Jaderné mikroreaktory mají zelenou. Obejdou regulaci, armáda si je schválí sama
foto: Antares Nuclear, se svolením/Montáž komponent mikroreraktoru společnosti Antares Nuclear.
Americká armáda nechá na svých základnách postavit až 20 jaderných mikroreraktorů. Chce zdroj energie, ale hlavně dát impuls dodavatelům: profinancovat vybudování kapacit a umožnit jim získat reference.
Vojenské jaderné reaktory v Americe fungují ve specifickém právním režimu: v případě využití na federálních vojenských pozemcích do jejich výstavby či provozu „civilové“ v podstatě nemohou zasahovat. Armáda toho využívá a oznámila spuštění jaderného projektu nazvaného Janus.
Ten má na rozdíl od jiných iniciativ na podporu inovativní jaderné energetiky zásadní výhodu: nenarazí na přehnanou byrokracii.
Civilní jaderné elektrárny totiž procházejí licencováním u amerického jaderného regulátora – a průmysl si stěžuje, že proces až příliš připomíná certifikaci velkých jaderných bloků, což pro malé reaktory a zejména mikroreaktory nedává smysl. Americká armáda si však jaderné projekty schválí sama – podobně jako reaktory v ponorkách nebo letadlových lodích.
Zrychlení realizace tak bude – nejen, že „teoreticky může být“, ale nepochybně bude – naprosto zásadní.
Psali jsme
Americký startup Deep Fission plánuje revoluční jaderné reaktory: Víceméně tradiční technologii chce vměstnat do devítimetrového tubusu o průměru…
První série až dvaceti reaktorů vytvoří výrobcům přesně to, co dnes na civilním trhu nejvíc chybí: dlouhodobé zakázky, důvod vybudovat výrobní kapacity – a provozní reference. Pentagon tak vystupuje jako první velký zákazník technologie, která zatím hledá cestu ke komerčnímu využití.
Program Janus navazuje na dřívější projekt Pele, v němž armáda ověřovala, že lze postavit přepravitelný mikroreraktor. Tentokrát už nejde o demonstraci technologie, ale o elektrárny schopné zásobovat základny po mnoho let.
Armáda potřebuje spolehlivé zdroje
Seznam vytipovaných lokalit ukazuje, že armáda neřeší pouze odlehlé základny na Aljašce. Mezi devíti kandidátními místy jsou také Fort Hood v Texasu, Fort Bragg v Severní Karolíně, Redstone Arsenal v Alabamě nebo muniční závod Holston v Tennessee.
Důvodem je, že i základny napojené na běžnou přenosovou soustavu potřebují jistotu, že elektřina poteče i při rozsáhlém výpadku, kybernetickém útoku nebo extrémním počasí. Vlastní jaderný zdroj může nepřetržitě napájet radary, datová centra, nemocnice i výrobu munice.
Psali jsme
Nová jaderná technologie včetně paliva, certifikace v nedohlednu, zahájení provozu „začátkem třicátých let“. Investoři však atomový startup X-energy…
Zkouška pro jaderné mikroreaktory
Do programu se zapojilo pět firem: BWXT, Westinghouse, Radiant Industries, General Atomics a Antares Nuclear. Každá vyvíjí vlastní typ mikroreraktoru, většinou s výkonem řádově jednotek až desítek megawattů. Pro srovnání: běžný velký jaderný blok vyrábí kolem tisíce megawattů.
Kolem každé ze zapojených pěti firem krouží zástupy potenciálních zákazníků. To se týká i hráčů v oboru malých modulárních reaktorů, jíž se projekt Janus skrz dopad na regulaci nepřímo týká také. A všichni čekají na důkaz, že kýžený zdroj opravdu funguje, že ho firma dokáže vyrobit a nasadit a že zvládne dlouhodobý provoz.
Program Janus tak sledovat celý jaderný průmysl. Pokud některý z těchto reaktorů několik let bez problémů poběží na vojenské základně, výrobci získají argument, který jim dnes žádná prezentace ani laboratorní demonstrace nenahradí.
„Úspěch programu nastane ve chvíli, kdy pomůžeme několika firmám vyvinout spolehlivé a cenově dostupné mikroreraktory, které budou schopné prodávat i dalším zákazníkům mimo armádu,“ uvedl Jeff Waksman, zástupce ministra armády pro energetiku a životní prostředí.