Projekt stavíte buď pro trh, nebo pro grant. Obojí nejde, tvrdí expert

29. 04. 2026
Projekt stavíte buď pro trh, nebo pro grant. Obojí nejde, tvrdí expert
foto: Redakce Deníku Vektor, vygenerováno pomocí AI (ChatGPT 5.2) /Ilustrační obrázek

Evropské startupy nevznikají na trhu, ale v grantovém systému. A to ničí jejich vyhlídky, tvrdí investor Ale Maiano.

Na portálu Sifted vyšel zajímavý komentář zakladatele a CEO společnosti Wilbe, která investuje v pre-seed fázi do startupů založených vědci. Ale Maino tvrdí, že startupy by se měly programově vyhýbat grantovému financování. Jako hlavní argument uvádí, že granty zavádějí zakladatele na scestí. Mají se starat o validaci svého nápadu, o případné co nejrychlejší přesměrování svého úsilí na to, za co by zákazníci byli ochotni platit, a hlavně o bleskové uvedení svého řešení na trh. Místo toho čekají na vyhlášení vhodné výzvy, píšou grantové přihlášky a slibují výstupy, které jim svážou ruce pro případný pivot projektu.

Maianovy teze nejsou nic převratného, ale neškodí zamyslet se, jestli právě v grantovém systému nespočívá jedna z příčin rozdílu startupové dynamiky ve Spojených státech a v Evropě.

Validovat – ale proč vlastně?

Problém podle Maiana začíná už u toho, jak probíhá první validace nápadu. Zatímco v Americe všichni chápou, že klíčem k úspěchu je validace – napřed nápadu, pak první verze produktu, tzv. MVP, v Evropě je typicky klíčovým krokem sepsání grantové přihlášky.

Jak známo, grantové financování funguje na principu splnění předem definovaných kritérií. Projekt má strukturu, milníky, rozpočet a hodnoticí proces. Úspěch znamená, že tým splní to, co slíbil v žádosti. V tomto rámci dává smysl optimalizovat projekt tak, aby byl způsobilý: aby prošel evaluací a aby splnil následné požadavky, včetně těch na výsledek. Trh v této fázi nehraje roli. Ostatně, s případnou odezvou od potenciálních zákazníků by zakladatelé stejně neměli jak naložit: rozhodující jsou přece podmínky grantu.

Maiano upozorňuje, že nastavení projektu a hlavně týmu se pak přenáší i do startupu – jeho optika zůstává grantová. Rozhodování se řídí podle toho, co je uznatelné, co odpovídá programu a co lze vykázat. Validace neprobíhá přes zákazníka, ale přes hodnotitele.

v neposlední řadě granty deformují časovou optiku. Pro zakladatele nezatíženého úvahami o grantu je představa, že by měl projekt na půl roku dát k ledu, naprosto absurdní. Ve světě grantů je půlroční čekání na vyhlášení vhodné výzvy ještě krátké.

Grant jako cíl

Zvlášť viditelné je to u univerzitních spin-offů. Tým často zůstává částečně v akademickém prostředí, firma běží paralelně a financování navazuje na původní projekt. Mezi výzkumem a podnikáním nevzniká ostrý předěl. Přenáší se i incentivy: důraz na administrativní správnost, na plánování dopředu a na vykazování aktivit.

Situaci komplikuje i to, že část grantových prostředků zůstává na úrovni instituce, typicky formou režijních nákladů. To posiluje její administrátorskou roli a staví zakladatele startupu do podřízeného postavení. A ve výsledku se otupí tlak na to, aby se technologie co nejrychleji dostala na trh – pro univerzity jsou typicky cílem samotné granty, ne komerční úspěch vyvíjených technologií.

Jak je to v Česku

Nad rámec Maianova komentáře je možné dodat, že v Česku je popisovaný problém ještě naléhavější. Grantové programy u technologických projektů typicky fungují jako hlavní zdroj raného financování, protože soukromého kapitálu je méně a vstupuje do projektů později než na vyspělých trzích. Navíc, firma často vzniká právě kvůli možnosti získat grant, nikoli primárně jako důsledek tržní příležitosti.

To všechno samozřejmě neznamená, že by grantové financování vůbec nemělo ve startupovém světě místo. V raných fázích výzkumu plní jinou funkci než trh. Kritické ale je, jak vypadá první validace. Pokud ji neprovádí zákazník nebo investor, ale grantový hodnotitel, dostává se celý projekt hned na začátku na šikmou plochu.

autor: Petr Blažek

Tagy

Naše zprávy najdete i na sítích
FCB, Twitter, LinkedIn