Průhlednost hospodaření církví v Česku
foto: Marcelo Chagas / Pexels/Křesťanský kříž s Ježíšem
Komentář: Církve v ČR získávají ze státního rozpočtu více než 3 miliardy korun ročně. Zajímalo mě, zda mají tyto subjekty jakoukoliv zákonnou povinnost informovat, kam tyto peníze od daňových poplatníků směřují.
Při hledání informací týkajících se církevních restitucí mě napadlo, zda je prakticky možné nahlédnout do hospodaření největších církví v České republice. V jakém rozsahu církve uvádějí informace o svém hospodaření a existuje vůbec nějaký nástroj kontroly ze strany státu, který církvím na základě zákona č. 428/2012 Sb. poskytuje každoročně vysoké částky z rozpočtu plynoucí z peněz daňových poplatníků? Peníze každoročně posílané církvím na základě výše zmíněného zákona jsou součástí odluky církve od státu a majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společenstvími, známé pod pojmem restituce.
Každý subjekt, který uzavřel se státem smlouvu o vyrovnání, získává od státu částku, která se skládá ze dvou složek. Jednou z nich je „Příspěvek na podporu činnosti” a druhou „Finanční náhrady”, které jsou vyšší. K čemu jsou tyto peníze církvemi využívány a v jaké výši jsou však vypláceny? Rozhodl jsem se, že pro příklad uvedu pouze tři největší církve v ČR, kterými jsou podle sčítání obyvatel z roku 2021 Církev římskokatolická s více než 741 tisíci členy, Českobratrská církev evangelická s přibližně 32 tisíci členy a Církev československá husitská, která má přibližně 23 tisíc členů. Každá z těchto církví je součástí zákona o majetkovém vypořádání s církvemi a tudíž na základě zákona č. 428/2012 Sb. je jim vyplácena Finanční náhrada i Příspěvek na činnost.
Církevní restituce v hodnotě 52 miliard korun
Podle § 15 zákona č. 428/2012 Sb. činí celková výše finančních náhrad, které se budou ve splátkách po dobu 30 let vyplácet a to pouze třem výše zmíněným církvím přes 52 miliard Kč. Největší podíl na této částce má logicky vzhledem k nejvyššímu počtu svých členů Církev římskokatolická, která postupně od roku 2013 až do roku 2042, získá přibližně 47 miliard Kč. Jen za rok 2023 získala na finančních náhradách Církev římskokatolická podle informací Ministerstva kultury částku 1,925 miliard Kč. V uváděných údajích týkajících se výšky plateb však existují určité nesrovnalosti. Podle zprávy ČBK (České biskupské konference), která je oficiálně pověřena vydávat podobné dokumenty za celou církev, totiž církev na finančních náhradách za rok 2023 získala pouze 1,499 miliardy Kč. Je proto otázkou, kde udělal byrokratický šotek chybu.
Z informací, z těchto dvou dokumentů, tedy ze zprávy ČBK a informacemi z Ministerstva kultury, zdánlivě vyplívá rozpor. Zpráva ČBK se totiž vyjadřuje pouze k hospodaření všech diecézí jako celku, nikoli k Církvi římskokatolické v ČR k celku jako takovému. Součástí této církve jsou i jiné právní subjekty např. kláštery, řeholní řády apod., které své zprávy vydávají individuálně a nad rámec povinností, které jim ukládá zákon. Zároveň téměř každá z diecézí vydává své vlastní zprávy.
Proč nezmiňuji současná data? Narážíme zde na problém, který je pro tuto problematiku charakteristický. Podle serveru Hlídací pes totiž nejsou církve v České republice povinné dokládat pravidelnou a nebo podrobnější zprávu o svém hospodaření. Zákon ukládá tuto povinnost pouze dceřiným organizacím těchto církví jako je například Charita ČR nebo Diakonie, ale nikoli již samotným církvím jakožto institucím. I přesto, že náboženské skupiny nemají tuto povinnost, stejně Církev římskokatolická alespoň jednou za dva roky vydává zprávu o svém rozpočtu. Církev československá husitská i Českobratská církev evengelická (ČCE) oproti tomu vydávají zprávy každý rok.
Jaká z církví je nejvíc transparentní?
Pokud bych se zaměřil pouze na transparentnost údajů ve zprávě o hospodaření, tak jasným vítězem mezi třemi výše zmíněnými křesťanskými církvemi je Českobratrská církev evangelická, která na svých webových stránkách deklaruje příjmy a výdaje. I nad rámec navíc vysvětluje, kam peníze daňových poplatníků míří, tedy část, která je vyplácena v rámci majetkového vyrovnání s církvemi. Na svých webových stránkách totiž uvádí, jakým způsobem jsou financovány platy jejich zaměstnanců v tzv. Personálním fondu, kde můžete nalézt kompletní informace. Nerad bych křivdil některé z církví, proto uvádím, že i ve zprávě ČBK je naznačeno, kam toky peněz míří, ale ČCE má v této transparentnosti víc navrch.
Je nepochybně zřejmé, že otázka kontroly státu nad církvemi je z historického hlediska problematická a zvláště pak otázka financování. Důležité je však říci, že neexistuje kontrola nad financemi, které jsou poskytovány ze státního rozpočtu církvím v rámci zákona č. 428/2012 Sb. I přesto, že jsem věřící člověk, jsem toho názoru, že by měl existovat alespoň nějaký aparát, kterým by si občané sekulárního státu mohli zkontrolovat, jakým způsobem církve finance plynoucí z kapes poplatníků do roku 2030 a postupně dále do roku 2042 budou využívat.
Autor: Jan Evím
Pozn. red.: text byl doplněn o informace poskytnuté Církví římskokatolickou v ČR