Volební speciál – Zelený účet, díl 2. Na zelené burze
foto: Zdroj: Pexels / Burak The Weekender/Burza
Cena emisních povolenek je nenápadný, ale silný hráč na trhu s elektřinou. Výrobci energií ji platí za každou tunu vypuštěného oxidu uhličitého – a tuto položku pak promítají do cen pro odběratele. Když cena povolenek roste, zdražuje i elektřina, teplo či pohonné hmoty.
Evropská unie dala emisím uhlíku cenovku – a ta se promítá do cen elektřiny, tepla i průmyslových výrobků. Když se na burze zdraží tuna CO₂, výsledný účet za energie pocítí nejen fabriky, ale i domácnosti. Emisní povolenky tak nejsou jen nástrojem klimatické politiky, ale i významným cenotvorným prvkem evropské energetiky.
Systém EU ETS (Emissions Trade Systém) funguje jako trh s právy na vypouštění emisí oxidu uhličitého. Každá povolenka (tzv. EUA) opravňuje držitele k vypouštění jedné tuny CO₂. Tyto povolenky přiděluje EU buď zdarma (částečně pro některé průmyslové podniky), nebo se draží v pravidelných aukcích. Systém pokrývá energetiku, průmysl a od roku 2027 se rozšíří i na dopravu a budovy (ETS2).
Trh jako každá jiná burza – jen s uhlíkem
Cena povolenky vzniká čistě tržně – na základě poptávky a nabídky. Vliv má ekonomická aktivita, počasí (a tím spotřeba energie), ale i politická očekávání. Například při vypuknutí války na Ukrajině cena dočasně klesla kvůli nejistotě ohledně evropského průmyslu. Naopak rok 2021 přinesl prudký růst, když EU schválila přísnější klimatické cíle.
V roce 2018 se povolenka prodávala zhruba za 5 eur. Do konce roku 2021 už její cena překročila 80 eur, v roce 2023 krátkodobě atakovala hranici 100 eur. V červenci 2025 se obchoduje kolem 65–70 eur za tunu, i když analytici očekávají další růst do roku 2030, kdy má být množství dostupných povolenek sníženo o 62 % proti roku 2005.
Uhelné elektrárny platí, cena roste všem
Povolenky nejvíce ovlivňují ceny elektřiny v zemích, které stále spoléhají na fosilní zdroje – jako je Česko. V takzvaném merit order systému se cena elektřiny na velkoobchodním trhu odvíjí od nákladově nejdražšího zdroje potřebného k pokrytí poptávky. Tím je obvykle uhelná nebo plynová elektrárna, která musí povolenku nakoupit.
Náklady na CO₂ se promítají do ceny každé vyrobené megawatthodiny, i z jádra nebo větru, protože všichni prodávají za stejnou tržní cenu. Výsledkem je, že spotřebitelé, přestože se sami systému ETS zatím přímo neúčastní, platí víc za elektřinu i teplo. Například centrální zásobování teplem (CZT), které v ČR z velké části závisí na uhlí, se v letech 2022–2023 výrazně prodražilo i kvůli drahým povolenkám.
Průmysl pod tlakem, ale i se ziskem
Průmyslové podniky se snaží dopady zmírnit investicemi do technologií s nižšími emisemi, čerpáním z Modernizačního fondu nebo nákupem bezemisní elektřiny. Přesto si často stěžují, že EU ETS zvyšuje jejich náklady a snižuje konkurenceschopnost vůči firmám mimo EU.
Na druhé straně společnosti s nízkoemisní výrobou na povolenkách vydělávají. Například výrobci elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo jádra inkasují stejnou tržní cenu jako uhelné elektrárny, ale nemají téměř žádné náklady na povolenky – tzv. windfall profits.
Psali jsme
Volební specál - Zelený účet. O emisních povolenkách všichni mluví, ale málokdo se v nich vyzná. Přitom se brzy budou týkat úplně všech. V prvním…
Co čeká domácnosti po roce 2027?
Dopady sytému ETS zatím domácnosti pociťují nepřímo. To se ale změn po roce 2027, kdy vstoupí v platnost ETS2, který se bude týkat přímo pohonných hmot a vytápění. Ceny nafty, benzínu a plynu tak mohou růst i kvůli emisní burze.
Evropská komise počítá s kompenzacemi prostřednictvím Sociálního klimatického fondu, do kterého má jít část výnosů z povolenek. Zda a jak bude systém fungovat, ale zůstává otázkou – stejně jako to, kam až může cena povolenky vystoupat.