Ze 60 % na nulu. Pobaltské státy vypnuly elektřinu a co na to Rusko?
foto: Peretz Partensky / Flickr/Hranice mezi Kazachstánem a Ruskem s elektrárnami v pozadí
Pobaltské státy a EU se těší z finálního odpojení od závislosti na dodávkách ruské elektrické energie. Ještě před vypuknutím konfliktu na Ukrajině však tvořily dodávky do Litvy, Lotyšska a Estonska většinu ruského exportu elektřiny. Nyní se můžeme ptát po tom, jak se bude situace vyvíjet nyní a jakou roli bude zastávat Čína.
S velkým nadšením prošla před několika dny médii zpráva o odpojení pobaltských států Litvy, Lotyšska a Estonska od ruských a běloruských dodávek elektrické energie. Zatímco úplné odstřižení Evropy od dodávek ruského zemního plynu a ropy se zdá být ještě v několika příštích letech téměř nemožné, ukončení dodávek elektřiny proběhlo celkem v poklidu. Pobaltské státy si společně s EU tímto krokem rozhodně oddechly, ale mnohem zajímavější je položit si otázku, jak se odstřižení dodávek elektřiny a pokud vůbec projeví v Rusku.
Vývoz elektřiny do Evropy byl pro Rusko v roce 2022 zásadní
Poslední velmi podrobné a ucelené informace o Ruském exportu a importu energie jsou dostupné z roku 2022, tedy z doby, kdy začala vojenská invaze na Ukrajině. Podle informací OEC v tomto roce Rusko vyvezlo do okolních zemí elektrickou energii v celkové ceně 1,16 miliard dolarů (asi 38,6 miliard Kč) a zhruba třetina z tohoto celkového objemu byla poslána do Finska. Dalších přibližně 22 % Rusko poslalo do Lotyšska a asi 10,3 % do Litvy. Zbylými příjemci byla se 18,7 % Čína, s 12 % Kazachstán, s přibližně 4,5 % Mongolsko a zbylé 2 % si rozdělila Gruzie a Ázerbájdžán.
Evropské státy však od Ruska energii nejen odebírali, ale také ji svému východnímu sousedovi prodávali. Litva a Lotyšsko totiž za rok 2022 Rusku dodali až 57,6 % z celkového importu elektrické energie v celkové hodnotě 46,9 milionů dolarů (něco málo přes 1 miliardu Kč). I přesto se však jednalo jen o zlomek z energie, kterou Rusko pobaltským státům již od doby Sovětského svazu po několik desetiletí dodávalo. Z výše uvedených čísel je totiž jasně patrné, že evropské státy byly před válkou na Ukrajině významnými příjemci až 60 % ruské elektrické energie v celkové hodnotě 722 milionů dolarů (asi 17,4 miliard Kč).
Invaze na Ukrajinu však logicky tyto kanály ruského vývozu energie významně ovlivnila a bylo by očekávatelné, že se Rusko z tohoto důvodu začne orientovat spíše na export svým dalším partnerům na východě, tedy Číně, Azerbajdžánu a Gruzii. K tomuto kroku došlo, ale pravděpodobně jen z části. Na podzim 2024 totiž sama ruská společnost Inter RAO, která má na starost export elektrické energie, podle TASS oznámila, že dodávky energie do Číny byly oproti roku 2022 ve dvou následujících letech nižší. Zatímco v roce 2022 dosahoval export 4,6 miliard kWh, o rok později se jednalo již o 3,1 kWh a v roce 2024 pak jen o méně než 1 miliardu kWh.
Kam jde Ruská elektřina z Pobaltí když ne do Číny?
Pokud se proto podíváme na celkový vývoz elektřiny, mezi roky 2022 a 2024 Rusko snížilo svůj vývoz do Číny až o více než 80 %. Podle oficiálního vyjádření společnosti Inter RAO se však nejedná o problém na straně Číny, která by neměla zájem o ruskou elektřinu, ale naopak je překážka na straně Ruska. To totiž kvůli problémům spojeným se sníženou hladinou řek a poškozenou distribuční sítí ve východní části země není schopno dodávat tak velké množství energie svému východnímu spojenci. Je však dost dobře možné, že situaci mohla významně ovlivnit také orientace hospodářství země poslední téměř tři roky zaměřeného především na produkci vojenského materiálu nutného pro operace na Ukrajině.
Zda je důvodem zmenšeného exportu elektrické energie vojenské úsilí Ruska, problémy přírodní povahy nebo distribuční sítě či ochladnutí vztahů s Čínou, která se usilovně snaží omezovat svou závislost na Rusku, se vzhledem k nedostatku veřejných informací pravděpodobně nedozvíme. Jisté je však to, že odpojení pobaltských zemí od ruských dodávek je pro Rusko sice pravděpodobně nepříjemné, ale rozhodně není likvidační. Rusko totiž nejspíš elektrickou energii i také kvůli usilovným ukrajinským vzdušným útokům na ruskou energetickou síť samo potřebuje a stejně by ji nemělo kapacitu dodávat okolním zemím.
Autor: Jan Evím