Zvyšuje špičková univerzita šance? Prakticky ne, ukázal výzkum
foto: Redakce Deníku Vektor, vygenerováno pomocí AI (ChatGPT 5.2) /Ilustrační obrázek
V životopisu uchazeče o zaměstnání není velký bonus špičková univerzita – spíš stejná, jakou absolvoval náborář.
179 skutečných náborářů hodnotilo 895 fiktivních životopisů, které se lišily jen v několika náhodně měněných vlastnostech – univerzitě, známkách, stáži, dobrovolnictví, zájmech atd. Experiment probíhal ve Vlámsku a měl odpovědět na otázku, jak velký vliv má absolvovaná škola na šance uchazečů při náboru.
Každý z náborářů dostal pět fiktivních životopisů vytvořených tak, aby připomínaly výstup z HR systému po prvním třídění uchazečů. Životopisy se náhodně lišily v šesti vlastnostech – univerzitě, známkách, praxi, mimoškolních aktivitách, dojezdové vzdálenosti a pohlaví – zatímco všechny ostatní údaje, například dokončené magisterské studium nebo řidičský průkaz, zůstaly stejné.
Náboráři u každého kandidáta hodnotili, zda by ho pozvali do dalšího kola, a zároveň na jedenáctibodových škálách posuzovali jeho očekávané znalosti, pracovní vlastnosti, sociální dovednosti a předpoklady pro spolupráci. Díky náhodnému skládání profilů mohli autoři izolovat vliv samotného názvu univerzity od ostatních položek v životopisu.
Psali jsme
Uchazeči o zaměstnání potřebují informace o organizaci, kam mají nastoupit – ale není jednoduché je získat. Pomoci by mohl standard, který by…
Prestiž univerzity roli nehraje
Výzkum přinesl překvapivé zjištění: k absolventům Ghentu i KU Leuven, dvou univerzit považovaných v Belgii za prestižní, se náboráři chovali úplně stejně jako k absolventům ostatních škol. A pokud už univerzita roli hrála, tak ne její prestiž – ale to, jestli stejnou školu vychodil i dotyčný náborář.
Za největší překvapení autoři to studie označili u odhadů odborné způsobilosti uchazečů. Absolventům prestižních univerzit nepřisuzovali vyšší obecné znalosti, odborné znalosti ani lepší schopnost řešit problémy než absolventům ostatních vlámských univerzit. Název školy tedy v první fázi výběru nefungoval jako signál očekávané produktivity, přestože právě tento mechanismus autoři přebírají z dřívější literatury jako jednu z hlavních dílčích hypotéz.
Stejně dopadlo hodnocení očekávaných pracovních vlastností uchazečů. Prestiž univerzity, a ani sdílená škola s náborářem, nezvyšovaly vnímání motivace, ambicí ani ochoty učit se. Ukázalo se, že náboráři tyto vlastnosti odvozují z jiných částí životopisu než z názvu univerzity.
Jediný konzistentní efekt studie se projevil v rovině hodnocení potenciálu ke spolupráci. Když náborář viděl v životopisu uchazeče svou univerzitu nebo vysokoškolskou asociaci, hodnotil ho jako člověka, s nímž by se lépe spolupracovalo. Efekt se objevil u potenciálu spolupráce se zaměstnavatelem, kolegy i klienty. Měl podobnou velikost jako přínos absolvované stáže, ale slabší než signály typu vedení studentské organizace nebo dobrovolnictví. Zajímavé je, že tato pozitivnější představa o spolupráci se nepřenesla do vyšší uváděné pravděpodobnosti pozvání na pohovor.
Psali jsme
Výzkum ukázal, že ženy reagují méně často na pracovní inzeráty, které obsahují velmi široké rozpětí nástupní mzdy. Povinné zveřejňování mzdového…
Kontrolovaný experiment
Autoři uvádějí dvě hlavní omezení své studie. Jednak varují před jednoduchým přenášením závěrů do jiných prostředí. Ve Vlámsku jsou například rozdíly mezi univerzitami méně výrazné než například v Británii nebo USA, kde by se vliv prestiže univerzit mohl projevovat výrazně.
Druhé omezení spočívá v samotné podstatě studie. Šlo o kontrolovaný experiment, v němž náboráři hodnotili fiktivní životopisy, nikoli uchazeče v reálném náboru. Studie proto spolehlivě ukazuje, jaké dojmy vyvolává název univerzity v první fázi výběru, ale skutečný dopad na pozvánky k pohovoru nebo finální rozhodnutí by musely ověřit další experimenty v reálných výběrových řízeních.
Autoři navrhují další výzkum, při němž by se firmám v reálných výběrových řízeních posílaly fiktivní životopisy a sledovalo by se, zda například kandidáti se stejnou univerzitou jakou vystudoval náborář skutečně častěji dostávají pozvánku na pohovor. Stejnou metodou by bylo možné ověřit i pozdější fáze výběrového řízení – například zda společná univerzita hraje větší roli při osobním pohovoru nebo při finálním rozhodování mezi několika podobně silnými uchazeči.