Smrt cyklisty na Kolem Portugalska: může se to stát i u nás?
foto: Julia Engel, licence CC-by-SA/Ilustrační foto
Okolo smrti devatenáctiletého britského cyklisty Finlaye Tarlinga během závodu Kolem Portugalska se množí otazníky. Podle nejnovějších informací to vypadá na chybu organizace závodu – a na důsledek monopolu policie na řízení silničního provozu během závodů.
Tragédie na významném etapovém závodu otřásla cyklistickým světem. Prvotní zprávy hovořily o tom, že srážku způsobil řidič, který nerespektoval dopravní značení. Na sociálních sítích se objevila kritika, že v Portugalsku obecně řidiči nerespektují cyklisty – a daný řidič se stal terčem nenávisti. Jeho identitu nebylo těžké odhalit, protože se na internetu objevily fotografie jeho vozu s rozbitým čelním sklem a hlavně s čitelnou poznávací značkou.
Poslední informace ale ukazují jiný obrázek. Původní verzi o nerespektovaném značení nebyl nikdo schopen doložit: naopak to vypadá, že řidič prostě vjel na trasu závodu v přesvědčení, že už může projet.
Přesné okolnosti portugalské úřady stále vyšetřují, policie už ale svou roli hájí kapacitními argumenty. Mluvčí GNR například uvedl, že není možné rozmístit policisty na všechny stovky přístupů k závodní trati. „Je to lidsky nemožné,“ řekl. A kritika se obrací od řidiče (který je podle aktuálně platné verze události vlastně také obětí, protože nepochybně bude mít smrtelný střet před očima do konce života) směrem k pořadatelům.
Tragický střet otevírá otázku: jak je při silničním cyklistickém závodě zajištěno, že v jeho průběhu se na trať nedostane překážka, například v podobě auta, motorky nebo amatérského cyklisty?
Odpověď se v Evropě výrazně liší. Všude platí, že pro pořádání sportovních závodů na veřejných komunikacích je potřeba – v nějaké formě – úřední povolení. Jejich součástí jsou podmínky, které je třeba dodržet. Ty podmínky se v podstatě shodují – ale způsob jejich plnění, a hlavně odpovědnost za to, je různá.
Policie, nebo pořadatel?
Zatímco v Česku a většině dalších zemí nesou velkou část odpovědnosti pořadatelé, portugalský systém je výjimečný koncentrací odpovědnosti do rukou policie. Takže i na tragickém závodu Kolem Portugalska byl bezpečnostní režim postaven na kontrole provozu podél trasy ze strany policejních složek.
A jsme u jádra problému: je příliš mnoho míst, z nichž je možné najet na silnici, která je zrovna v závodním režimu, aby je policisté byli schopni všechna ohlídat. V naprosté většině evropských zemí, samozřejmě včetně Česka, na to přišli už dávno – a rezignovali na policejní monopol. Umožňují pořadatelům, aby, za přesně vymezených podmínek, regulovali dopravu okolo závodu sami.
Tak například v Česku dostane pořadatel závodu povolení „zvláštního užívání pozemní komunikace“ – a v něm je mimo jiné seznam osob, oprávněných zastavovat v souvislosti se závodem přijíždějící vozidla.
Běžný model: dopravu řídí pořadatelé
Český zákon o provozu na pozemních komunikacích totiž umožňuje, aby při sportovní akci zastavovala vozidla osoba uvedená v povolení zvláštního užívání komunikace. Musí být starší 18 let a při výkonu této činnosti splnit stanovené podmínky.
Tato úprava v podstatě umožňuje pořadatelům cyklistických závodů obejít se bez policie. Takže kapacita zastavovat vozidla na místech, kde by se mohla dostat na trať závodu, není omezena na počet dostupných policistů – je prakticky neomezená.
Z pohledu úřadů je to elegantní přehození odpovědnosti na pořadatele: rozhodnutí o povolení závodů povolují pořádání za podmínky, že pořadatel zajistí všechny křižovatky, nájezdy a další místa. A za dodržování těch podmínek je odpovědný pořadatel závodu – a ve finále konkrétní člen pořadatelské služby určený k hlídání daného místa.
Podobná úprava platí třeba ve Francii, Belgii, Itálii, Velké Británii – a také z pohledu Portugalska v sousedním Španělsku. Pravidla se liší jen v detailech: někde například předepisují pro tyto osoby oficiální školení, pojištění nebo vybavení speciálními regulačními značkami.
Portugalsko: monopol policie
Portugalský model je v tomto ohledu odlišný a u závodů na pozemních komunikacích zajišťuje dopravní režim především policie GNR, resp. její dopravní jednotky. Ale etapy dlouhé i přes dvě stě kilometrů představují oříšek: policie prostě nemá na důsledný dohled nad stovkami míst současně kapacity.
Připomeňme, co se stali nebohému Tarlingovi: řidič, s nímž se cyklista srazil, se podle policejních zpráv dostal na trať z vedlejší komunikace přibližně 800 metrů před místem střetu. Tato komunikace podle dosavadních informací nebyla uzavřená a na místě nebyli příslušníci GNR, kteří by vjezd kontrolovali. To je v Česku nemyslitelné: zkušenosti z tuzemských cyklistických závodů – i těch méně významných, než je Kolem Portugalska – ukazují, že pořadatelé jsou opravdu na všech kritických místech.
Otázka odpovědnosti v případě Tarlingovy smrti je ještě otevřená, protože ještě nejsou známé některé zásadní informace. Především: Tarling jel za pelotonem, ale není zcela jisté, jestli jel před takzvaným uzavíracím vozidlem. Pokud by jel až za ním, a pokud by o tom věděl, měnilo by to situaci.
Nicméně otázka odpovědnosti na stole je – a především jde o odpovědnost státu. Předpokládejme, že vyšetřování ukáže, že pořadatel splnil všechny podmínky a policie že splnila plán zabezpečení. Ale co když úřady stanovily podmínky, které nebyly pro bezpečný průběh závodu dostatečné? A co když policie si vlastní plán zabezpečení nastavila způsobem, který reflektoval kapacitní omezení, ale objektivně nemohl zajistit bezpečnost všech závodníků?
Portugalský právní řád pro takové situace zná institut odpovědnosti státu za abnormální fungování veřejné služby. Stát může odpovídat za škodu i tehdy, když se nepodaří ukázat na konkrétního policistu, který pochybil. Rozhodující může být, zda bylo vzhledem k okolnostem rozumné požadovat od veřejné služby postup, který by vzniku škody zabránil.
Bez ohledu na to, jak právní dohra tohoto tragického případu skončí, je pravděpodobné, že v Portugalsku dojde ke změnám v přístupu k zabezpečení závodů na silnicích. Že i tam pochopí, že na závody musí dohlížet podstatně vyšší počet lidí s pravomocí omezovat dopravu. Jinými slovy, že tamní policejní monopol musí skončit.