Proč v některých krajích lidé jezdí vlaky více než v jiných? Záleží na koordinaci
foto: Se svolením SVOD Bohemia/Dopravci DLB a ARR
Jednotlivé kraje v České republice se mezi sebou liší ve způsobu objednávání regionální železniční dopravy. Otázkou, proč někde lidé jezdí vlakem podstatně méně než v jiných krajích, se zabýval Petr Moravec, výkonný ředitel Svazu osobních železničních dopravců SVOD Bohemia. Podle jeho analýzy cestující využívají železniční dopravu nejvíce tam, kde jsou vlaky plnohodnotnou součástí dobře nastavené integrované dopravy.
V krajích, v nichž je železnice plnohodnotně zapojena do integrované dopravy, tratě jsou v dobré kondici a jezdí po nich moderní příměstské soupravy, cestující využívají vlaky nejvíce. Významnou roli hraje, zda dotyčný kraj má pro všechny druhy dopravy, které objednává, zavedeno společné jízdné – tedy pro regionální vlaky, autobusy apod. – a koordinuje vzájemně trasy, návaznosti spojů a jízdní řády.
„Čím lepší je zapojení železnice do integrované dopravy, tím má logicky větší využití. Jedním z klíčových ukazatelů výkonnosti je počet cest na jednoho obyvatele za rok a druhým je počet cest na 1000 km délky tratí. Oba ukazatele spolu korelují. Využití železnice je kraj od kraje různé a oba ukazatele to společně dokazují. Čím lépe je vlak do dopravního systému zapojen, tím méně kraj dotuje jednoho cestujícího,“ říká Petr Moravec, výkonný ředitel Svazu osobních železničních dopravců SVOD Bohemia.
Nejlépe funguje kombinace dobré dopravní koncepce a moderní infrastruktury
Některé kraje využívají své výhodné výchozí podmínky z hlediska dopravní infrastruktury a dokážou je úspěšně propojit s dobrou koncepcí dopravní integrace. Příkladem jsou oba velké moravské kraje – Jihomoravský a Moravskoslezský.
„Velká část dopravního výkonu probíhá na páteřních koridorových tratích, odbočné a přípojné tratě fungují podobně jako potoky, které napájí řeku,“ vysvětluje Petr Moravec a pokračuje: „Pak jsou kraje, které ze svého infrastrukturního hendikepu udělaly přednost a nevýhodné výchozí podmínky dokázaly překonat chytrou dopravní koncepcí. To se povedlo například v Plzeňském a Libereckém kraji.“
Některé další kraje podle Moravce na svou příležitost teprve čekají. Dokládá to srovnání počtu cest na obyvatele a na 1000 km dle jednotlivých krajů.
Někde se jezdí až čtyřikrát více
Právě z porovnání údajů za jednotlivé kraje je vidět, že železniční doprava nejlépe funguje tam, kde je její zapojení do krajských dopravních systémů nejširší. Výše úhrady na jednu jízdu cestujícího se tak může mezi kraji lišit až čtyřnásobně. Jinými slovy lze tutéž myšlenku vyjádřit tak, že v některých krajích jezdí čtyřikrát více cestujících na jeden vlakový kilometr. V Jihomoravském kraji je využití železnice díky vysokému stupni integrace vysoké, poměrná částka na jednu cestu při průměrné vzdálenosti 20 km je 63 Kč (tedy cca 3 Kč/km). Kraj Vysočina, mimo jiné i vzhledem ke svým demografickým podmínkám, má úhradu jedné cesty čtyřikrát vyšší.
Podíl tratí s elektrickou trakcí i průměrná rychlost se regionálně výrazně liší
Velké moravské kraje mají podíl elektrické trakce na evropské úrovni, naproti tomu Liberecký kraj nemá elektrizovanou žádnou trať. Okrajové části Středočeského kraje a malé kraje na okraji republiky mají stupeň elektrizace také velmi nízký.
Z hlediska traťové rychlosti je situace trochu vyrovnanější, průměr zvyšují zejména tratě koridorové. Poslední tři kraje, tedy Vysočina, Liberecký a Karlovarský, nemají žádné koridory nebo jen jejich okrajové úseky.
Zdroj: SVOD Bohemia