Španělé absentují v práci čím dál víc. Menstruační volno za tím ale není
foto: Pixabay/Ilustrační foto
Počet Španělů na nemocenské je vyšší než v době pandemie. Nárůst pracovních absencí je extrémně rychlý a zaměstnavatelé mluví o krizi.
V létě 2025 chybělo ve Španělsku v práci ze zdravotních důvodů 5,3 % zaměstnanců. Je to nejvíc v historii – a v některých regionech to bylo až sedm procent. Firmy mluví o „absenční krizi“, jejíž náklady už přesahují 20 miliard eur ročně. Oproti roku 2018 jde o nárůst o víc než šedesát procent.
Ekonomové a politici varují, že pokud by kvůli pracovním absencím rostly španělské rozpočtové deficity, dopady pocítí celá eurozóna.
Španělské zaměstnavatelské svazy odhadují, že neoprávněné absence tvoří 10–15 procent všech případů. Podle organizace Umivale Activa (pro podnikatelské svazy a zdravotní pojišťovny spravuje systém pracovních úrazů a dočasné neschopnosti) připadá asi 70 procent všech absencí na pouhou pětinu zaměstnanců. Největší nárůst je v obchodu, dopravě a pohostinství – tedy v odvětvích, kde v létě vrcholí sezóna. To vyvolává podezření, že část krátkodobých neschopenek maskuje brigády a neformální práci.
Odbory proti tomu argumentují, že rekordní čísla jsou způsobena zdravotním stavem pracovní populace (rostoucí podíl starších pracovníků, více chronických nemocí, post-covidové syndromy, duševní problémy), nikoli flákáním. Objevují se také hlasy, že španělské zdravotnictví je přetížené a lékaři často doporučují delší léčbu než dřív.
A pro úplnost: na zvýšené míře absencí se prakticky neprojevuje progresivní zákon o možnosti pro ženy vzít si každý měsíc až tři dny volno, pokud mají bolestivou menstruaci. Tento zákon, první svého druhu přinejmenším v Evropě, byl přijat v roce 2023. Kvůli přísným omezujícím podmínkám jej však za první rok účinnosti využívalo v celém Španělsku v průměru necelých pět žen denně.
Psali jsme
Od bohatství k bohatství. Ve Velké Británii přišlo na tvrdá čísla. Zjišťovalo se, jaký je rozdíl mezi panem generálním a jeho zaměstnancem. Pan…
Jak je to jinde
Pro porovnání, v Česku je podíl zaměstnanců na nemocenské asi o 1,3 procentního bodu nižší než ve Španělsku – zhruba čtyři procenta. V době nejvyšší hlášené nemocnosti, ve čtvrtém kvartále 2022, to bylo v Česku 4,6 procenta a před pandemií jenom 3,5 procenta.
Na vysvětlenou: data o nemocnosti z období pandemi jsou v Česku zkreslena tím, že část nakažených byla v karanténě mimo systém dočasné pracovní neschopnosti, takže statistiky Česká správy sociálního zabezpečení skutečnou nemocnost v letech 2020–2021 podhodnocují.
Rozdíl oproti Španělsku nemá jednoduché vysvětlení. I ve Španělsku mají první tři dny bez náhrady, od čtvrtého dne 60 procent mzdy, pozdějí 75 procent a platby se přesouvají ze zaměstnavatele na stát.
Zajímavá je situace v Německu. Podle OECD má Německo nejvíc dní nemocenské v Evropě — v průměru 25 dnů ročně na zaměstnance. V přepočtu na podíl pracovního času to ale odpovídá běžnému evropskému průměru, protože Němci mají oproti většině Evropy víc pracovních hodin za rok. Přesto však Němci hledí s obavami na země, kde se pracovní absence kvůli nemoci zvyšují: mají strach, aby se podobný trend neprojevil i u nich. Mají totiž systém, který je k absencím extrémně benevolentní: především v tom, že zaměstnanci mají placenou celou absenci, tedy už od prvního dne.
Problém je v trendu
Mezinárodní porovnání samo o sobě nevysvětluje, proč španělští zaměstnavatelé bijí na poplach. Ani po vzestupu míry zdravotních absencí není situace ve Španělsku nijak kritická. Problém je však v trendu: Ještě v roce 2013 byla v Španělsku míra absencí ze zdravotních důvodů okolo dvou procent. V roce 2023 to bylo už 4,1 procenta, což je rychlý nárůst, ale porovnatelný s vývojem o ostatních zemích EU. Aktuální míra tak nešokuje svou výší, ale hlavně rychlostí, s jakou se Španělsko na zmíněných 5,3 procenta dostalo. A zaměstnavatele ve Španělsku a ekonomy v celé EU straší hlavně možnost, že by tento nárůst pokračoval, protože to by ohrožovalo konkurenceschopnost španělské ekonomiky a z pohledu eurozóny i stabilitu společné měny.