ZE SVĚTA: Prorodinná politika. Inspirace z Itálie pro ministra Jurečku

Popis toho, jak se Itálie stará finančně o rodiny, který by mohl vést k jistému zamyšlení na českém Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde sedí Marian Jurečka za KDU-ČSL. Ale podíváme se i do Bangladéše, kde se chystají zavřít nobelistu míru, nebo do Rumunska a tamní chuti po cukru.

Itálie myslí na rodiny. Přídavky na děti až do výše 4975,- měsíčně na jedno vyživované dítě. A to přiznané automaticky už od sedmého měsíce těhotenství matky až do 21 roku dítěte, pokud se nestane finančně aktivním. K tomu je potřeba samozřejmě studijní potvrzení. Rodiče si mohou zažádat i o školkovné, které se ročně vyplácí až do výše 90 000 korun. Kdo si nezažádá, může pak u daňového přiznání požadovat slevu na dani ve výši 19 %. Vedle toho je řada dalších úlev na dani vztahujících se k dítěti v rodině. Itálie rodinám také pomáhá platit školní učebnice, dopřává bonus na školní výlet, asistuje u platby za hudební a umělecké zájmové vzdělání. Nabízí i takzvanou kulturní chartu, která dětem po dovršení 18 let poskytne jednorázově 500 eur, tedy 12 500,-, na „útratu za knihy, hudbu, kino, koncerty a divadelní představení“. To za předpokladu, že rodina nevydělá za rok víc než 35 tisíc eur. Itálie dává bonusy i za aktivní sportování dětí nebo za úspěšné dokončení střední školy. Že by se náš ministr Jurečka zajel do Itálie inspirovat?

Za dobrotu na žebrotu?

V Bangladéši se odehrává klíčový souboj vládní moci a nemoci chudoby. Muhammad Yunus byl odsouzený k šesti měsícům vězení za různé finanční podvody a praní špinavých peněz. Vinu zcela odmítá a za jeho slova se postavily i politické a humanitární autority Evropy. A kdo je Muhammad Yunus? Držitel Nobelovy ceny míru za vypracování systému mikropůjček s velmi malými úroky. Tyto mikropůjčky byly určené chudým lidem v Bangladéši, posléze i v dalších chudých zemích Asie, ale i Afriky. Díky těmto mikropůjčkám vzniklo nepřeberné množství nových malých živnosti, které vytáhly miliony lidí z chudoby.

Bangladéšský režim, který je nyní obviňovaný z toho, že se snaží v zemi nastolit autoritářství, si jako oběť vybral právě Muhammada Yunuse. Úřady země obvinily Muhammada Yunuse až z 200 fiskálních a ekonomických trestných činů, včetně zpronevěry a praní špinavých peněz. Za některé zločiny by mohl čelit doživotnímu vězení. Bangladéšská vláda tvrdí, že má pro obvinění důkazy, Yunus, a s ním i mnohé evorpské autority, tvrdí, že je to znak toho, že země se stáčí k autoritářství.

30 kilo cukru ročně

Rumunská vláda zahájila boj proti obezitě, cukrovce druhého typu i proti kardiovaskulárních chorobám. A to tou pro ni nejjednodušší cestou. Zavedla daně na cukr. A taková politika už nese své ovoce. Rumunům se o 20 až 25 % procent zdražili nealkoholické nápoje a výrobci hlásí 5% propad zisků.

„Litr džusu za poslední rok zdražil až o 25 %, nápoje ve 2,5litrovém balení mají dvojnásobnou cenu. Například v obchodě s potravinami vzrostla cena 2,5l láhve džusu oproti loňsku o 5 lei. Cena je stejná pro sycené nápoje, ale bez cukru. Výrobce po zavedení nové daně zdražil téměř o 20 % a prodejce zvýšil přirážku,“ informuje server Observaror News. V přepočtu tak dva a půl litru džusu zdražilo o 25,-.

Je to špatně? Podívejme na spotřebu cukru v Rumunsku. „Rumuni spotřebují v průměru 30 kilogramů cukru ročně, což je dvojnásobek průměru Evropské unie. Lékaři varují, že vysoká konzumace cukru zvyšuje riziko obezity, cukrovky 2. typu a kardiovaskulárních onemocnění,“ hlásí deník. Do státní kasy zavedení daně přineslo přes pět miliard korun oznámil rumunský ministr financí Marcel Boloş. Pro zajímavost zmiňme, že Česká republika za Rumunskem v konzumaci nikterak nepokulhává. V České republice spadá na osobu 33 až 34 kilogramů cukru ročně, hlásí Česká průmyslová zdravotní pojišťovna.

Hlad uprostřed blahobytu

V Japonsku, jedné z nejvyspělejších ekonomik světa, bují hlad. Nezisková organizace Národní rada podpůrných skupin pro neúplné rodiny udělala obsáhlý průzkum, který se zaměřil na to, jak a kolik jedí děti v neúplných rodinách, když jsou prázdniny, tedy když nemají zajištěné jídlo ve školách.

Z průzkumu vyšlo, že z celkového počtu jí 32 % dvě jídla denně a 2 % jí jedno jídlo denně. Celkem 41 % respondentů odpovědělo, že si „často'' nebo „někdy'' nemohou koupit rýži.

„Někteří rodiče přinesli domů vyřazené produkty z večerky, kde pracují, a někteří rodiče přežili tak, že místo rýže jedli polévku miso. Aby ušetřili na nákladech za energie, někteří říkali: Odkládám používání klimatizace a koupu se, když dosáhne svého limitu; nebo že Vlasy si šamponuji jednou za 10 dní,“ píše ekonomický server Nikkei. Uprostřed země blahobytu až ostudná chudoba.

Zdroje: El Economista, Observaror News. TG 24Sky, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna