Vynálezce české vodíkové technologie kritizuje MPO: Preferování zahraničního řešení výroby vodíku je alarmující
foto: MPO/odpověď na interpelaci o vodíku
Člen Podvýboru pro dopravu Libor Turek (ODS) se rozhodl interpelovat ministra průmyslu Karla Havlíčka ve věci aktuálního stavu plnění Vodíkové strategie. Havlíčkovu odpověď má redakce k dispozici stejně jako reakci českého vodíkového vynálezce Jana Plisky, který postavil a patentově ochránil svůj elektrolyzér.
Rozvoj vodíku jako alternativního paliva naráží na stejné porodní bolesti, kterými si musela projít elektrifikace automobilismu. Nabíječek relativně ještě nedávno bylo poskrovnu, výběr elektrovozů omezený a o problémech baterií se nemá cenu rozepisovat. Situace dnes je ale diametrálně odlišná. Automobilky standardně nabízí několik vozů na elektrický pohon, předání se ve slevách a dobíjet se dá rychle v podstatě všude.
Naproti tomu u vodíku je viditelnější rozmach stále v plenkách, přestože s jeho postupně zvyšujícím se uplatněním počítají ambiciózní strategie EU jak v dopravě a v průmyslu, tak ale i třeba při vytápění či výroby energie v budovách, jak napovídá na tuto středu plánovaná konference Asociace pro optimalizaci komínů a spalování APOKS, která se bude konat tuto středu v Praze. A jak je na tom ČR s vodíkem obecně?
Tuto odpověď chtěl znát i poslanec Libor Turek, přívrženec vodíkových technologií, který v minulosti z postu ředitele Dopravního podniku chtěl zakomponovat vodíkové autobusy do ústecké dopravy. Zabránilo tomu ovšem přísné nařízení EU o použití pouze zeleného vodíku jako paliva.
Psali jsme
Ve světle války na Blízkém východě a prudkém nárůstu cen fosilních paliv se jeví investice do alternativních zdrojů jako jediná logická. Ať už…
Jak jsme na to s výrobou a s plněním Vodíkové strategie?
Hlavní cíle Vodíkové strategie vychází ze směrnice Red III. V současné dobé vyrábí podle údajů MPO uvedených v odpovědi na interpelaci v ČR vodík komerčně provozované elektrolyzéry: Solar Global v Napajedlech o instalovaném výkonu 230 kW, Farma Trojmezí (GasNet) v Hranici u Aše o výkonu 500 kW a dokončuje se výstavba elektrolyzéru v Mníšku pod Brdy o výkonu 540 kW. Největší se pak nachází ve Spolchemii v Ústí nad Labem, který produkuje 1200 tun vodíku jako odpadní produkt při výrobě hydroxidu. Další menší jsou součástí výzkumné infrastruktury v Ostravě a Jablonci. Na základě výzvy GreenGas, financované z Modernizačního fondu, byla doposud vydána rozhodnuti o budoucí podpoře pro výstavbu 11 dalších elektrolyzérů, dnes jsou v provozu veřejné čerpací stanice v Praze, Litvínově a Ostravě a některé další neveřejné.
Bez Německa se neobejdeme, nebo?
V oblasti dopravy je podle směrnice cílem nahradit 1 % spotřeby fosilních obnovitelným (RFNBO) vodíkem.
„Podnikáme kroky k tomu, aby pro rafinérskou výrobu paliv v ORLEN Unipetrol mohla tato společnost dovézt potřebný objem obnovitelného vodíku pomocí plynovodu z Německa. Zprovoznění tohoto plynovodu je plánováno na říjen 2030,“ odpovídá ministr v Interpelaci. Dostupnost relativně cenově přijatelného (obnovitelného) vodíku z dovozu může být i konkurenční výhodou pro ORLEN Unipetrol oproti jiným rafinériím, soudí ministerstvo. Přepravní kapacita plynovodu, 1,5 mil. t vodíku ročně, bohatě překračuje současný požadavek ORLEN Unipetrol ve výši 7–18 tis. t vodíku ročně.
V oblasti chemického průmyslu se cíle směrnice RED III vztahují u nás jen na společnost BorsodChem MCHZ. "V současnosti nemá ČR možnost přivést obnovitelný vodík plynovody do Moravskoslezského kraje a nelze předpokládat zahájení výstavby takového připojení před rokem 2035," konstatuje MPO. V případě BorsodChem MCHZ se aktuálně projednávají možnosti, jak zajistit splnění cíle.
A co technologie?
Už samotná nízká produkce vodíku v tuzemsku realizovaná na zahraničních technologiích, resp. spolehnutí se na dovoz z Německa jsou podle Plisky krátkozraké. Ministerstvo by podle něj mělo vzít v potaz také posouzení dlouhodobé životnosti a spolehlivosti jednotlivých technologií pro výrobu vodíku, a nespoléhat se jen na ty zahraniční. Z jeho statistik plyne, že nejlépe vychází provozní parametry k vodíkovým PEM membránovým elektrolyzérům.
„Pro investory, kteří již realizovali projekty s PEM elektrolyzéry, je zásadní dlouhodobá provozní stabilita této technologie, která je vhodná pro dynamické a flexibilní aplikace. Implementace ve velkých výrobnách, může být z pohledu provozní (5, 15 let více) v důsledku více choulostivá na časté poruchy a extrémní degradace pracovních elektrod,“ konstatuje Pliska. Tento systém je podle něj více citlivý z celkového pohledu na provoz oproti alternativním technologiím, jako jsou alkalické nízkotlaké, vysokotlaké nebo vysokoteplotní elektrolýzy s pevným oxidem nebo mechanickým rozhraním.
Psali jsme
Mezinárodní veletrh elektrotechniky, elektroniky a energetiky Amper 2026, který se konal tradičně na brněnském výstavišti, je u konce a přinesl…
Změna ve strategii - Nákup místo výroby
Na základě požadavku průmyslu byla podle MPO také diskutována možnost provozní podpory výroby vodíku. „Tento způsob podpory kvůli vysokým souvisejícím nákladům není prioritním řešením a byl také odmítnut při jednání na vysoké úrovni, konaném na Úřadu vlády dne,“ konstatuje ministr. Podle něj se v současnosti na základě dalších analýz ukazuje, že nejefektivnějším způsobem podpory rozvoje vodíkových technologií v oblasti mobility mohou být tzv. integrované projekty, které zajistí podporu pro celý hodnotový řetězec: od výroby vodíku, přes distribuci a skladování až k nákupu vozidel, která budou tento vodík využívat.
Podle ředitele Plisky je toto rozhodnutí zvláště frustrující pro malé firmy z oboru výroby vodíku. „Naše společnost SONNE HANZ nemůže získat pilotní projekt s českou technologii, která není srovnatelná s jinými technickými řešeními,“ postěžoval si Pliska na politiku MPO. Jako český vynálezce a vývojář vodíkových technologií považuje současný přístup Ministerstva průmyslu a obchodu k rozvoji vodíkové infrastruktury za hluboce problematický. "Místo podpory domácího technologického sektoru se stále častěji prosazují dovážené systémy a německé technologické platformy, a to i v oblastech, kde české firmy nabízejí plně konkurenceschopná, často dokonce pokročilejší řešení," hodnotí.
Zdroj: MPO
Původní plán ministerstva na výrobu vodíku vypadal zcela odlišně než je tomu dnes. „Dekarbonizovat pomocí dovozu vodíku a použitím nízkouhlíkového vodíku se z dnešního pohledu ukazuje podle MPO efektivnější řešení, než původně ve Vodíkové strategii navrhovaná výstavba 400 MW instalovaného výkonu elektrolyzérů a příslušné kapacity obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje ministr obrat. Tato varianta byla v době přípravy Vodíkové strategie ČR ( aktualizována 2024) jediným řešením v rámci tehdy nastavených rámcových podmínek. „Díky studiím, které byly v minulých letech provedeny, jednáním s Německem a Francií a dalším plánovaným jednáním s Evropskou komisí jsme dnes schopni navrhnout investičně efektivnější řešení pro splnění cílů vyplývajících z nařízení RED III, než jsme byli schopni v roce 2024,“ píše ministr.
Vodík jako strategická komodita
Vyvstává otázka, zda tento trend v bouřlivém světě energetiky není problematický nejen z pohledu technologické soběstačnosti, ale i z hlediska strategické bezpečnosti a dlouhodobé ekonomiky. "Česká republika má vlastní výzkum, vlastní vývoj a vlastní průmysl schopný vyrábět moderní elektrolyzéry, vodíkové systémy i energetické celky. Přesto se v klíčových rozhodnutích stále častěji objevují zahraniční dodavatelé, jejichž technologie jsou dražší, složitější na servis a často méně flexibilní," konstatuje Pliska.
Vodík podle expertů v oboru není jen módní téma, ale je to strategická energetická komodita, která může zásadně ovlivnit průmysl, dopravu i energetickou stabilitu země. "Pokud stát nebude podporovat domácí inovace, riskujeme, že se staneme pouhými odběrateli cizích řešení — a to v oblasti, kde máme potenciál být exportéry. České technologie vznikají tady, v reálných podmínkách, s důrazem na jednoduchost, robustnost a dlouhodobou udržitelnost. Jsou navrženy tak, aby byly servisovatelné v českém prostředí, aby byly cenově dostupné a aby umožnily rychlou škálovatelnost bez závislosti na zahraničních dodavatelských řetězcích." hodnotí vynálezce.
Pokud má mít Česká republika skutečnou vodíkovou budoucnost, musí podle Plisky MPO přestat ignorovat domácí inovátory a začít podporovat technologie, které vznikají přímo zde — ne ty, které se k nám dovážejí za násobné ceny.
Proč má český vynálezce hledat investory v zahraničí?
Vynálezce Pliska je tímto zhodnocením stavu hluboce zklamán, stejně jako absencí funkčního systému podpory inovací v ČR. Podle něj tu chybí tým profesionálů, kteří by dokázali rozpoznat potenciál takového řešení a zajistit potřebné finanční prostředky pro jeho implementaci.
„Situace je alarmující: místo podpory domácích inovátorů jsme nuceni jako vynálezci hledat investory v zahraničí nebo jim prodat technické řešení, což vede k odlivu technologií a finančních prostředků. Je to krátkozraké a neudržitelné,“ varuje.
Česká republika tím podle něj ztrácí šanci stát se lídrem v oblasti vodíkových technologií, a přichází tím o miliardy korun. „Proto apeluji na politiky a podnikatele: Je na čase přestat plýtvat prostředky na neúčinné dotace a zaměřit se na podporu skutečných vodíkových inovací, které mohou přinést prospěch naší země,“ uzavřel.