Bič na portfolio manažery: dá se změřit, kolik jejich práce je jenom rutina
foto: Redakce Deníku Vektor, vygenerováno pomocí AI (ChatGPT 5.2) /Ilustrační obrázek
Unikátní studie z Harvard Business School ukazuje, že většinu rozhodnutí aktivních portfolio manažerů – u menší skupiny prakticky všechna – lze systematicky předvídat.
Autoři studie Mimicking Finance analyzovali chování více než 1 700 aktivně spravovaných akciových fondů v USA v letech 1990–2023. Pomocí relativně jednoduchých modelů strojového učení se pokusili rekonstruovat rozhodování portfolio manažerů – zda v daném čtvrtletí u jednotlivých akcií pozici navyšovali, snižovali, nebo drželi.
Ukázalo se, že v průměru bylo možné správně předpovědět zhruba 71 procent těchto rozhodnutí. Jinými slovy, většina investičních kroků má pravidelný, opakovatelný charakter a vyplývá z minulého chování, struktury portfolia a tržního prostředí.
Přečtěte si
Portfoliová teorie vysvětluje, jak mohou investoři rozložit své prostředky mezi různé druhy aktiv tak, aby při daném riziku dosáhli co nejvyššího…
Zajímavější je ale rozdělení výsledků: jejich distribuce je široká. Vedle velké skupiny manažerů s průměrnou mírou předvídatelnosti existuje i menší část, u níž lze téměř celé obchodní chování v daném čtvrtletí charakterizovat jako rutinu. A na opačném konci spektra stojí manažeři, jejichž rozhodování modely zachytávají podstatně hůře – to znamená, že jejich práce je originální, založená nikoli na vzorcích, ale na úsudku.
Ještě zajímavější je pak souvislost originality fungování portfolio manažerů s výkonností. Studie ukázala, že nejméně předvídatelní manažeři systematicky dosahují lepších výsledků – a naopak, ti s rutinním přístupem dlouhodobě zaostávají. Platí to přitom nejen napříč manažery, ale i uvnitř jednotlivých portfolií: Akcie, u nichž model nedokázal správně odhadnout, co manažer udělá, následně v průměru vydělávaly více než ty, kde byl jeho postup rutinní.
Dopady na asset management
Že velká část investičních rozhodnutí je rutinní činnost, to není žádný skandál – v různé míře to určitě platí pro všechny profese „bílých límečků“. (A například třeba u soudců je predikovatelnost naopak pozitivním prvkem.) Důležitý je však už samotný fakt, že rutinu – přesněji objem rutinního rozhodování – lze poprvé systematicky změřit.
Hlavním důsledkem pro celé odvětví správy aktiv je, že se mění způsob přemýšlení o „aktivní správě“. Ta dnes funguje jako poměrně vágní kategorie: aktivní je všechno, co tak poskytovatel služby označí a vybírá za to poplatky. Studie ale ukazuje, že toto rozdělení není černobílé a že aktivní správa se ve skutečnosti skládá ze dvou ekonomicky odlišných složek – rutinní a diskreční. S tím, že jejich poměr se dá změřit – a s tím, že hodnotu reálně přináší jenom ta diskreční.
Psali jsme
Globální trh fondů obchodovaných na burze se dostal na nové historické maximum: ke konci října 2025 v nich bylo přes 19 bilionů dolarů,…
To samozřejmě otevírá prostor pro diferenciaci. Správa, kde práce manažerů je z velké části reprodukovatelná, se fakticky blíží pasivním strategiím, i když se tváří jako aktivní. Skutečně aktivní správu vykonává pouze malá skupina manažerů, kteří se chovají nepředvídatelně, tedy ne-rutinně.
Nabízí se otázka, jestli možné rozdělit na rutinní a diskreční složku i jiné kvalifikované činnosti. Bohužel ne: aktivní správa aktiv je v tomto ohledu do velké míry unikátní. Je výjimečná tím, že investiční rozhodnutí lze sledovat krok za krokem, opakují se ve velkém měřítku a jejich důsledky se rychle projeví ve výsledcích. To umožňuje oddělit rutinu a skutečný úsudek nejen teoreticky, ale i empiricky. V tomto smyslu je správa aktiv vlastně laboratorním prostředím, ale u jiných oborů alespoň jedna z těchto podmínek chybí a snahy o podobnou analýzu budou narážet na zásadně větší překážky.