Investice do elektrifikace místo omezování emisí. Kanada mění kurz
foto: Pro-Per Energy Services, licence CC BY-SA 4.0/Ilustrační foto plynové elektrárny
Kanadský premiér oznámil plán na zásadní pokrok v elektrifikaci země. Chce investovat bilion dolarů do „zdvojnásobení gridu“; vedle investic do sítí je klíčovým prvkem plánu navýšení výroby elektřiny.
Kanada se snaží posílit nezávislost na Spojených státech. V oblasti energetiky to znamená přesun od exportu fosilních paliv k domácí spotřebě elektřiny, která má postupně nahradit ropu a plyn v dopravě, vytápění i části průmyslu. Elektřina dnes v Kanadě tvoří jen menší část konečné spotřeby energie – necelou pětinu. Pro porovnání, v Česku je to o cca tři procentní body víc, v EU zhruba o čtyři.
Kanadský plán počítá s tím, že se role elektřiny v Kanadě během příštích dekád zásadně rozšíří. V té souvislosti kanadský premiér používá pojem „zdvojnásobení gridu“ do roku 2050. V technickém smyslu je „grid“ síť zahrnující výrobu, přenos a distribuci elektřiny – takže není zřejmé, co přesně se má zdvojnásobit.
V politickém sdělení ale zdvojnásobení gridu funguje jako zkratka: premiér upozorňuje, že Kanada bude potřebovat výrazně víc elektřiny, a tedy i infrastruktury, která ji dokáže dodat v reálném čase. To zahrnuje nové zdroje, silnější přenosové linky mezi provinciemi i robustnější lokální sítě. Premiér tak sice použil přesné číslo, ale aniž by umožnil následnou kontrolu – oproti tomu, kdyby oznámil například zdvojnásobení objemu vyrobené elektřiny.
Klíčovým problémem v Kanadě není samotná výroba elektřiny: země má silnou základnu ve vodních elektrárnách a část provincií disponuje i jadernými zdroji. Limitem je spíše propojení jednotlivých regionů a obecně schopnost dostat elektřinu tam, kde vznikne nová poptávka. Elektrifikace (například) dopravy a vytápění totiž přesouvá spotřebu z několika velkých odběrů do milionů menších bodů, které zatěžují distribuční soustavu jiným způsobem.
Nejen zelená elektřina
Plán kombinuje široké spektrum zdrojů. Vedle hydroenergetiky a jádra počítá s rozvojem větru a solární energie – a také se vznikem velkého počtu nových plynových elektráren. Cílem není jeden dominantní zdroj, ale mix, který udrží stabilitu sítě i při rychlém růstu poptávky. To je zároveň důvod, proč vláda opouští dřívější přístup založený primárně na omezeních emisí a přechází k investiční strategii.
Původní model stál na limitech pro fosilní zdroje: regulace určovala, kolik emisí mohou elektrárny vypouštět, a tím nepřímo tlačila na jejich nahrazování. Tento přístup ale neřeší tempo výstavby nové kapacity ani rozšíření sítí.
Elektrifikace naopak vyžaduje opačný směr zásahu: rychlé přidávání výroby, posilování přenosu mezi regiony a rozšiřování distribuční sítě. Bez těchto investic by omezení emisí vedlo k nedostatku kapacity nebo růstu cen. Vláda proto přesouvá důraz z regulace existujících zdrojů na financování a podporu nových – včetně daňových pobídek, infrastrukturních projektů a partnerství se soukromým sektorem.
Psali jsme
Ročně spálí v Indii přes 11 miliard litrů nafty na záložní výrobu elektřiny – víc než roční spotřeba celé české ekonomiky. A rozhodli…
Cíl: levnější elektřina
Klíčovým parametrem zůstává cena. Elektrifikace má podle vlády snížit náklady domácností i zvýšit konkurenceschopnost průmyslu. To ale předpokládá, že se podaří zvládnout investice do infrastruktury bez výrazného růstu regulovaných poplatků. Právě sítě přitom tvoří podstatnou část celkových nákladů a jejich rozšiřování patří k nejdražším prvkům celé transformace.
Další proměnnou je čas. Vláda odhaduje, že pro realizaci plánu bude potřeba zhruba 130 tisíc pracovníků navíc. To naznačuje rozsah stavebních a technologických kapacit, které bude nutné mobilizovat. Kanadská energetická transformace se tak neodehrává jen na úrovni zdrojů a sítí, ale i na trhu práce.