Elektřina za cenu luxusu. Proč Češi platí víc než sousedé
foto: Zdroj: Pexels / Adi Nagesh/Elektrické vedení
Zatímco Maďaři nebo Slováci těží z vládních zásahů do cen energií, čeští odběratelé platí za elektřinu skoro trojnásobek. A co hůř – v poměru k příjmům vychází elektřina v Česku nejdráž z celé visegrádské čtyřky. Proč ČR trvale přeplácí a kdo na tom vydělává?
Elektřina jako luxusní zboží
Podle nové analýzy skupiny Creditas vychází průměrná cena elektřiny pro domácnosti v Česku na 0,33 eura za kilowatthodinu (kWh), zatímco na Slovensku je to 0,15 eura a v Maďarsku dokonce jen 0,11 eura. Polsko se drží na 0,22 eura. Rozdíl je tedy propastný a v době, kdy inflace a vysoké sazby omezují rozpočty domácností, citelný.
„Důsledkem je, že Češi platí za kilowatthodinu elektřiny 0,33 eura, tedy třikrát víc než Maďaři, dvakrát víc než Slováci a téměř stejně jako Němci,“ řekl obchodní ředitel skupiny UCED Václav Skoblík.
Kupní síla hovoří jasně
Při zohlednění rozdílné kupní síly vychází Česko ještě hůř. Průměrný Čech si totiž za svůj příjem koupí méně elektřiny než obyvatelé okolních zemí. Zatímco v Německu jsou ceny podobné, tamní platy jsou zhruba dvakrát vyšší. Slováci a Maďaři si sice vydělají méně, ale mají výhodu cenových stropů či regulace.
Z údajů Eurostatu vyplývá, že podíl výdajů na energie (včetně elektřiny a plynu) na celkových výdajích domácností v Česku je vyšší než průměr EU. Důsledky jsou patrné také v datech Českého statistické úřadu: spotřeba elektřiny v domácnostech v 2023 klesla, i když ekonomika rostla. Důvod? Šetření. „V roce 2023 dosáhla hrubá domácí spotřeba primárních energetických zdrojů 1 594,9 PJ a meziročně se snížila o 8,4 %, tj. o 146,0 PJ. Ve sledované časové řadě tak byla dosud vůbec nejnižší,“ stojí v tiskové zprávě.
Regulace vs. trh: česká cesta
Na rozdíl od Maďarska či Slovenska, kde stát drží ceny na uzdě buď přímým zásahem, nebo skrze dotace, český trh s energiemi zůstal po odeznění krize z let 2022–2023 víceméně na volno. Podle Jiřího Gavora, analytika společnosti ENA, kterého citoval server Novinky.cz, se ale zastropování cen projeví nějakými kompenzacemi ze státního rozpočtu směrem k dodavatelům.
Energetický regulační úřad sice upravuje distribuční složku, ale samotná cena silné elektřiny je určována obchodníky a burzou. Právě to by mohla být slabina českého systému.
Pohonné hmoty: světlý bod s háčkem
Jiná situace panuje u pohonných hmot. Cena benzínu se v ČR pohybuje okolo 1,52 eura za litr, což je po Maďarsku druhá nejnižší cena v celé V4. V Polsku i na Slovensku je benzín dražší. Vysvětlení? Stabilní daňové zatížení, silná koruna a relativní klid na světových trzích.
Jenže i zde je nutné vzít do úvahy příjmy obyvatel. Po započtení kupní síly se rozdíly opět stírají. Navíc už v roce 2027 dopadne na ceny pohonných hmot (a také tepla a plynu) nový systém emisních povolenek ETS 2, který zdraží jak benzín, tak topné plyny či uhlí.
Je jisté, že lidé si při tankování připlatí, odhadem až o několik korun za litr. V Česku přitom neexistuje plán, jak dopady na domácnosti zmírnit – na rozdíl od západních zemí, které zvažují klimatické šeky či daňové kompenzace.
Psali jsme
Volební specál - Zelený účet. O emisních povolenkách všichni mluví, ale málokdo se v nich vyzná. Přitom se brzy budou týkat úplně všech. V prvním…
Kdo vydělává a co s tím?
Vývozní bilance ukazuje, že ČR dlouhodobě prodává více elektřiny do zahraničí, než samo spotřebuje. Jen v roce 2023 šlo o více než 10 TWh exportu – většinou do Německa nebo Rakouska, kde jsou vyšší ceny. Tuzemsko patří mezi největší vývozce elektrické energie v celé Evropské unii, i když bilance se v posledních letech snižuje. „Zatímco v roce 2022 byl čistý vývoz elektřiny z České republiky cca 13,5 TWh, v roce 2023 to již bylo pouze 9 TWh. To představuje meziroční pokles o 32 %, což je výrazný rozdíl oproti předchozím rokům,“ píše web Oenergetice.cz.
Z vývozu profitují výrobci, především ČEZ, který má silné postavení na trhu. Otázkou zůstává, proč stát jako majoritní akcionář netlačí na to, aby se část vrátila k občanům – třeba formou slevy na energie pro nízkopříjmové rodiny, jako to dělá Francie nebo Belgie.
Zatímco vláda spoléhá na tržní síly, sousední země sázejí na ochranu svých občanů. Rozdíly v cenách energií ve střední Evropě tak nejsou jen otázkou trhu, ale především politickým rozhodnutím.