Učitelé pro Vektor: Komunikace s rodiči pedagogy často vyčerpává

Nový školní rok brzy začne nejen pro žáky, ale také pro učitele. Ačkoliv většina z nich veřejně deklaruje profesionální postoj, podle něhož se na žáky už moc těší, málem nemohou dospat, někteří v rozhovoru s redaktorkou Deníku Vektor přiznali, že komunikace s určitými dětmi je obtížná a jejich rodičů se přímo obávají, až skoro děsí. Kupodivu nejde o ojedinělé názory vyhořelých pedagogů, ale o trend, který potvrzuje výzkum vědců Národního institutu SYRI.

Učitelská profese patří k těm nejvíce stresujícím. Vysoké pracovní nároky často vedou k únavě pedagogů a zhoršení fyzického nebo duševního zdraví. Jejich profese je postupně vysiluje. Navíc učitelé v posledních letech pociťují, že se výrazně zhoršila komunikace s rodiči, která je pro většinu z nich náročnější než se samotnými žáky a studenty. Vyplývá to z výzkumu vědců Národního institutu SYRI.

S žáky se ještě dohodneme, ale s rodiči to kolikrát jde jen těžko

Redaktorka Deníku Vektor hovořila s několika pedagogy a může zprostředkovat, co říkají, když si neberou servítky.

„Měla jsem žáčka, jehož maminka neustále kritizovala můj způsob výuky. Nic se jí nepozdávalo, v ředitelně školy byla pečená vařená. Neustále jsme museli hledat rezervy v práci na mé straně, na straně žáka bylo podle maminky samozřejmě vše v pořádku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem mamince musela posílat předem veškeré otázky do všech písemek, aby se její synek mohl řádně připravit. Denně jsem s ní protelefonovala spoustu času, o penězích nemluvě. Před ženou bez jakéhokoliv pedagogického vzdělání jsem musela obhajovat didaktické metody, které jsem použila. Jednou jsem úzkostlivé mamince naznačila, že ve třídě mám spoustu dětí, a kdybych každému měla věnovat tolik času jako tomu jejímu, narazila bych na to, že den má bohužel jen čtyřiadvacet hodin. Maminka mi odpověděla, že profesi učitelky jsem si vybrala dobrovolně, tak si teď nemám stěžovat. Oni si mě prý nevybrali, takže oni si stěžovat můžou. Ten chlapeček, ale především jeho maminka mě stáli kus zdraví, a to mám na mysli jak to fyzické, tak duševní,“ svěřila se Deníku Vektor učitelka prvního stupně z Olomouckého kraje.

„Vždy jsem se snažila žáky připravit, jak nejlépe to šlo, aby uspěli u přijímacích zkoušek. Jenže rodiče si věčně stěžovali. Jsem prý stará, zkostnatělá, zapšklá ženská, která si ve škole hojí své komplexy. Neumím naučit, žáky šikanuji, beru jim radost z učení, nevedu je ke kreativitě a spontaneitě a chci po nich znalosti, které nebudou potřebovat. Ve škole nastoupila mladá kolegyně, čerstvě z fakulty, byla na děti milá, nic po nich nechtěla a hned byla ohromně populární. Řekla jsem si, že nemám zapotřebí být za tu zlou, a začala jsem to dělat stejně. Vedení školy rodičům oznámilo, že příprava k přijímačkám je jen v jejich rukou. Takže teď si platí u nějakých firem přípravu k přijímacím zkouškám. To, co jsme dřív dělali ve škole zadarmo, mají za peníze, a rodiče si zase stěžují, že se ve škole neprobírá to, co budou děti potřebovat k přijímačkám. Myslím si, že našemu národu prostě není pomoci,“ vyprávěla redaktorce Deníku Vektor češtinářka z Pardubického kraje.

„Dost mě štve, že si během dne kolikrát nemůžu ani odskočit. Běhám z hodiny na dohled o přestávce a zase do hodiny. Copak mě nemají za člověka, který má normální fyziologické potřeby?“ svěřila se Deníku Vektor další učitelka.

„Po vystudování pedagogické fakulty jsem nastoupil ve školství a nestačil jsem se divit. Děti laxní, bez sebemenšího zájmu o vzdělání, rodiče si věčně na něco stěžovali, vedení školy, místo aby na ně zavolalo OSPOD, jim automaticky, bez znalosti faktů, dávalo za pravdu. Ocitl jsem se v pozici někde mezi slouhou a fackovacím panákem, tak jsem ze školství odešel a mám klid. Vím, že spousta kolegů, a hlavně kolegyň doplatila na vysoké nároky pedagogické profese v soukromí, mnozí se rozvedli. My si se ženou rozumíme, ale když jsem jí vyprávěl, co se ve škole děje, moc to nechápala. Na rodině mi záleží, v nové práci dělám od do a doma mám klid,“ pověděl redaktorce Deníku Vektor bývalý učitel.

„Maminka žákyně s diagnostikovanými poruchami učení si stěžovala, že v přírodopise se žáci učí blanokřídlé, když její dceři by úplně stačilo vědět, co je to hmyz. Jenomže to se učí už ve vlastivědě na prvním stupni. Co by se potom probíralo v přírodopisu? Měl by se kvůli jedné slabé žačce zrušit celý předmět? Jak by k tomu přišli ti, kteří mají přírodopis rádi a chtěli by jej v budoucnu studovat?“ podivuje se další učitelka.

„S žáky je to nesnadné, ale většinou se to ještě nějak dá. Jenomže s některými rodiči je to vážně těžké. S těmi, co vychovali své děti jako zlá domácí božstva. Takoví lidé by snad potomky raději ani posílat do školy neměli. Někdy mě napadají takové myšlenky, že by si je měli posadit doma na oltáříček a denně se jim klanět a modlit se k nim. A všichni jsme mohli být spokojení,“ řekla redaktorce Deníku Vektor rezignovaně učitelka z Jihomoravského kraje.

„Učila jsem na střední škole žáky, kteří už od pohledu měli problémy psychického charakteru. Kolikrát jsme si s kolegyněmi říkaly, že se určitého žáka bojíme. Rodiče často problémy neřeší, nebo naopak házejí vše na školu. Měla jsem toho dost a školství jsem opustila,“ sdělila Deníku Vektor bývalá učitelka.

„Nejvíc se bojím dívek, jejichž rodiče žijí v představách, že jejich holčička je princezna. Tato děvčata bývají značně manipulativní, a jakmile jim nepadnete do oka, jsou schopná udělat vám ze života peklo. Samozřejmě za významného přispění ochranitelských rodičů. Práce v současném školství je jako kráčet v minovém poli. Nikdy nevíte, kdy to bouchne. Jednou nohou jste v blázinci a druhou v kriminále,“ svěřila Deníku Vektor svůj názor další učitelka.

Málo času na odpočinek

Jsou snad dnešní učitelé méně odolní, než byly generace jejich předchůdců? O výsledcích výzkumu informoval Deník Vektor Filip Vrána z Národního institutu SYRI. Vědce podle něj zajímalo, jak učitelé vnímají své pedagogické schopnosti a požadavky, které je ovlivňují. Studie prokázala, že nároky často přesahují profesní sféru, což vede ke konfliktům mezi prací a rodinou, které dál zhoršují situaci kantorů.

„Učitelé vyjadřují obavy ze svého nezdravého životního stylu, který je ovlivněn fyzickými, sociálními a organizačními pracovními požadavky a také pracovním prostředím. Učitelé si například stěžovali na nedostatek času na odpočinek během vyučovacího dne,“ uvedl Petr Hlaďo z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.

„Pokud jde o nedostatek času na odpočinek během vyučovacího dne, náročné jsou hlavně odpolední hodiny. Přestávky mezi jednotlivými vyučovacími hodinami jsou pětiminutové a pak je čas na správný pitný režim či udržování hygieny náročné,“ řekla pro Deník Vektor Agáta Janhubová, učitelka Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické Šumperk.

Chybějící respekt

K významným stresorům patří komunikace s rodiči, která je pro české učitele náročnější než práce s žáky a studenty.

„Přestože se učitelé snažili rodičům porozumět, výsledky rozhovorů odhalily, že vztah mezi učitelem a rodičem se v posledních letech zhoršil, což vedlo ke zvýšeným nárokům na komunikaci. Někteří pedagogové vnímali nedostatek respektu ke své učitelské autoritě ze strany rodičů, kteří se snaží nadměrně zasahovat do jejich autonomie ve výuce,“ řekl Hlaďo.

Nedostatek respektu rodičů k učitelům jako profesionálům a tendence zpochybňovat jejich odbornost mají významné důsledky.

„V rámci naší studie jsme pozorovali, že postoje rodičů k učitelům přispívají k mezilidským konfliktům, které následně vedou k pracovnímu stresu, ohrožujícím pocitům profesní nedostatečnosti, a narušují profesní identitu,“ uvedl Hlaďo.

„Za sebe můžu říct, že mám štěstí a s rodiči se mi spolupracuje velmi dobře a na nedostatek respektu ze strany rodičů si také nemohu v žádném případě stěžovat. Spíš bych předpokládala, že tento jev bude ve větší míře pozorován na základních školách. Na druhou stranu je třeba podotknout, že komunikace se nevztahuje jen na pracovní dobu, často korespondence chodí odpoledne, k večeru i o víkendech. Naštěstí je tato forma komunikace rychlá a efektivní, a pokud se nevyskytne vážný problém, omezující není,“ řekla pro Deník Vektor středoškolská učitelka Janhubová.

Děti bez disciplíny. Co s tím?

Stresujícím faktorem je i nedostatečná disciplína studentů. „Tento problém je pro kantory dlouhodobě jedním z nejnáročnějších pracovních požadavků. Případy neschopnosti řešit špatné chování studentů pak vyvolávají pocity profesního selhání a vedou k vyčerpání,“ upozornil Hlaďo.

Ne každý problém na školách lze účinně řešit. Ředitelé škol ale mohou učitelům zajistit přiměřené přestávky na odpočinek, osvěžení, hydrataci a udržování hygieny. Podle odborníků kantorům pomůže, když například pořádek na chodbách o přestávkách budou namísto nich řešit nepedagogičtí pracovníci.

„Na základě konkrétních stížností z naší studie mohou ředitelé škol zvážit zavedení hodinových přestávek pro učitele do rozvrhu výuky. Kromě toho lze zmírnit důsledky z dlouhého sezení u počítače a hluku ve škole poskytnutím ergonomických stolů a židlí a zavedením technických řešení pro zlepšení akustiky ve třídách a na chodbách,“ dodal Hlaďo.

„Že mnohé školy mají špatnou akustiku, je neoddiskutovatelné, ale obávám se, že řešení v tomto směru není jednoduché. To, že dostanu jako učitel nový stůl a lepší židli, je sice fajn, ale problémy s disciplínou to nevyřeší. A že by o přestávkách měli hlídat nepedagogičtí pracovníci, kteří prosím vás?“ reagoval na žádost Deníku Vektor učitel, jenž působí ve školství už více než čtvrtstoletí. „Nemyslím si, že po uklízečkách nebo kuchařkách ze školních jídelen můžeme chtít, aby něco takového dělaly, když třeba pro celou školu vaří čtyři kuchařky, a stane se, že tři onemocní. Skandál je už to, jak málo se jim za jejich práci platí. Kdyby se jim nepřispívalo z peněz určených pro učitele, tak už nejspíš umřely hlady. A dovedete si představit školu bez uklízeček, kuchařek a školníků? Já tedy při nejlepší vůli ne,“ sdělil Deníku Vektor.

Co na to rodiče?

Redakce Deníku Vektor požádala o vyjádření také rodiče školních dětí. „Školství je jen černá díra na peníze. Pořád si tam všichni stěžují, že mají málo. Kuchařky a uklízečky mohou jít klidně jinam, kde jim dají víc. A učitelé by si měli zkusit, jak se maká ve firmách. Pořád mají samé volno a prázdniny, jsou protivní na děti a nic je nenaučí. V kuchyni se klidně můžou vystřídat a odpoledne uklidit školu. Měli by si uvědomit, že jsou placeni z našich daní, a podle toho se chovat. Já mít takové zaměstnance ve firmě, tak s nimi zatočím,“ svěřil se Deníku Vektor rozhořčený otec syna s kázeňskými problémy.

„Proč po dětech neustále chtějí nějaké znalosti, které nebudou v životě potřebovat,“ diví se matka školačky prvního stupně. „Měli by si s dětmi ve škole hrát, rozvíjet jejich osobnost a tvůrčí schopnosti. Vždyť každý jsme jedinečný a současná škola individualitu potlačuje. A to nemluvím o tom, že se neučí to, co budou v životě skutečně potřebovat,“ řekla redaktorce Deníku Vektor.

Zdroj: SYRI