.
Pokud by se měly současné minimální ceny na tuto úroveň dostat čistě pomocí spotřební daně, ta by musela pro tvrdý alkohol vzrůst o 75 korun, (tedy na zhruba dvojnásobek), pro pivo o 12,50 korun (tedy téměř na osminásobek), a u vína o 40 korun – tedy právě na 40 korun, protože víno spotřební daní není vůbec zatíženo.
Doporučuje to i OECD, ale...
V české politické realitě je takový nárůst spotřební daně těžko představitelný. Mírné zvednutí „cenového dna“ po skotském vzoru (mimochodem, tento nástroj doporučuje i OECD) by možná bylo průchodnější.
Prostor pro výrazné zvýšení cen alkoholu v Česku omezuje dostupnost levného alkoholu v okolních státech – což je problém, který je ve Skotsku diametrálně menší. V každém případě je skotská zkušenost, že je možné změnit chování části konzumentů bez plošného zdražování alkoholu, inspirující.