Trump dostal přes prsty. K tarifům podle soudu potřebuje Kongres
foto: Gage Skidmore, Wikimedia Commons/Americký prezident Donald Trump
Americký odvolací soud zamítl odvolání Trumpovy administrativy a potvrdil zrušení většiny tarifů, které Trump uvalil na dovozy do USA. Případ míří k americkému ústavnímu soudu.
Soudní rozhodnutí je sice ranou pro prezidenta a jeho obchodní stratégy, ale nebude mít okamžitý dopad. Odvolací soud totiž ponechal v platnosti odklad, který ve svém rozsudku z konce května stanovil prvostupňový soud. Účinnost zrušení tarifů je tak odložena do poloviny října; předpokládá se, že případ skončí u ústavního soudu. Pro připomenutí: ten má aktuálně výraznou většinu konzervativních soudců, z nichž tři byli jmenováni do funkce přímo Trumpem.
Trumpovy tarify jsou rozsáhlé...
Tarify, pro jejichž zavedení Trump razí označení „Liberation Day“, byly oznámeny 2. dubna 2025. Spočívají v univerzálním 10% tarifu, platném pro všechny dovozy, k nimž se připočítávají specifická „reciproční“ cla pro jednotlivé země. Ta se pohybují od 11 do 50 procent, Trump tvrdí, že jsou odvozené od bilance vzájemného obchodu mezi USA a danou zemí – ale podle mnohých ekonomů jde spíš o matematicky se tvářící arbitrární rozhodnutí. Pro Evropskou unii je to 20 procent.
Psali jsme
Profesor Jeffrey Sachs se při kritice Trumpových tarifů nedrží zpátky. Známý americký ekonom v hodinovém vystoupení na mezinárodní konferenci…
Zmíněný 10% základní tarif neplatí pro všechny komodity: některé mají tarif podstatně vyšší. Například pro automobily a náhradní díly je to 25 %, pro ocel a hliník až 50 procent – a speciální sazby mají také třeba měď, léky nebo polovodiče. Těchto specifických tarifů se však rozhodnutí o neplatnosti netýká.
...a jde vlastně o daně, řekl soud
Žalobu, okolo které se celý případ točí, podala na prezidenta a jeho administrativu skupina několika malých firem. Zastupuje je neziskovka Liberty Justice Center a přidala se k ní také skupina dvanácti států americké Unie (samozřejmě jde o státy vedené demokratickými guvernéry). A žalobci, aby maximalizovali šanci na úspěch, se soustředili pouze na tarify vyhlášené v rámci balíčku „Liberation Day“.
Argumentem žaloby bylo, že prezident zavedením tarifů překročil své pravomoci. Trump se totiž opřel o zákon IEEPA (International Emergency Economic Powers Act). To je americký federální zákon z roku 1977, který dává prezidentovi pravomoc vyhlásit „národní nouzi“ v oblasti zahraničního obchodu a v jejím rámci omezovat nebo blokovat finanční transakce a obchodní vztahy se zahraničními subjekty.
Zákon byl koncipován primárně k sankcím a regulaci (např. proti Íránu, Rusku) – a žalobci tvrdili, že Kongres tento zákon neschválil s cílem umožnit uvalování celních opatření. A soud jim dal za pravdu: rozhodl, že použití IEEPA pro plošné tarify je nezákonné. V rozsudku uvedl, že „tarify nejsou regulací, ale daní“ – a ta spadá výhradně do kompetence Kongresu.
Jak může Trump tarify zachránit?
Toto rozhodnutí, nyní potvrzené odvolacím soudem, zásadně omezilo možnost americké administrativy uvalovat tarify bez souhlasu Kongresu. Trump jej označil za „zpolitizovanou stranickou nespravedlnost použitou jako zbraň“. A dodal, že bez (jeho) tarifů by „USA přestaly existovat“.
Obchodní sektor – od průmyslových asociací po dovozce – vyzval k rychlému vyřešení vzniklé právní nejistoty, protože firmy potřebují předvídatelné podmínky dovozu.
Úřad obchodního zástupce USA (USTR) proto oznámil, že vláda zvažuje použití alternativních právních rámců – zejména Tariff Act z roku 1930. Ten byl přijat v době hospodářské krize a umožňoval uvalovat cla na tisíce položek dovozu s cílem chránit americké zemědělce a průmysl. Na rozdíl od IEEPA, který je primárně o nouzové regulaci zahraničních transakcí, je Tariff Act skutečně o clech – tedy by mohl poskytnout pevnější právní základ, pokud by administrativa chtěla část „Liberation Day“ tarifů zachovat.
Problém pro Trumpa je, že ani tento zákon není žádný „bianco šek“: je to primárně kongresový zákon, takže tarify byly přímo napsané do něj, nikoli ponechány na prezidentovi. Teprve pozdější legislativa (např. Trade Expansion Act z roku 1962 nebo Trade Act z roku 1974) postupně delegovala část pravomocí na prezidenta – např. při ohrožení národní bezpečnosti nebo při zjištění neférových praktik partnerů. Z toho vyplývá, že i při využití Tariff Act bude potřeba právní kreativita, aby umožnil obejít Kongres. Je to „jenom“ možnost, jak se odvolat na historickou logiku protekcionismu a hledat kombinaci s novějšími zákony, které prezidentovi část moci skutečně dávají.
Trump ochutnal vlastní medicímu
Bez ohledu na to, jak tato kauza dopadne, je jasné, že prezident Trump dostal od soudu výrazné varování. Jde totiž o další potvrzení významu „major questions doctrine“ – tedy zásady, že k významným politickým rozhodnutím je třeba jasné zmocnění Kongresu. A drastický posun tarifů významným rozhodutím je – vždyť během Trumpova druhého mandátu vzrostla průměrná sazba importních tarifů z 2,5 % na přibližně 27 procent. A tarify se staly významným zdrojem amerických federálních příjmů: během srpna 2025 tvořily přes osm procent příjmů, zatímco v minulosti to bylo okolo dvou procent.
Ironií je, že Trumpovi dosus "major questions doctrine" hrála do karet a aktivně ji využíval. Například v roce 2022 na jejím základě dosáhl zablokování klimatického plánu agentury na ochranu životního prostředí EPA. Tvrdil, že plošné omezení emisí CO₂ z elektráren překračuje pravomoci agentury, protože k tak zásadnímu kroku nedostala jasný mandát od zákonodárců.